Review: Divergence

Název: Divergence
Série: Divergence #1
Autor: Veronica Roth
Datum vydání: 21. 5. 2012
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo

Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka – úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí




Včera to byl přesně týden, co vyšla jedna z nejočekávanějších knih tohoto roku a to světově oblíbená dystopie Divergence od mladé americké autorky Veronicy Roth. Dlouho jsem si říkala, čím to bude, že je až tak oblíbená a že negativní názory na tuto knihu prakticky neexistují. Teď už to vím. Je totiž bezesporu naprosto úžasná.

Konečně jsem se dočkala! Na Divergenci jsem tak moc těšila. Plánovala jsem, že si jí koupím na veletrhu, ale ejhle, já jí dostala. Byla jsem opravdu překvapená a nadšená. Celý den poté jsem odolávala a další den již nevydržela a začala číst. Divergence mě ihned polapila.

Pokud čekáte jen další průměrnou dystopickou knihu, budete mile překvapeni. Tohle je totiž Kniha s velkým K a Dystopie s velkým D!

Dystopie letos opravdu letí. V těch anglických se prakticky orientovat již nedá – jsou jich desítky ba i více. Zato u nás dystopií ještě tolik nenajdeme. Teprve se k nám pomalinku ale jistě dostávají a hledají své místo u českých čtenářů a to hlavně díky nakladatelství CooBoo, které Divergenci vydalo a které na letošní i příští rok plánuje mnohem více dystopických knih. Co ale čtenáře na těchto knihách tolik láká? Proč jsou tak úspěšné? V čem je to kouzlo? Asi proto, že knih odehrávajících se v idylickém světě s perfektními postavami, které si žijí v luxusních domech a nic jim nechybí je už je tolik a čtenáře už tolik nezaujmou. Chce to něco nového. Něco jiného a jedinečného. Zato dystopie přivádí člověka do jiné reality – do budoucnosti – do poničeného světa plného násilí, kriminality či nemocí, ve kterém se i přes tyto všechny faktory objeví někdo, kdo je proti a kdo to dá pořádně vědět. Někdo kdo během své cesty objeví třeba i pár spřízněných duší a lásku.

V případě Divergence se ocitáme v Chicagu, které je rozděleno do pěti frakcí – sečtělost, upřímnost, neohroženost, mírumilovnost a odevzdanost. Každá frakce je úplně jiná a ne každý člověk se do té, ve které se narodil nebo do té, nad kterou uvažuje.

Šestnáctiletá Triss má před sebou velkou volbu – musí si zvolit, se kterou frakcí stráví svůj život. Buď zůstane v odevzdanosti, ve které se narodila a bude žít i nadále se svými rodiči nebo se připojí k jiné a tím se své rodiny vzdá. Tato volba je pro Triss ještě obtížnější, jelikož je divergentní – tudíž se při testu, ve kterém měla přibližně zjistit, do které frakce by se hodila, nic nápomocného nezjistí. Zbývá si jen vybrat jednu frakci a s ní strávit celý svůj život. Může zvolit dobře ale i špatně. Může se stát jednou z právoplatných členek zvolené frakce, ale také může nakonec skončil u odpadlíků. Může to ale dopadnout i hůře – může zemřít. Jaký příběh si pro Triss vybral osud?

Tento originální příběh je totiž tak skvěle promyšlený, že uvěříte každé větě, kterou přečtete. Celé to působí ohromně realisticky a opravdově. Jsem ještě radši, když si při četbě dokážu jednotlivé scény a dokonce i postavy v hlavě představit, jako kdybych tak stála s nimi. Myslím, že kdyby autorka v knize napsala „a teď milí čtenáři skočte s knihou s okna“ začnete o tom uvažovat. Ne to si dělám jen legraci. Rozhodně ji uvěříte vše, co napíše a budete si připadat, jako byste při čtení byli přímo v centru dění v Chicagu.

Říká se, v jednoduchosti je krása a naprosto to sedí jako popis stylu psaní. Kniha je totiž napsaná s takovou lehkostí a proto se naprosto skvěle a rychle čte. Sama jsem se opravdu divila, že to jaksi rychle ubývá. Veronica je podle mne autorka s opravdovým a jedinečným talentem, která si dokáže své čtenáře knihami doslova omotat kolem prstu.

Každý čtenář si najde v knize to své – pouto rodiny, přátelství nebo třeba lásku, akci, kladné i záporné postavy, napětí a dokonce i zajímavé zvraty. Tohle všechno kniha má.
Je skoro nemožné uvěřit, že je Divergence autorčinou prvotinou. Vždyť je kniha promyšlená do sebemenších detailů, postavy jsou tak reálně vykreslené a příběh emočně působí snad na každého. Tomuhle se hold říká opravdový talent a na rozdíl od jiných „autorů“ se podle mne může Veronica Roth právoplatně prezentovat jako autorka. Jí tento „titul“ právoplatně náleží.

Docela přemýšlím, jaké bude pokračování s názvem Insurgent. Pokud jsou moje pocity po přečtení divergence takovéhle, jaké to bude po přečtení Insurgentu? To se asi už nedozvíte, protože asi dostanu při čtení infarkt. Čekání na českou verzi insurgentu bude asi to nejhorší období mého života.

Jste fanoušky série Hunger games? Na tu teď zapomeňte. Je tu Divergence!

Za tuto knihu velmi děkuji nakladatelství CooBoo. Bylo to milé překvapení.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

6 komentářů:

  1. Ano,tuhle knížku si chci taky hrozně moc přečíst.A ano jsem fanouškem Hunger games takže jsem zvědavá jestli mě to taky takle strhne jako tebe =D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ta předposlední věta mě rozsekala :D (omlouvám se za ten výraz) :D

    OdpovědětVymazat
  3. Když tak všude čtu, jak jste z Divergence všichni nadšení, je mi fakt líto, že mě zatím minula, čím dál tím víc jsem si jistá, že si ji musím přečíst! Aby kovářova kobyla nechodila bosa... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasne napísaná recenzia a úplne súhlasím, Divergent som zbožňovala.<3 A Insurgent teraz čítam, mám za sebou nejakých 60 strán, ale samozrejme ma to znova pohltilo.:)

    OdpovědětVymazat
  5. Já chápu, že se Divergence spojuje s Hunger Games, ale myslím, že se to srovnávat nedá... Hunger games je prostě... rozsáhlejší, s větší myšlenkou, s větším vysvětlením celého systému a diktatury.. Asi mi to víc připadalo skutečné, než tohle... ale každopádně mě tyhle utopie moc baví. Chci ale zkusit takové ty typické a klasické. Mám na programu 1984 a Válku s mloky. Což by si podle mě lidé měli taky přečíst.. Když už nás to baví, tak tohle nám přinese i něco do školy. :) Tris jsem si oblíbila, už jenom proto, že nebyla od samého začátku jasný vítěz a byla také dost zranitelná.. ale nějak jsem se nemohla přenést přes to, že mě hrozně mrzelo, jakou frakci si vybrala. :D Ale je jasné, že pokud to mělo být opravdu dobrodružné, tak musela zvolit tohle. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Souhlasím :) Kniha jsem psána neuvěřitelně lehce, člověk prakticky nemá důvod ji odložit :) Do téhle knihy jsem se zamilovala :)

    OdpovědětVymazat