Review: All these things I've done

Název: All these things I'Ve done
Série: Birthright #1
Autor: Gabrielle Zevin
Datum vydání: 6. září 2011
Počet stran: 354
Nakladatelství: Straus and Gyroux

Překlad anotace
2083- čokoláda a káva jsou nelegální, papír je těžko s sehnání, voda je na příděl a New York City je centrum kriminality a chudoby. A Přesto, Anya Balanchile, šestnáctiletá dcera nejznámějšího newyorského bosse, žije docela normálním životem. Chodí do školy, stará se o sourozence a svou umírající babičku, snaží se vyhnout dalšímu pádu v lásce s Winem a vyhnout se svému bývalému příteli. To až do té doby než je její ex otráven čokoládou, kterou vyrábí její rodina a policie si začne myslet, že je to jejich vina. Najednou se Anya ocitá ve středu pozornosti - ve škole, v médiích a nejvíce - ve své mafiánské rodině. 



V roce 2083 se v New Yorku žije odlišně než dnes – město je protkané kriminalitou a mafií, lidmi bez domova, vody není dostatek a káva a čokoláda je nelegální surovina. Situace s čokoládou se nejvíce dotýká Anyi Balanchine a jejích sourozenců, dětem známého a zavražděného mafiánského bose Leonýda Balanchina, jehož rodina vlastní v Evropě a hlavně v Rusku továrny na čokoládu. Nejen, že jí každý soudí jen podle příjmení, ale když je její bývalý neurvalý přítel Gable otrávený právě jejich čokoládou, stává se Anya jedinou podezřelou a jen její sourozenci, rodinní přátelé a její nejlepší kamarádka Scarlet věří v její nevinu. Kromě obvinění z pokusu o vraždu se ale Anya musí vypořádat se svou vlastní rodinou a opatrovnictvím nad svými sourozenci.

 Teda, i přesto, že jsem od knihy čekala něco jiného, to byl opravdu silný příběh. Ze začátku jsem si myslela, že se bude kniha týkat převážně její životní situace spojené s otravou čokoládou a následným obviněním z pokusu o vraždu, ale tohohle se kniha týkala jen částečně. Opravdu jsem očekávala klasickou dystopickou knihu, ale nakonec to byla kniha hlavně o rodině, důvěře, přátelství a také lásce.

Přišlo mi, že prostředí, ve kterém se kniha odehrávalo, bylo trochu nedopracované a hlavně s ním autorka čtenáře moc neseznámila. Kromě toho, že víte, ve které roce se nacházíte, co je zakázané a kdo Anyina rodina, nic víc nevíte.

Anya je velmi silná osobnost. Líbilo se mi, jak kašlala na ty, kteří jí soudili jen podle příjmení, a prostě jen žila svůj život. Dala by cokoliv za to, aby její rodina byla v pořádku, a i když musí žít sama se sourozenci bez rodičů, jen s babičkou, která je již velmi stará a nemocná, tak i přesto vše se snaží rodinu udržet pohromadě a nikdy by nedovolila, aby se rozpadla.

Co se týče jejího přítele Wina, ten mi připadal takový neslaný nemastný. Líbil se mi jen na začátku a na konci, kde mě mile překvapilo, když popustil uzdu svým pocitům, řekl přesně to, co si myslel a nebyl to už ten kluk, který na všechno kývnul, se vším souhlasil. Konečně mi připadalo, že vidím pravého Wina.

Rozhodně mi připadalo velmi zajímavé toto vtáhnutí do života mezi „čokoládovou mafii“. Může Vám to připadat jako zvláštní téma, ale jakmile se začtete, už o tom ani nepřemýšlíte. Přišlo mi, že Gabriellin styl psaní byl od jiných knih docela odlišný a i když se toho v knize nic moc akčního a poutavého nedělo, stále mě to u čtení drželo, a i když jsem opravdu místy přemýšlela nad tím, že bych knihu na čas odložila, nešlo to.

Teď to může vypadat, že si v na skoro vše v knize stěžuji, ale tak to vůbec není. Je to zvláštní, ale i přesto vše, se mi kniha neskutečně líbila a opravdu jsem si jí užila. Je to prostě zvláštní.

Je možné mít knihu rád a zároveň nerad?? Pravděpodobně ano.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

1 komentář: