Review: Jmenuju se Nikki

Název: Jmenuju se Nikki
Autor: Meg Cabot 
Datum vydání: Září 2011
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace
NEMŮŽE ZA TO, ŽE JE KRÁSNÁ, ALE NEVZDÁVÁ SE! Newyorskou středoškolačku Em Wattsovou potkala tragédie s nečekanými následky: po probuzení z kómatu se ocitla „v kůži supermodelky“, jak zní titul prvního svazku jejích příhod (vydal Knižní klub v roce 2009). Zásluhou špičkových neurochirurgů se její mozek ocitl v těle prominentní modelky Nikki Howardové, po níž Em automaticky získává nejen práci v topmodelingu, astronomické příjmy i nóbl apartmá, ale hlavně nové přátele ze světa showbyznysu a starosti, které po sobě zanechala její předchůdkyně v tomto těle. Dívka snažící se vyrovnat se ztrátou svého starého já i s odloučením od spolužáka Christophera, do něhož je beznadějně zamilovaná, se však na Nikkiných jehlových podpatcích stále více zaplétá do pavučiny lží, kterou kolem ní spřádá její zaměstnavatel, mamutí společnost Stark. Zlověstná korporace má prsty všude – vládne nejen americkému obchodu, ale i módnímu, hudebnímu a počítačovému průmyslu – a svou hvězdu sleduje za pomoci špionážních štěnic. Energická Em v těle Nikki je však odhodlána se nedat navzdory šatům od Dolce & Gabbany a díky ironickému nadhledu hrdinek věhlasné americké autorky dívčích románů baví čtenářky po celém světě.
...

Po tragické nehodě a neuvěřitelné transplantaci mozku se musí Em Wattsová, tedy vlastně nyní Nikki Howardová smířit se svým novým životem modelky na plný úvazek, musí si zvyknout na nové přátele, nové zaměstnavatele a hlavně na nové tělo. Z obyčejné nevýrazné středoškolačky se totiž během několika týdnů stala vysoká blondýnka s dokonalou postavou. Pro Em-Nikki to není avšak procházka růžovým sadem, jako si všichni myslí, i modeling je totiž pěkná dřina a když Vás na každém kroku pronásledují paparazzi a v novinách o pás píší nelichotivé články, brzo se Vám nový život znelíbí. Nové Nikki však nezbývá nic jiného než se přizpůsobit, protože nechce přivést svou milovanou rodinu do problému, které by s prozrazením její pravé identity souvisely.


V knize se podruhé setkáváme s Em Watssovou, která nyní nedobrovolně žije v těle světoznámé supermodelky a zaměstnankyně velmi úspěšného a vydělávajícího řetězce Stark Nikki Howardové, dennodenně řeší své nové problémy jako focení pro časopisy na tropických ostrovech, účast na večírcích slavných osobností nebo třeba předvádění diamantové podprsenky za miliony dolarů. Do toho se jí navíc motají problémy vlastní rodiny – nemůže jet k vlastní babičce, jelikož je pro okolní rodinu mrtvá, mladší sestra neustále reptá a vše jí přerůstá přes hlavu.

Em má opravdu silný charakter. Nevím jak vy, ale já bych její nový život asi nezvládla. Obdivuji jí, že i když toho má hodně a i když jí plno věcí otravuje, prostě se s tím vypořádá a nenechá se vynervovat. Jenže vše má své hranice. Nejen jí, ale i pár lidí v okolí už začíná štvát vliv společnosti Stark na jejich vlastní životy, čemu se opravdu nedivím, protože Stark má prsty opravdu skoro ve všem, jako například štěnice v Nikkině bytě, ale tak pro společnost, která ročně vydělá několik desítek miliard, to asi tvrdý oříšek opravdu není. Hlavně jsem si ale Em oblíbila, protože přesto vše, co se jí v životě událo, se snaží se všemi, třeba i Brandonem, bývalým přítelem Nikki a synem hlavy společnosti Stark, vycházet dobře a bez konfliktů, což často přivádí lidi na otázku, co se s Nikki stalo, že je najednou taková jiná. Bylo krásně vidět, jak Em záleží i na naprosto cizích lidech a snaží se jim pomoci, což by každý jen tak sám od sebe neudělal.

Kapitolou samou o sobě je Christopher. Tohoto klučinu měla Em vždycky ráda a také ho stále ráda má, jediný problém je ten, že je úředně mrtvá a chudák Chris oplakává mrtvou Em a vůbec nemá tušení, že jí docela často potkává. Místy mi bylo Em líto, protože mu tolikrát chtěla říct pravdu, ale prostě nemohla a to jí hodně ničilo.

Svůj růžově nalakovaný palec (Nikki by mě pochválila) dávám nahoru za to, že Meg do příběhu zapojila více nových postav a děj rozvinula o další zápletky, než jen transformace z Em na Nikki. Četla jsem mnoho názorů na tento díl a většinou to bylo tak, že se dvojka moc nelíbila. Mně se ale náhodou tento díl líbil o hodně více než ten předešlý už díky svému rozvinutějšímu ději. Navíc mě naprosto zabíjejí ty velmi ale opravdu velmi otevřené konce. Meg knihy v této sérii vždy ukončuje v nějaké velmi zajímavé scéně a pak „papa, počkejte si na další díl“.

I přesto, že je hlavní motiv knihy jednoduchý a také hodně nereálný – zklamu Vás, ale transplantace mozku je stále nemožná – je kniha neskutečně čtivá a zábavná. Neřekla bych, že je úplně nejtenčí, protože má něco málo přes 200 stran, a proto se divím, že mi čtení trvalo poměrně hodně krátkou dobu – dohromady asi 3 hodiny. Jestli jste četli první díl a teď váháte s druhým, tak klidně neberte vážně, ale dvojku Vám doporučuji. Myslím, že je mnohem zábavnější, dějově plnější a čtivější. 

Na první knihu tu sice recenzi nemám, ale pokud by o ní někdo z Vás stál, klidně jí sepíšu a zveřejním. J

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Vypadá to zajímavě, ale po přečtení Mediátora vým, že styl psaní téhle spisovatelky mi příliš nesedí :)

    Jméno hlavní hrdinky ve mě tak výrazně evokovalo Emmu Watson, že jsem si při čtení celé recenze vybavovala ji :D

    Jinak moc dobře napsaná recenze :)

    OdpovědětVymazat