RC review: Rakve lásky

Název: Rakve lásky; Upíří polibky 2
Autor: Ellen Schreiber
Datum vydání: 9. 12. 2011
Počet stran: 160
Nakladatelství: Zoner Press

Anotace

Může láska k upírovi přestát nástrahy světa?

Ravenin dávný sen se konečně splnil! Našla si přítele, který je nejen citlivým gotikem jako ona, ale ještě navíc i princem temnot – upírem, o němž vždycky snila. Jenže jejich štěstí nevydrželo dlouho. Alexander ze svého sídla na Benson Hill zmizel. Zoufalá Raven je však odhodlána ho nalézt, a tak využije nadcházejících jarních prázdnin a vydává se po jeho stopách do sousedního městečka. Při svém pátrání se seznámí s přitažlivým Jaggerem, ze kterého se záhy vyklube upír a navíc Alexandrův zapřísáhlý nepřítel. Raven se vrací se do Dullsville a přestože se jí nakonec podaří svého milého najít, její dobrodružství rozhodně nekončí. Právě naopak.

Autorka románu Ellen Schreiber mistrně spojila romantiku s humorem a vytvořila tak příběh, který si získá srdce každé dospívající dívky snící o svém upírovi. Podle její předlohy také vznikla a v našem nakladatelství vyšla úspěšná trilogie Upíří polibky: Pokrevní příbuzní, kterou si zamilovali mnozí příznivci mangy i upírů.
...

Rakve lásky jsou druhým dílem oddechové a gotické upíří série nazvané Upíří polibky. Samotný název knihy je originální a myslím, že tím k této krvesající sérii přiláká mnoho nových čtenářů. Už samotný název a obálka o knize hodně vypovídají, ale samotný názor si musíte vytvořit jen vy sami.

Ravenin život se zhroutil ve chvíli, kdy její přítel Alexander opustil město hned poté, co zjistila, že je doopravdy upír. Bez jediného rozloučení, Bez jediného slova. Nyní, pár dní, po tomto zjištění, se Raven vzchopuje a vydává se svou spřízněnou duši hledat za okraje Dulsvillu.

Nedá se říci, že bych z prvního dílu byla nějak zvlášť nadšená, ale tento díl si to u mě rozhodně vylepšil. Styl psaní je stejný, ale v něčem rozhodně zajímavější a čtivější. Trochu to podle mě kazila délka knihy, která byla necelých 160 stránek, přesněji 159, čemuž odpovídalo to, že byl děj na mně až moc urychlený. Na jedné stránce se něco dělo a na další se to už vyřešilo. Není to nic závažného, ale tohle mi moc nesedělo. Raději si přečtu trochu více omáčky okolo, ale zase ne moc, než jen strohý příběh.

Nikdy jsem nebyla fanda gotik stylu – černého oblečení, černého líčení včetně rtěnky, atak, ale v tomto případě dokázala autorka podat čtenářům takový obrázek hlavní postavy – gotičky, kterou si oblíbí i zatvrzelý antigotik. Ellen Schreiber se totiž nezabírá jen jejím vzhledem a nepodněcuje nás k ukvapeným předsudkům, ale zaměřuje se na její vnitřek, na city, na její lásku k Alexanderovi, prostě na její srdce. Dokazuje nám to, že i holka, která může na první pohled vypadat pro ostatní divně a ne zrovna přátelsky, může být úplně stejná nebo i lepší než ostatní.

Část knihy se neodehrává ve starém dobrém Dullsville, ale ve vedlejším městečku, kde bydlí Ravenina tetička – divadelní herečka. Tady poté, co získala pár typů, kde by se Alexander mohl ukrývat, čmuchá.

Novou postavou v této sérii je Alexanderův zatvrzelý nepřítel Jagger. Při tomto jméně jsem si neustále vybavovala písničku moves like Jagger a pořád si jí musela zpívat. Hodně to odvádělo mou pozornost od děje. Jagger je typický záporňák, ze začátku jsem si myslela, že bych si ho mohla oblíbit, ale nakonec jsem se usnesla, že je to hrozný slizoun. J


Za co poslední dobou dávám skoro u všech knih palec nahoru je prostředí. Tentokrát mě zaujalo prostředí maloměsta a se starým strašidelným sídlem. Já ve svém okolí nic takového nemám, pokud nepočítám starou továrnu na nábytek před barákem obývanou bezdomovci nebo prastarou polorozbořenou benzínku vedle baráku. Toto je další typ prostředí knih, kam bych ráda podívala, nebo tak alespoň chvíli pobývala. V tomto Raven vážně závidím. :D

Znovu se ukazuje jak je vztah mezi Raven a Alexandrem pevný a jak překoná téměř vše. Lehce mi to připomínalo nový měsíc, kdy Edward odchází a po nějaké době se zase vrací a přiznává, že nikdy odcházet neměl. Raven se alespoň nechová jako Bella, protože to není žádná ubrečená slečinka z cukru, a jedná. Prostě si Alexandra najde sama.

Tuto opravdu malou knížečku jsem stihla přečíst za dvě hodiny. Na konci jsem se od toho opravdu nemohla odtrhnout, protože mě to bavilo a navíc jsem to už chtěla mít dočtené. Vůbec nelituji, protože to je velice zajímavý originální příběh plný lásky a tajemství.

Za recenzní výtisk knihy Upíří Polibky – Rakve lásky velice děkuji nakladatelství Zoner press

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

1 komentář:

  1. Mám podobný názor :) jen co se týče toho rychle ubíhajícího děje, mě to ani tolik nevadilo, o to to bylo svižnější, ale tak to víš jistě sama :). Raven jsem si oblíbila, i když třeba její styl zrovna nemusím, ale autorka ho nikomu nenutí :).

    OdpovědětVymazat