Review: Čas čarodějnic

Název: Čas čarodějnic
Autor: Deborah Harkness
Datum vydání: Listopad 2011
Počet stran: 544
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace
Jeden z nejsenzačnějších literárních objevů roku 2011, ve kterém autorka skvěle spojila milostný příběh s historickými reáliemi středověku. Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.


Mladá Diana Bishopová vyměnila svůj osud čarodějky pocházející z jednoho z nejstarších čarodějnických rodů za práci historičky. „Zahrabaná“ v knihovně zkoumá prastaré dokumenty, knihy a spisy, a toho, že se kolem ní chvílemi projde upír, démon nebo třeba jiná čarodějnice nebo čaroděj už tolik nevnímá. Ale když se četnost těchto bytostí během jednoho dne procentně zvýší, jen díky tomu, že otevřela jeden velice starý a vzácný začarovaný rukopis, začíná pociťovat, že něco není v pořádku. Právě v tuto chvíli se seznámí s upířím profesorem Matthewem Clairmontem, kterého se už tam dobře nezbaví, a spolu postupně musí čelit dechberoucím objevům.

Když jsem ještě knihu viděla pouze na internetu, mou pozornost zaujala bezvýhradně obálka, které je až nadmíru vydařená a troufám si říci, že i možná lepší, než obálka originální, ale když mi dorazila domů, tak jsem se lehce vyděsila nad tloušťkou této knihy. Knížky se 400 stránkami a více mi nevadí, ale vždy se bojím, abych knihu dočetla. V tu chvíli jsem očekávala docela něco jiného. Asi to bylo proto, že jsem dlouho četla teen knihy s teen postavami, což postavám v této knize už pár let opravdu není a které mohou pomalu začít hledat šedivé vlasy. Ne, dělám si srandu. Na to mají ještě chvíli čas.

Řekla bych, že rozjezd knihy nebyl zrovna dobrý. Chápu, že autorka chtěla své čtenáře pořádně dostat a seznámit s příběhem, ale místy to bylo až nudné a opravdu jsem přemýšlela o tom, že knihu zase hezky posadím do knihovny, aby si mohla pár …týdnů schrupnout, ale zároveň mi bylo líto peněz, které jsem do ní investovala (každá stovka se počítá), tak jsem si řekla, že to dám a přečtu jí. Teď jsem ráda, že jsem to udělala, protože jak se do toho začtete, konečně se začne rozjíždět.

Nedokážu přesně říct, jestli mi Diana sedla nebo jestli jsem si jí oblíbila. Je to zvláštní, ale ne. Diana mi totiž přišla jako takové nevýrazná puťka, která kromě ranního veslování a občasné jógy, tráví dny zavřená buď ve svém bytě, nebo v knihovně, kde pracuje. Ještě, že tu postavovou část knihy zachraňoval matthew, který je hrozný sympaťák. Sice se mu nikdy moc nechtělo povídat o upírech a o jeho vlastní minulosti, která byla vážně moc dlouhá, takže o něm člověk něco dozvěděl, až když ho Diana donutila.

Hlavní věc, kvůli které jsem knihu četla, byl příběh. Námět knihy je upřímně vážně skvěle vymyšlený a propojený s dávnou minulostí. Nikdy se mi nestalo, že bych ve čtení zarazila a říkala si „sakra tohle se vážně někdy událo“ nebo „tak to přece nebylo, ne?“ – no to bylo díky tomu, že jsem o těch historických částech toho ani moc nevěděla. Nicméně vše na sebe plynule navazovalo. Jelikož mě opravdu hodně zajímalo, jakým směrem se bude příběh čarodějnic, upírů a ostatních kreatur odvíjet. 

Co mě dostalo, byla část knihy odehrávající se na Matthewově soukromém starém „hradě“, který kdysi postavil pro svou matku. V těch chvílích jsem si přála mít také taková hrad ve Francii, jé. Ale scény v Oxfordské knihovně také nebyly k zahození. Představte si ty tisíce knih. *dreaming*

V českém překladu se sice místy objevily nějaké ty překlepy, což mi až tak nevadilo. Jen mě naprosto vyvedlo z míry, když překladatel/ka omylem spletl/a jméno toho, kdo zrovna mluvil, a napsal/a Marcus namísto Matthewa. Najednou jsem vůbec nechápala, co to říká a než mi došlo, že je v textu chyba, jsem si stránku přečetla nejmíň pětkrát. Nevadí mi, že se tam objevila chyba, každý chybuje, ale opravdu mě to úplně jakoby vykoplo z příběhu a já na to koukala zmateně jako, co se děje?

Nevím, jestli je kniha nejlepší volbou pro mladší čtenáře, jelikož ani já jsme občas některým odbornějším věcem, o kterých Diana s Matthewem mluvili, nerozuměla a navíc mi přišlo, jako taková dospělejší kniha. To zní divně. :D Také si myslím, že by každého nebavila už kvůli tomu, jak autorka hrozně zdlouhavě píše. Jednu malou scénu najdete klidně na třech stranách, psaných malým písmem, upozorňuji. Klidy autorka trochu té omáčky okolo vynechala a knihu zkrátila o takových 100 stran, vůbec nic by se, věřte mi, nestalo.

A Konec? Tak po něm chci okamžitě druhý díl. Objevuje se zde velice otevřený konec, na který se bude druhý díl plynně napojovat. To je nějaký nový trend, nechat čtenáře s takovým očekáváním? J

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Historii tu já ráda, vypadá to moc dobře :)

    OdpovědětVymazat
  2. Super recenze! Já bych tedy řekla, že naše obálka se oproti originální mnohem více vyvedla. Mimochodem je zajímavé, že nás bavily opačné části knihy :D A ten hrad ve Francii... ach... :)

    OdpovědětVymazat