Diary of young lady #1 aneb jak se pije po tmě

Děkuji prvním čtyřem osůbkám, kterým se zalíbil můj nápad na letní meme s názvem Holiday diary (to je jen takový tématický, celkový název; každý si meme může pojmenovat jak se mu zlíbí). Jsem vážně moc ráda. Proto, že se to zatím líbilo, jsem se rozhodla postnout první příspěvek do tohoto meme (koho by zajímalo o co de, najde více info přímo zde). Svému meme jsem dala název - Diary of young lady (In translation - young, blonde, naive, dreamy girl). Dlouhé, co? :D Já vím. Takže tady je první příspěvek.

Holiday diary meme hosted by ME. 


Dnes jsem na vlastní kůži pocítila jaké to je nevidět. Se svou třídou jsem navštívila kavárnu potmě na Ovocném Trhu provozovanou nadačním fondem světluška, který pomáhá lidem s těžkým zrakovým postižením. Ze začátku jsme si říkala, že to bude v pohodě a že kdybych potřebovala, tak si posvítím telefonem, jenže to je zakázané, takže jste celou dobu odkázání na svůj sluch a hmat. Popravdě jsem ze začátku z toho neměla dobrý pocit, jelikož jste během vteřinky v naprosté tmě, kde nevidíte ani svůj nos a máte jít ke svému stolu. Při cestě tam jsem se opravdu bála udělat sebemenší kroka  měla jsem obavy z toho, že někde zakopnu. Všechno byla ale v pořádku. S kamarádkami jsem si vypila džus (dokonce jsme si dokázali i ťuknout) a povídali si. Nejzvláštnější pocit ale je ten, že vlastně vidíte naprosto stejně se zavřenýma i otevřenýma očima. V tu chvíli si začnete říkat, jak to ti lidé dokážou? Já bych z toho asi zešílela. nedokázala jsem pochopit, jak dokáží v té tmě vědět kam jít, aby nenabourali do stolu a tak podobně. Ode dneška mají všichni, kteří nemohou vidět můj obdiv. Obdivuji je za jejich sílu a vytrvání a že i přes svůj hendikep neztratili víru v krásný život a že mají stále úsměv na rtech. Opravdu to byl zážitek! Jestli se mi někdy ještě naskytne příležitost, zajdu si tam znovu.

Poté jsem s kamarádkou prošla Palladium, koupila si borůvkovou voňavku ze Sephory a zašla na jedno starbucksové ,latéčko'. Věděli jste, že u toho stolečku s cukry a mlíčky mají v těch piksličkách, kam normálně dáváme sůl, třeba skořici, vanilku nebo třeba čokoládu? Já ne a hned jsem si do kafe nasypala od každého trochu a světe div se, bylo to dobré. :)

Doma mě mamča překvapila novou knížkou. Jelikož mi kamarádka ztratila roztomilé malé lhářky, díky čemuž jsem na ní stále naštvaná, tak mi mamka koupila novou. Děkuju. Také jsem dočetla hunger games - sílu vzdoru a jsem z toho stále nějaké vykulená. :D Musím potvrdit, že je to opravdu nejlepší série, jakou jsme kdy četla.


Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

5 komentářů:

  1. v kavárně Potmě jsem byla loni a musím říct, že to byl pro mě taky dost intenzivní zážitek, člověk si to nedovede představit, dokud to nezkusí na vlastní kůži.. ale je to perfektní projekt, za návštěvu to určitě stojí, přesně jak píšeš :)

    OdpovědětVymazat
  2. V kavárně jsem sice nebyla, ale slyšela jsem o ní, musí to být něco hrozného ztratit jeden ze smyslů.. Ještě by mohlo být něco pro hluché, protože neslyšet musí bý také hrozné.

    OdpovědětVymazat
  3. Tobě pořád nepřišel dopis? :( Posílala jsem ho ve čtvrtek... dej mi vědět, jestli nemám jít proplesknout nějaké pošťačky :D

    OdpovědětVymazat
  4. A já jsem nebyla ani v kavárně Potmě ani ve Starbucks:D Jsem zvědavá jestli se něco z toho tohle léto změní:)

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem taky nebyla ani v jednom :D ale musí to být zvláštní pocit být najednou od všeho známého odříznutý... ááách Palladium... závidím :D Já se dostanu do Palladia tak jednou do roka a už to je doma úspěch :D

    OdpovědětVymazat