Review: Pokrevní pouta

Název: Pokrevní pouta (VA II.)
Autor: Richelle Mead
Datum vydání: 28. listopadu 2011
Počet stran: 350
Nakladatelství: DOMINO

Anotace
Pokračování Vampýrské akademie. Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného. Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnout uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí. Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev…
...

Myslím, že pokrevní pouta pro mě byla nevětším očekáváním letošního roku a nemohla jsem dočkat chvíle, kdy budu mít knihu v ruce.  Koupila jsem si jí v srpnu v angličtině, ale já se nebyla schopná dokopat k tomu, abych to anglicky četla, takže jsem si počkala na český překlad.  Teda řeknu Vám, knihu jsem přečetla neskutečnou rychlostí! Když to tak sečtu tak asi šest nebo sedm hodin. Trhla jsem svůj nový rekord. Důvod je ten, že jsem knihu prostě nedokázala odložit z ruky. Muka pro mě byla, když jsme měli matematiku a jí knihu nemohla mít na lavici. Připadala jsem si, jako kdybych měla auťák, klepala se mi ruka a pořád jsem na pokrevní pouta koukala. Tohle už nechci nikdy zažít. :D

Jakožto nesmírný fanda vampýrské akademie mě velice zajímalo, na jakém levelu bude tento první díl spinn-off série VA. Zezačátku jsem si říkala, že to není dobré tejně jako VA, ale postupem času jsem se do příběhu začínala dostávat a ž mě to nakonec nepustilo. Musím Richelle pogratulovat, protože tohle se jí fakt povedlo. A hlavně – z mé neoblíbené postavy (v dalším odstavci se dozvíte, kdo to je) udělala mojí oblíbenou. No chápete to?

Já prostě neměla ráda Adriana! Neměla jsem ráda tuhle vlezdoprdelku! A teď ho ráda mám! Chápete to? V bloodlines jsem si Adriana fakt moc oblíbila! Člověk se totiž dozví více o jeho situaci, pocitek, o tom proč se chová tak jak se chová a to jak bere celou událost s Rose (chudák je pořád smutný a snaží se to skrýt). Úplně jsem hltala momenty, kdy byl Adrian vážný a mluvil bez vtípků a tak, v těch chvílích byl prostě ……. Mňam! :D Navíc bez něj by byl celý děj knihy velká nuda. Adrian dodává celku takovou šťávu a někdy se i toho člověk usměje, což se hodí, když u ostatních postav se zasmát nemůžete.

Za to Sydney to má u mě stále stejné. Nevím proč, ale tahle holka mě ještě ničím pořádně nezaujala. Ještě se pořádně neprojevila a neukázala svoje pravé já, která se skrývá za svým většinou vážným já. Ale v tý holce určitě něco je a doufám, že si to u mě v dalších dílech vyžehlí. Jill mi připadala moc dětská, Eddie neměl moc prostoru a u Keitha jsem doufala, že se v něm ukáže troška zdravého rozumu, ale on byl stále zatvrzelý antiupír.

Na celičké knize mi nebylo sympatické jen umístění děje. Já tedy Kalifornii naprosto zbožňuju, ale tady mi to k tomu prostě nešlo. Asi to bude tím, že jsem zvyklá na školu z VA a v tomto případě jsme najednou v Palm Springs a okolo máte Hollywood, obchody, slavné osobnosti a podobné věci, no, já si určitě v Palm Springs zvyknu.

Moc se mi líbil závěr knihy. Klasická meadovská zápletka – někdo, koho celou knihu moc neřešíte a přijde Vám jako úplně normální, někdy i sympatická postava, se najednou promění na toho, kdo zabíjí. Tak nějak jsem si typovala pár osob, ale že to bude zrovna ta, která to je, jsem vážně netušila. To jsem jen ráda, protože když pak uhodnu, kdo to je, tak pak z toho už nemám takový požitek jako když jen tápu.

A co bylo nejlepší a co mě navnadilo na další díl? Poslední věta. Upřímně jsem na ní zůstala koukat docela dlouho a po chvilce jsem se začala radovat, že bude další díl ještě lepší. Teda, Richelle mě tímhle hrozně potěšila. Asi jsi slyšela moje prosby. :D

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

3 komentáře:

  1. úplne sa stotožňujem s tvojím názorom. Až na Adriana, toho som milovala aj vo VA (A) Strašne ma potešilo, že ho tam bolo tak veľa a dostali sme možno ho vidieť aj v celkom obyčajných situáciách. Milujem Richellin štýl už len kvôli tomu, že na tak s takým množstvom postáv dokáže urobiť takéto neskutočné umelecké dielo. Vždy ma fascinovalo, ako dokáže každú postavu priviesť do situácie, v ktorej by som ju vôbec nečakala.

    OdpovědětVymazat
  2. Asi před týdnejm sjem ji dočetla v aj a ihned se chystám na českou verzi...ve všem souhlasím :D Richelle je úžasná a ten závěr s tím záporákem....taky jsem na tu stránku zírala 5 minut, když se zjistilo kdo to byl....
    + těším se na DIMKU!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Jéj,já vždycky když si kupuju nebo začínám číst nějakou knihu tak si první přečtu poslední větu.Je to takový můj zlozvyk. No a tady jsem na tu větu zírala půl hodiny a culila jsem se od ucha k uchu.Sice nevím,co se tam stalo ale tak co :D Dimka :D
    Já měla Adriana ráda od začátku,takže se na BL těším dvojnásobně..

    OdpovědětVymazat