RC review: The lost prince

Název: The lost prince 
Série: Call of the forgotten #1
Autor: Julie Kagawa
Datum vydání: 23. září 2012
Počet stran: 379
Nakladatelství: Harlequin teen
Nedívej se na ně. Nikdy jim nedej vědět, že je vidíš. 
To je Ethanovo nejhlavnější pravidlo, ale jen do té doby, kdy všechny víly, kterým se snaží vyhnout, začnou pomalu mizet a kdy je Ethan napaden. Teď musí změnit svá pravidla aby ochránil svojí rodinu. A aby zachránil dívku, do které netušil, že se zamiluje.

Ethan předpokládal, že se dokáže ochránit před světem své starší sestry - vílím světem. Když naposledy nedobrovolně navštívil železnou říši, zanechalo to v něm jen strach a odpor ke světu, který si Meghan Chaseová zvolila za svůj domov - mýtický svět plný magie, mluvicích koček a svůdných nepřátel. Ale když si pro Ethana přijde osud, není uniku z dlouho, dlouho zapomenutého nebezpečí.

Jmenuji se Ethan Chase a možná se nedožiju svých osmnáctých narozenin.
Od té doby co Ethana jako čtyřletého unesly víly a on tak strávil v jejich přítomnosti několik nejhorších dní jeho života, ho nespustily z očí. Od té doby se mnohé změnilo a poznamenalo jeho život, ale jedno zůstává stejné - normální lidé nemají schopnost víly vidět, u Ethana tomu tak bohužel není. A tak začíná v novém městě a v nové škole s čistým štítem, ale ani tam nemá Ethan klid. V jeho i ve vílím světě se něco začíná dít, ale nikdo neví co. Ethan si však nechce přidělávat zbytečné starosti a neupozorňovat na sebe a tak vše jak se dá ignoruje. Ve chvíli, kdy však zmizí Ethanův nový kamarád míšenec víly a člověka, se Ethan s Kenzie – svou tvrdohlavou spolužačkou, chtě nechtě vydává na cestu za hledáním pravdy a hlavně všech zmizelých víl, vyhnaných do lidského světa, které ve velkém počtu zmizely.

Tenkle klučík mi připadá hodně
podobný tomu z obálky
The lost prince je prvním dílem nové spin-off série k železnému králi. Odehrává se ve stejném světě majícím stejné pravidla, akorát že hlavním hrdinou již není Meghan, ale její „malý bráška“ Ethan, ze kterého vyrostl statný sedmnáctiletý mladík. Já osobně jsem předešlou sérii Železný král ještě nečetla. První díl mám už nějakou dobu, ale nebyla jsem si stále jistá, jestli by se mi kniha líbila. Proto jsem její přečtení stále oddalovala. Když jsem ale narazila na The lost prince, přišel mi příběh tak nějak zajímavější než příběh Železného krále a tak jsem se do knihy s radostí a očekáváním vrhla. Tak trochu jsem se i bála, přeci jen nemám zrovna ráda knihy s vílí tématikou, takže jsem obavy přeci jen měla.

V recenzích jsem často četla, že pokud čtenář nečetl sérii The iron fey, tak by tuhle sérii neměl číst jako první a hezky to vzít popořadě. Já bych řekla, že tohle neplatí pro všechny. Pokud jste ten typ, komu vadí sebemenší spoiler, určitě si nejdříve přečtěte The iron fey sérii. Pokud vás ale pár spoilerů (jako třeba s kým skončí hlavní hrdinka TIF a tak) nerozhází a máte chuť spíš na jejího bratra Ethana nebo se vám třeba do železného krále moc nechce (jako mně), klidně po The lost princ sáhněte, svět se nezboří z toho, že si přečtete nejprve první díl spin-off série. Já to tak udělala a po pravdě jsem změnila názor a železného krále si určitě někdy v blízké době přečtu.

Kniha možná nezačíná zrovna nejoriginálněji (hlavní postava začne chodit na novou školu), ale Julie Kagawa to dokázala podat tak, že jsem na tu neoriginalitu napodruhé nepomyslela. Již zpočátku má kniha svojí specifickou atmosféru, takže i když se v tu chvíli zrovna nic výrazného neděje, nestává se, že by kniha působila nudně či by čtenáře nutila přestat číst. Na druhou stranu netrvalo vůbec dlouho a kniha začala být akčnější a akčnější. Každá nová kapitola tedy nabízela vždy něco nového a ve většině případů i něco tajemného.

Děj knihy se odehrával jak v normálním lidském světě, tak i ve vílím světě Nevernever (omlouvám se, ale nevím, jak se s názvem popral český překladatel) a hlavní hrdina se tak vlastně každou chvílí ocitá v jiném světě i přesto, že do toho vílího nechodí zrovna rád. V téhle knize autorka celé fungování vílího světa Nevernever již nevysvětlovala ani ho nepopisovala moc detailně, přeci jen se předpokládá, že čtenář, který knihu četl, již četl The iron fey sérii, takže jsem maximálně v tomhle ohledu tápala a v té chvilce si říkala, že jsem si možná měla železného krále přečíst, ale jelikož v příběhu nešlo o ten svět samotný, tak to zas nebylo něco, co by mi při čtení nějak velmi vadilo.

I přesto, že se Ethan snažil chovat nepřístupně a chladně, nešlo mu to zrovna podle jeho představ. Dělal to hlavně proto, aby se kvůli němu nedostal někdo do potíží s vílami. To by si asi opravdu neodpustil. Bylo vidět, že pod tou maskou se ukrývávalo dobré srdce, kterému záleží na rodině a přátelích.  Bylo pro něj nesmírně těžké vzpomínat na sestru Meghan. Vážně mu chyběla a i přesto, že by jí nejraději obvinil, že všeho, co měl na mysli, udělal by vše, aby se s ním vrátila zase zpět domů. A teď jsem začala trochu spoilerovat, takže s tím končím. Vlastně i samotný život s vědomým, že ho neustále pozorují a že nikdy nemá klid, byl pro něj neskutečně obtížný.

Nejvíce starostí mu přidělávala Kenzie – Ethanová nová neodbytná spolužačka. Ethan vážně nechtěl zatahovat nikoho ze svých nových přátel (i když si nechtěl přiznat, že to jsou jeho opravdoví přátelé). Proto se ke Kenzie choval velmi odmítavě, chladně a párkrát i opravdu ošklivě. Jenže Kenzie se nikdy nedala ničím jen tak odehnat. Měla opravdu výdrž, protože já bych se asi už po chvíli na Ethana díky jeho chování asi vykašlala, ale ona ne. Něco v něm viděla. Navíc i její přezdívka „tough guy“ pro Ethana podle mě naprosto seděla. Kenzie byla jistojistě mojí nejoblíbenější postavou z celé knihy, které vždy dodávala grády.

I v téhle knize se čas od času objevily postavy z předešlé série - Meghan, Ash, Puck a pár dalších. Kromě nich však přibilo i pár nových. Každá postava v knize byla něčím výjimečná a skvěle doplňovala děj.

Kniha mi vyhovovala svými kapitolami perfektně. Byly spíš takové trochu kratší než sáhodlouhé, tudíž se mi kniha skvěle četla a stránky mi ubývaly prakticky samy. Musím Julie Kagawa velmi poděkovat, protože díky této knize, jsem došla k závěru, že si železného krále musím jistě někdy přečíst.

The lost prince byla po velmi dlouhé době další (a jednou z mála) vílí knihou, která mi ve všech ohledech sedla já od ní nemohla odpoutat oči. Příběh byl tak poutavý a skvěle propracovaný, že skončit kapitolu a nezačíst hned další bylo doslova peklo. Kniha The lost prince mě na pár dní naprosto polapila a já se nechám s radostí polapit i dalšími díly.

Za poskytnutí e-booku děkuji serveru netgalley.com a nakladatelství Harlequin teen.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

6 komentářů:

  1. na toto sa teším, TIF sa mi páči(aj keď som zatiaľ čítala len jednotku :D), táto recenzia ma na to ešte viac navnadila(ach, október je ešte ďaleko :/ :D)...som zvedavá na Ethana, ktorý už nie je dieťaťom, ktoré musí Meghan zachrániť(ale myslím, že aj tu bude potrebné Ethana párkrát zachraňovať zo šlamastiky, však? :D)

    OdpovědětVymazat
  2. Železný král mě zrovna neoslnil, ale tohle vypadá mnohem zajímavěji. Na druhou stranu, i když byly Ethanovi v původní sérii jenom čtyři, byl mnohem sympatičtější a snesitelnější než Meghan, takže to asi bude tím. :D A Nevernever se v našem překladu jmenuje Kdesikdys. A mně ten kluk na obálce mi trochu připomíná Camerona Brighta. :)

    OdpovědětVymazat
  3. O téhle sérii jsem až doteď neměla ani páru. Vlastně jsem zatím nečetla ani Železného Krále. Podle recenze si nejsem jistá, jestli by mě kniha oslovila, ale zkusit se má prý všechno :) Vílí svět mě zatím při čtení úspěšně míjel, snad nezklame.

    OdpovědětVymazat
  4. mě zaprvé zaujala obálka, za druhé, že je příběh konečně o klukovi, a ne o holce, no a pak ta tvoje recenze - zkrátka silně uvažuji o koupi!
    mám takový dotaz: tys ji četla anglicky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, četla jsem ji v angličtině. Ona ještě ani nevyšla, takže se v jiném jazyce ještě nějakou dobu neobjeví. :)

      Vymazat