RC review: Povolání: Zaklínačka

Název: Povolání: Zaklínačka
Série: Volha Redná #1
Autor: Olga Gromyko
Datum vydání: Únor 2012
Počet stran: 224

Anotace

Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku… Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.


Volha Redná, osmnáctiletá studentka Starminské vysoké školy je poslána do města Gogeva – do města upírů, aby vyřešila problém s jistým monstrem, které zde zabíjí pouze lidi. Nikdo neví, co je na tom pravdy a ani sama Volha informacím, které získala, nevěří. I přes prvotní podezřívavost ohledně místní komunity si začíná na tamější život, způsoby zvykat a začíná pomáhat svému jedinému příteli z Dogevy - Lenovi, který je mimochodem i králem Dogevy. Pomalu, ale jistě se blíží k vyřešení záhady, kdo je tím neznámým monstrem a co chce.

No řekněte? Kdo by knize už kvůli nádherné obálce neodolal? Já třeba ne a po přečtení anotace a ukázky, jsem po knize prahla ještě více. Nejen, že to vypadalo velmi zajímavě a také i originálně, nejvíce mě v anotaci zaujala část o hlavní hrdince: „Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček“. Asi jsem se nakazila Vampýrskou akademii, ale mám ráda hrdinky, které si neberou servírky, řeknu to, co mají na jazyku a jednají tak jak jim řekne srdce.

Příběh této knihy byl rozhodně zajímavě zpracovaný a vymyšlený. Olga Gromyko se zařadila mezi další autoři, kteří ty klasické upíry pozměnila, ale ne tak moc, aby to působilo směšně. V tomto případě ba naopak – udělala z nich podle mne takové „lepší upíry“, kteří jen tak nezabíjejí lidi a pokud ano, čeká je za to trest. Hezky bylo vidět i to, jak jsou vlastně všichni taková jedna velká rodina.

Již od první stránky působila Volha sebevědomě a tak trochu ne zrovna nadšeně, že se do Dogevy musí vydat, ale zároveň odhodlaně pro to splnit svůj úkol. Líbilo se mi její vystopování i její přístup k věcem. Často jsem se i jejímu chování musela smát, třeba když zkoušela procházet kolem ženy, u které pracovala a jejíž jméno si již nepamatuji, s česnekem a čekala její reakci nebo když zkoušela, jestli se bude odrážet v zrcadle. S Wolhou vůbec nebyla nuda a její cesta a pobyt v Dogevě opravdu zajímavá.

Co mi ve vypravování Volhy opravdu vadilo, byly chvíle, kdy najednou povídala o něčem naprosto jiném, pak jsem se divila, co to vlastně čtu. Přesně jak říká Willinda, kniha byla velmi roztržitá a tak trochu to u mne kazilo celkový dojem z knihy. Obzvlášť mi to vadilo, když jsem se konečně pořádně začetla a pak najednou bum a já nevěděla, kde jsem.

To co mě u knihy drželo obzvlášť, byl Len, král Dogevy. Do mé představy upířího krále měl hodně daleko, protože mi byl Len až enormně sympatický a vůbec se jako král nechoval. Připadalo mi, že mu vyhovovalo chovat se jako naprosto obyčejný člověk, chodit ve starém oblečení, jezdit na koni a na nic nemyslet. Naprosto jsem si užívala každou část knihy, ve které se Len objevil. Také jsme byla zvědavá, jak to na konci mezi Volhou a Lenem dopadne a musím říct, že jsem si to představovala jinak.

Knihu jsem si vážně užila a hodně se u ní i nasmála. Líbila se mi její odlišnost od jiných knih a také i hlavní postavy. Již jednou zmíněný konec sice nebyl podle mých představ, ale o to více mě nalákal k přečtení dalšího dílu (až vyjde, na originál bych opravdu neodhodlala), protože moje romantická dušička si vyžaduje konec kapánek jiný (a podle přečtení anotace posledního dílu se ho dočkám). 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Zoner Press. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat