Review: Inkarceron

Název: Inkarceron 
Autor: Catherine Fisher
Datum vydání: Květen 2011
Počet stran: 368
Nakladatelství: Knižní Klub

Anotace
Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat. 



Kam se poděli všichni vrazi a lupiči, vlastizrádci, nepřátelé a odpůrci královny, nežádoucí lidé?

a)      Utekli
b)      Umřeli
c)       Byli zavřeni do vězení

C je správně. Všichni tito lidé byli zavřeni do vězení - Inkarceronu, ze kterého není cesty ven. Inkarceron ale není jen obyčejné vězení. Tohle mluví, cítí, činí, zabíjí nebo i vytváří nové lidi a ovládá každého, jehož osudem bylo žít svůj život zrovna tam. Existují pouze staré legendy o muži jménem Saphique, který se prý dokázal dostat pryč z vězení do normálního světa. Těmto legendám ale skoro nikdo nevěří až na jednoho vězně – Finna, sedmnáctiletého mladíka, kterému se v hlavě objevují útržky života, které se podle něj v Inkarceronu nestaly a ke kterému sám Saphique promlouvá. Společně se svým nevlastním bratrem a starým přítelem se vydává na dlouhou, náročnou a možná i smrtelnou cestu za objevením východu z vězení. S pomocí dívky jménem Claudia žijící v normálním světě, navíc zjistí věci, o kterých se mu ani nezdálo. V Inkarceronu i venku jde ale jen o jedno – přežít.

Přiznám se, že jsem se po několika prvních stránkách docela obávala, jestli knihu vůbec dočtu, protože je poměrně dost jiná a odlišná než jiné knihy. Já nejsem zrovna ten typ čtenáře, kterého vždy ohromí nová nepředstavitelná místa (v tomto případě vězení), které jsou pouze výplodem autorovi mysli, raději čtu knihy zasazené do reálného světa s kapkou nadpřirozenosti. Navíc jsem nejdříve ani pořádně nevěděla, jestli se jedná o děj zasažená do minulosti nebo budoucnost. S překvapením se mi ale Inkarceron začínal postupně dostávat pod kůži a já si ho zamilovala i přes mé původní obavy.

Hlavní hrdina - Finn si nikdy nepřipadal v Inkarceronu „doma“. Život, který si pamatuje, prožil právě v něm. Zbytek byl zapomenut, avšak pár vzpomínek si v jeho mysli udělalo místo a dostalo se na povrch a udělalo mu v hlavě tak trochu guláš.  Patří vůbec co Inkarceronu? Kde se berou jeho vzpomínky? Proč má vzpomínky na normální život mimo Inkarceron? A proč k němu promlouvá právě Saphique? Opravdu to nemá jednoduché.

Finn hlavně není jako statní ze špíny (skupina lidí, se kterými žije), je jiný a to se mi na něm právě nejvíce líbilo. Právě jeho odlišné chování a jednání donutí čtenáře říct „Na tom klukovi něco je,“ a číst dál. Po pravdě mi padl do oka prakticky hned. Kniha není psaná ale jen z pohledu Finna, ale také Claudie, dívky žijící venku v normálním světě. Nejprve mi nepřišlo, že by je jejich osudy smetly dohromady, jelikož Finn a Klaudie představují naprosté opaky. Ona je dcera správce Inkarceronu, e chytrá, bohatá a zasnoubená a on je obyčejný chudý vězeň bez budoucnosti. Ale jak to tak většinou bývá, protiklady se přitahují.

U každé kapitoly se vždy objevují citáty z knih, části z vyprávění o Saphiquovi a také i části z osobních dopisů královny a správce Inkarceronu, která celý děj krásně doplňují a někdy i navnadí čtenáře na čtení a to díky jejich tajemnosti a záhadnosti.

Naprosto mě dostával postupný vývoj děje. Někdy to šlo pomalu, ale krůček po krůčku se vše rozvazovalo a pravda vycházela na povrch. Musím se ale přiznat, že občas byl děj předpovídatelný a nezažila jsem při čtení žádné velké překvapení.  I když mi to bylo líto, nesnížilo to mé hodnocení knihy.

Autorce se podle mne krásně povedlo vykreslit jak jednotlivé charaktery postav, místa a hlavně i samotné vězení. Vše působilo tak věrohodně a probouzelo mou fantazii. Stránka za stránkou velmi rychle ubývaly a já si každou část knihy velmi užívala. Druhý díl Saphique mi sedí na poličce a já už se velmi až si ho přečtu. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

8 komentářů:

  1. Jak je to vůbec s tím filmovým zpracováním? Měl by tam hrát Jacob a Hermiona ne? :P Koukám, že jsi do článku použila i jeho fotku, tak snad..? Kdy se to bude natáčet? :) Ví se o tom už něco?
    Já doufám, že se k téhle knížce dostanu aspoň minimálně před tím, než to k nám přijde do kina. :D Mám to doma rok, ale jakmile jsem si tu knížku koupila, tak mě to vůbec nenutí, abych to přečetla. I když se na to třesu jakxvině! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se s filme stále počítá, ale jaksi se nic více neví. Ani bych se nedivila, kdyby se nakonec nic nekonalo. Nicméně jsem četla jen, že role Claudie byla nabídnuta herečkám Blake Lively, Jennifer Lawrence a Emmě Watson. :)

      Vymazat
  2. Já nevím, mě osobně tahle kniha až tolik nezaujala, přišla mi tak trochu nudná a vůbec mi to nešlo pěkně stránka za stránkou.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to mně se zase Inkarceron líbil fakt strašně moc... takže co nevidět začnu s druhým dílem :))) Občas mi to připomínalo Levou ruku Boží, akorát víc pro mládež :)

    OdpovědětVymazat
  4. No ja som knihu prečítala pomerne nedávno takže ju mám v čerstvej pamäti a fakt sa mi páčila. Len ma trošku zrazili veci čo som si nevedela logicky vysvetliť (ale možno som len čítala nepozorne):
    1. Ako dostali Finna do väzenia keď "kľúč" dokáže dostať dnu a von len jedného človeka a existujú len dva spomínané exempláre. (hoci vlastne nebolo jednoznačne povedané, že bol naozaj z vonkajšieho sveta)
    2. Väzenie vyrába všetkých ľudí? Čo klasické rozmnožovanie? :)

    OdpovědětVymazat
  5. Inkarceron mě naprosto nadchl - ta myšlenka - v době upírů a vlkodlaků to byl jako zázrak seslaný z nebes (nic proti, já mám všechnu tuhle zvěřinu ráda, ale jen čas od času). V prosinci jsem dostala Sapphiqua, tak čekám, kdy se k němu dostanu - a upřímně, nemůžu se dočkat!

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, já jsem tuhle knihu taky četla a musím přiznat, že mě moc nezaujala. Ale každému se líbí něco jiného.

    OdpovědětVymazat