RC review: Pushing the limits

Název: Pushing the limits
Autor: Katie McGarry
Datum vydání: 3. srpna 2012
Počet stran: 392
Nakladatelství: Mira Ink
Nikdo neví, co se stalo ten večer, kdy se Echo Emersonová proměnila z populární dívky mající úžasného přítele na outsidera s podivnými jizvami na rukou. Ani Echo si nemůže vzpomenout na celou pravdu o té hrůzné noci. Vše, co chce, je vrátit vše do normálu. Ale když Noah Hutchins - sexy samotář v černé kožené bundě - pronikne do jejího života se svým tvrdým přístupem překvapujícím pochopením, Echoin svět se posouvá naprosto jiným směrem, než předpokládala. Nemají nic společného.I přesto, že spolu sdílejí tajemství, je prakticky nemožné aby byli spolu. I tak ale mezi nimi ta bláznivá přitažlivost nemizí. Echo se musí zeptat sama sebe - jak až daleko může posouvat hranice a co je ochotná riskovat pro kluka, který jí možná znovu naučí jak milovat.
Pushing the limits, příběh dvou naprosto odlišných lidských příběhů, které osud svedl dohromady. Echo si prošla peklem, na které si následkem šoku nepamatuje. Ze dne na den se z populární a oblíbené středoškolačky stává uzavřená a tichá dívka. Její otec si navíc vzal o mnoho let mladší dívku, která kdysi bývala její chůvou a čekají spolu dítě a Echo již není tou nejdůležitější osobou v otcově životě. Noah nikdy nepatřil mezi vzorné a bezproblémové studenty. Poté, co jeho rodina zemřela při požáru a on se svými bratry přežil, se stal prakticky tím nejproblematičtějším článkem zbytku rodiny. I přesto, že se Echo a Noah nikdy neznaly a nikdy spolu nemluvili, díky obyčejným sezením s psychiatrem, na kterém se poprvé setkali, se jejich cesty spojily.

O téhle knize jsem četla snad všude. Ta první pravděpodobně hardbacková obálka na mě všude vyskakovala a i přesto, že se mi původně nelíbila, tak jsem jí po jisté době přišla na chuť. Vůbec jsme netušila, co od knihy očekávat, ale jelikož jsem viděla často samé velmi pozitivní ohlasy, tak jsem se jí rozhodla dát šanci.

U Pushing the limits je zvláštní to, že nedokážu najisto říct, jestli se mi kniha líbila. Ano, příběh byl naprosto dokonalý jak svým zpracováním, tak autorčiným stylem psaním, ale jelikož je kniha plná prvků třeba, že hlavnímu hrdinovi zemřeli rodiče, jeho bratři jsou v pěstounské péči, nebo že hlavní hrdinka si prošla obrovským traumatem a navíc její otec si našel novou náhradu za její matku a čekají dítě, tak nemůžu říct, že je to zrovna pěkný příběh, co se týče osudu hlavních hrdinů. Za to musím uznat, že právě tohle a to místy dramatické a někdy i trochu psychologické prostředí, je právě tím prvkem, který z knihy dělá úžasně citlivou a chytlavou knihu, která vás chytne za srdce.

Dalším prvkem, díky kterému se ještě hlouběji ponoříte do příběhu, je reálnost. Tentokrát totiž nejde o žádnou knihu, při jejíž čtení byste museli zapínat tvou fantazii. Tentokrát jde o ryze lidský příběh, který by se klidně mohl kdekoliv na světě odehrávat. Když jsem knihu četla, tak jsem právě často přemýšlela, jestli autorka příběh celý vymyslela nebo se třeba v něčem či v někom inspirovala. Opravdu nejde o knihu, která by vás nechala bez povšimnutí a kterou byste po dočtení prostě zaklapli a stčili do knihovny. Kniha vás donutí přemýšlet jak nad příběhem, tak i nad vlastním životem. Já si po dočtení říkala, že si možná čas od času na svůj život ztěžuju, ale po přečtení si člověk uvědomí, že někoho může v životě potkat něco horšího než jen to, že mu rodiče nechtějí koupit nejnovější telefon.

Nejsem jediná, kdo to říká, ale kniha mi opravdu přišla tak okrajově podobné knize Perfect chemistry. Samozřejmě jsou obě knihy na absolutně jiné úrovni. I když obě zapadají do YA žánru, tak mi Perfect chemistry přišlo víc teen než tahle kniha. Tahle kniha je více zaměřené na problematické životy hlavních hrdinů, než na to jak se dávají dohromady, čeho se čtenáři v pushing the limits také dočkají.

Kniha je psaná z pohledu obou dvou hlavních postav Echo a Noaha, takže je mnohem jednoduší si představit situaci v jaké se nachází i tak druhá postava. Já osobně jsem měla raději chvíle psané z pohledu Noaha. Tyhle části mi připadali místy takové vyspělejší, než to co jsem četla z pohledu Echo, ale samozřejmě i Noah měl své momenty, kdy si skoro zasloužil jednu vrazit. Celkově mi Noahův příběh přišel takový, asi to zní divně, ale aktuálnější než příběh Echo. Noahovi přeci jen šlo o bratry, které by v případě adopce již nikdy neviděl, a proto bylo potřeba jednat ihned a neotálet. Minulost Echo byla ale taky rozhodně zajímavá. Vlivem šoku si nemohla vzpomenout na to, co se jí jedné noci stalo a proč kvůli tomu dostala její matka zákaz Echo vídat. Trošku padlé na hlavu mi přišlo to, že vlastně její rodina vše věděla a stejně jí nechala tápat takovou dobu. Bylo by mnohem jednoduší jí vše říct a ji nechat vzpomínat samotnou. Po dočtení knihy mi samozřejmě bylo jasné, proč jí to otec neřekl, a já jen kroutila hlavou.

Abych Noaha a Echo nevynechala jako pár, musím i jim věnovat pár vět. Jak už v knihách bývá, autorka či autor dávají dohromady většinou naprosto odlišné charaktery, či postavy z jiných „vrstev“, takže ani v tomto případě tomu není jinak. Někdy mi to připadá jako hrozně ohrané. Přiznejme si, kolik knih to tak má. V téhle knize mi to působilo, jako kdyby to ani jinak být nemohlo. Autorka to totiž pojala velmi dobře a nevedla příběh tím starým ohraným způsobem - potkají se, nesnáší se, zamilují se. Podařilo se jí vykouzlit naprosto perfektní pár, který i přesto, že každý z nich má své chyby a nedostatky, dokáže obstát i v těžkých situacích.

Kniha Pushing the limits má rozhodně co nabídnout. Dokázala jsem se u ní smát, brečet, kroutit hlavou, prostě všechno. Pokud máte ale rádi pouze klasické paranormální nebo fantasy knihy, tahle asi nebude zrovna to pravé pro Vás. Nicméně knihu rozhodně doporučuji a doufám, že se bude líbit i Vám. Mě očarovala.

Mé dík patří severu netgalley a nakladatelství Mira Ink.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Tohle si prostě musím přečíst. Strašně mě upoutala obálka a ještě všechny ty skvělé recenze - včetně té tvojí - slibují skvělé čtení. Rozhodně se do toho v dohlednu pustím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Výborná recenze,hodně mi to stylem připomíná knihu Ty proti mě a ta se mi moc líbila. Takže na tuhle se těším

    OdpovědětVymazat