Review: The golden lily

Název: The golden lily
Série: Bloodlines #2
Autor: Richelle Mead
Datum vydání: 12. června 2012
Počet stran: 418
Nakladatelství: Razorbill
Silná a duchaplná alchymistka Sydney Sage a morojská princezna Jill Gragomir se skrývají v lidské internátní škole ve slunném a okouzlujícím světě Palm Springs v Kalifornii. Studenti - děti bohatých a vlivných - pokračují ve svých životech v blažené nevědomosti, zatímco Sydney, Jill, Eddie a Adrian musí udělat vše, co je v jejich silách, aby bylo jejich tajemství i nadále v bezpečí. Ale díky zakázaným románkům, nečekaným poutům a stále se přibližujícím strigojům je skrývat pravdu ještě těžší, než si kdo myslel.




Sydneynin úkol střežit Jill - královninu sestru v Palm Springs v Kalifornii pokračuju. Společně s Eddiem a Adrianem (no ten se v tom neangažuje, spíš se jen tak objevuje kolem) se snaží, aby se jí nic nestalo. I když zrovna žádné nebezpečí nehrozí, zvládat celou situaci v novém prostředí není jednoduchá. Módní návrhářka pronásledující Jill, Angeline na scéně nebo třeba nový objev u Sydney na obzoru. Bloodlines je velmi odlišná série od Vampire Academy, ale troufám si říct, že stejně návyková jako VA.

Na The Golden Lily jsem se těšila snad ještě více než malé dítě na vánoce. Miluji snad všechny knihy od Richelle Mead (všechny, které jsem četla) a i když jsem u této série měla obavy, tak jsem si jí díky tomuto dílu ještě více oblíbila. První díl Bloodlines mi totiž připadal tak trochu nudný a pomalu se rozjíždějící. Nicméně v tomhle případě to Richelle snad o dvě stě procent vylepšila. The golden lily se totiž četla jedna báseň a přestat číst nebylo vůbec lehké.

Je to zvláštní, ale připadá mi, že v TGL nebyl nějaký pořádný jednotný děj, spíš jen tak od všeho kus. Řešilo se tam opravdu více věcí najednou přes zkoumání krve v souvislosti s proměnou ze strigoje zpět až po randění. Tohle se mi na knize právě moc líbilo, že působila přirozeně a reálněji ne nastrojeně, jako kdyby se tam řešila jen jedna věc. Dalo by se říct, že se zde řešily i každodenní problémy a ne jen problémy alchymistů, morojů, dhampýrů a strigojů.

Nikdy jsem Sydney neměla zrovna v oblibě. Ve VA jsem jí brala jen jako další postavu doplňující děj a když jsem zjistila, že zrovna ona bude Hlavní postavou v další Richelinině série, nebyla jsem po pravdě tou nejnadšenější, ale přečíst jsem si jí určitě chtěla. Můj názor na ní se ale tentokrát naprosto změnil. Najednou mi byla opravdu moc sympatická a celkově mě kniha více bavila číst. Čím dál totiž Richelle odhaluje její osobnost a život, tím více si jí čtenář oblibuje. No, i když jsem měla na konci knihy nutkání jí pořádně proplesknout.

Snad každou kapitolu jsem se musela smát a to hlavně kvůli Adrianovi. Též se docela divím, protože jsem ho vůbec neměla ráda. Ve VA mi připadal jako taková osina v zadku a prostě mi tam neseděl. To ale nemůžu říct, o této sérii, protože sem prostě naprosto sedí. Ve společnosti Sydney z něho byl totiž naprosto jiný člověk. Choval se a mluvil tak, že jsem se musela neustále přiblble usmívat a nedočkavě jsem čekala na další Sydrian scénu. Podle mně Sydney a Adrian tvoří vážně dokonalý pár. Sice mi je jasné, že je Richelle nedá dohromady hned ze začátku série, ale spíš až úplně na konci (jako u VA), ale i tak jim strašně moc fandím a toho konce se nemohu dočkat. Z Adriana se tedy stala jedna z mých nejoblíbenějších postav vůbec. Je vůbec normální, že na konci když měl Adrian svůj „proslov“ (ti co četli budou vědět), tak jsem dokonce i brečela, protože jsem nečekala, že by Adrian něco takového někdy řekl a celé to bylo prostě takové kouzelné. No až na Sydney.

Jak jsem již psala, odtrhnout se od knihy bylo prakticky nemožné. Tím pádem jsem měla knihu přečtenou asi za den a čtvrt a ještě pár dní po přečtení jsem nad knihou musela přemýšlet. Stále autorku obdivuji za to, že dokáže napsat tak skvělé a reálně působící příběhy s téměř živoucími postavami, které u čtenáře nežijí jen na papíře, ale i v jejich fantazii.

Na knize bylo jen jedno, co mi nesedělo a tím byl Dimitri. Divné, že něco takového říkám, že? Ale je to bohužel pravda. Dimitrije přímo zbožňuji. Je to moje úplně nejoblíbenější postava ze všech, ale do Bloodlines mi vůbec nesedí. Nejprve jsem se až enormně těšila na to, že se tam bude objevovat, ale nakonec jsem si řekla, že by bylo lepší, kdyby ho tak Richelle vůbec nepřidala. Připadalo mi totiž, že to nebyl ten starý Dimitri z VA. Líbila se mi maximálně ta chvilka, kdy mu volala Rose a on se ihned tvářil jako měsíček na hnoji (to z toho usuzuju), ale jinak to prostě nebylo ono. Dimitri patří prostě do VA a ne do Bloodlines. Bloodlines je příběhem hlavně Sydney a Adriana a tak by to mělo zůstat.

Kniha the golden lily naprosto splnila mé očekávání, no, možná je i překonala. Bylo to naprosto úžasné počtení. Knih od Richelle se prostě snad nikdy nenabažím. Pokud jste se ke TGL ještě nedostali, tak neváhejte a pusťte se do toho. Nebudete litovat. Nejhorší na tom všem je pomyšlení, že další díl s názvem The indigo spell vychází až 12. února příštího roku.


Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. sory, ale ja to jednoducho nemozem precitat tu recenziu :DDD lebo musim cakat este 5 mesiacov na knihu a nechcem vediet co tam bude, nechcem to citat skor, chcem peknu krasnu novucku knizocku :D pochytila som ze je to lepšie jak bloodlines cize diky, nevydrzim tie mesiac :// Adrian je v vtipny jak furt taze sa nanho ale neskutocne tesim, ale coze ? Sydney a novy objav?? nie nien i ni nieeee !! Sydne + Adrian - tak to má byŤ !! :))

    OdpovědětVymazat
  2. Kedy už konečne prííííííde. Nemôžem sa dočkať čítania.:)
    Inak, so Sydney som to mala podobne.:) Adriana som si však zamilovala už vo VA a Bloodlines to len upevnilo.:)

    OdpovědětVymazat