Review: Vzpomínáš si?

Název: Vzpomínáš si?
Autor: Sophie Kinsella
Datum vydání: Březen 2009
Počet stran: 328
Nakladatelství: BB/Art

Anotace
Nedokonalý předchozí život je najednou perfektní Po autohavárii, při níž utrpěla úraz hlavy s následnou amnézií, se Lexi Smartová probouzí v nemocnici v přesvědčení, že je rok 2004 a že právě zmeškala pohřeb svého otce. Ve skutečnosti je o tři roky víc, místo bývalých křivých zubů má krásně bílé a rovné a překvapivě vypadá spíš jako modelka, má úžasného a bohatého manžela, skvělou a dobře placenou práci a bydlí v senzačním loftovém bytě. Vypadá to jako splněný sen. Původní nadšení z nového a báječného života vystřídá brzy smutek z toho, že současně přišla o všechny kamarádky a stala se člověkem, kterého sama nepoznává. Snaží se zjistit, jak k tomu vlastně došlo. Autorku podle vlastních slov vždy fascinovalo téma lidského charakteru a skutečnost, že se naše životy nepředvídatelně mění a my se měníme s nimi, ale tak pomalu, že si to někdy sami neuvědomujeme.


Lexi Smartová má průměrnou práci, přítele, nedrží žádnou dietu a má plno věrných kamarádek, se kterýma zažívá skvělé večery v barech. I když ani nevydělává moc peněž a nežije v luxusu, je nadmíru spokojená. Avšak jednoho dne se její poklidný život obrátí naruby. Po jednom ošklivém pádu se probouzí v nemocnici jako o tři roky starší, o pár milionů bohatší a manžela a rovné zuby mající Lexi. Lexi se musí vžít do svého nového života, kterému vůbec nerozumí – přece jen, nepamatovat si tři roky života je dost. Dozvídá se, že už není tou starou dobrou Lexi, ale novou až moc cílevědomou Lexi. Dokonce už ani nejí ani chléb a brambůrky a to už je pro ni co říct.

Není divu, že je celá situace pro Lexi těžká. Už jen představa toho, že bych se probudila o pár let později, nevěděla absolutně nic z předešlé doby a byl by ze mě naprosto jiný člověk, je hrozná. Lexi se to ale vše brala ze začátku dobře. Dozvěděla se o svém novém životě plno věcí a snažila se vše přijmout a do života opět navrátit, ale když se najednou začínají vynořovat věci, které do kontextu, který se dozvěděla, nezapadají, už se to jako pohádka nezdá být. Navíc musí být hrozně matoucí slyšet z jedné strany něco a z druhé to samé však se změnami.

Během pár dnů se tedy Lexi stěhuje do obrovitánského střešního bytu, stává se z ní nekompromisní vedoucí, jdoucí přes mrtvoly, zastánkyně pouze černého a béžového oblečení, extravagantního umění a zdravého stylu života – jednoduše vše, co Lexi nebyla, nedělala a nebyla zvyklá. Prostě šok.

Lexi jsem si oblíbila prakticky ihned. Nebylo na ní nic, co by mě při čtení rozptylovalo a nelíbilo se mi. Snažila o svém novém já zjistit co nejvíce nových věcí a informací, ale to je těžké, když se ti, které znala i v době na kterou se pamatuje, rozhodli, že nějaké zásadní věci prostě vypustí. Chvílemi jsem měla opravdu chuť je proplesknout (hlavně Lexiinu matku a bývalého přítele) a donutit je té chudince říct vše. Koho jsem opravdu vystát nemohla, byl Eric. V prvních momentech jsem si říkala: ten má ale tak pěkné jméno a je to fešák, ten bude určitě super. No, jenže jsem se docela spletla. Vadila mu taška položené na špatném místě, obal DVD položený na gauči, Lexi nesměla jíst brambůrky ani chleba. To mi tedy do hlavy nešlo.

Mou ale asi nejoblíbenější postavou je Jon. Muž, který se v příběhu objeví docela nenápadně a způsobí Lexi další šok. Šok, po kterém je nucena přemýšlet, jestli je její život opravdu tak perfektní, jakým se zdá být.

Kniha se četla úplně sama. Sama jsem se hrozně divila, jak to, že mi to jde tak strašně rychle. U Sophiiných knih to ale opravdu jinak nejde. Kdybych nemusela chodit do školy a dělat jiné přestávky v čtení, vsadím se, že bych měla knihu přečtenou během dvou až tří dní.

Styl psaní Sophie Kinselly často přirovnávám ke stylu Meg Cabot nebo třeba Cecelie Ahern. Sophie totiž dokáže z jednoduchého a obyčejného příběhu vykouzlit příběh plný překvapení, zvratů a romantiky. Prostě příběh, který Vám donutí se neustále usmívat. Kniha byla napsaná s lehkostí a bez nucení a její čtení Vám zaručeně zpříjemní jedno či dvě odpoledne.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

3 komentáře:

  1. Hezké :) Na Sophii se třesu fakt dlouho, takže tuhle knihu fakt čmajznu mamce :D
    Jinak, v předposledním odstavci, má být určitě ... "během dvou až tří knih?" :D

    Promiň, mé povolání se nezapře, těším se, až v červnu skončím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D Samozřejmě dvou až tří dní :D :D

      Vymazat
  2. jej :) ta kniha musi byt dobra :)

    www.zivotvosvete.blogspot.com

    OdpovědětVymazat