Review: Modrá jako safír

Název: Modrá jako safír
Série: Drahokamy #
Autor: Kerstin Gier
Datum vydání: Srpen 2012
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Čtěte pokračování úspěšné knížky Rudá jako rubín! Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet. A ani jedno není vůbec snadné! Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu...
Na Gwendolyn, která teprve před krátkou dobou zjistila, že právě ona je onou nositelkou genu, díky kterému mají určití lidé schopnost cestovat do minulosti, čekají nová dobrodružství. Během velmi krátké doby se musí s pomocí učitele Giordana a své nesnesitelné sestřenice Charlotte naučit vše, co měla již dávno vědět – jak se správně chovat, jak mluvit, chodit, jíst, tancovat, prostě vše, co se Charlotte učila již od svého narození a Gwen nikoliv. Naučit se ovládat své elapsování a v neposlední řadě vyřešit svůj komplikovaný vztah s egoistickým ale přesto naprosto okouzlujícím Gideonem. Jak si Gwendolyn s Gideonem v minulosti poradí a co překvapivého zjistí?

Vzpomínám si, jak jsem před vydáním Rudé jako rubín byla opravdu na tento první díl nové série velmi zvědavá i přesto, že jsem o něm prakticky vůbec nic nevěděla. Nevěděla jsem ani, o čem vlastně je. Téma cestování v čase bylo pro mne tedy velkým a nesmírně milým překvapením. Kniha mě velmi zajala jak svým příběhem, tak i stylem, kterým byla napsaná. Modrá jako safír byla pro mě velkým očekáváním a už jen to čekání na vydání se jakoby neustále prodlužovalo. Když už jsem se dočkala, nedokázala jsem jí odolat. Ihned jsem se do pokračování neuvěřitelného příběhu začetla a propadla jako Alenka do magického světa - do světa plného cestovatelů v čase, dávný dob, dobrodružství a nebezpečí.

Jestli se vám zdálo, že byl první díl dost zamotaný a tajuplný, oproti pokračování to byl pouhý slabý čajíček. Nejen, že autorka své čtenáře znova zavede do svého vážně promyšleného světa, ale také dokáže, že v rukou drží eso k tomu, jak s příběhem dostatečně zahýbat a své čtenáře zmást a nalákat. Celý příběh se opět nese ve své podivně tajuplné atmosféře, za kterou se skrývá něco většího a překvapivého. Tohle vše zajišťuje to, že se během čtení nebudete ani jednou nudit, nebo nebude mít sebemenší nutkání přeskakovat text.

Tomu všemu napětí a tajemství skvěle koresponduje vtip a humor. Kerstin Gier dokáže tyto dva prvky skvěle kombinovat a vždy z toho vzejde skvělý výsledek. Při čtení jejích knih totiž dokážu v jednu chvíli tápat, jak se nakonec celá kniha vyhrbí a za chvíli se smát a právě to v knihách nadevše zbožňuji. To, že spisovatelé dokáží vytvořit knihu, která má vše potřebné – dostatek napětí, vtipu, pointu a skvělý příběh.

Pro Gwendolyn to však stále není jednoduchá. Celý život předpokládala, že další cestovatelkou v čase bude její pro všechny ostatní dokonalá sestřenice Charlotte a až na poslední chvíli zjistí, že tomu tak není a ona je tou vyvolenou. Teď se navíc musí za velmi krátkou dobu naučit vše, co se Charlotte učila celý svůj život. Teď se na ní vše v takové rychlosti sype, ale Gwen to i tak zvládá. A to se mi líbilo. I když bylo jasné, že se to vše naučit nedokáže, nepanikařila a prostě doufala, že to nějak zvládne. A to jak to štvalo Charlotte a Giordana bylo prostě perfektní. V takovýchto chvílích jsem se musela opravdu smát. Gwen je pro mě takovou ideální bezstarostnou hrdinkou, která si i v těch těžkých chvílích dokázala udržet klidnou tvář a dokázala vtipkovat.

Vztah mezi Gwen a Gideonem byl opět komplikovaný. A to komplikovaný s velkým K. V souvislosti s cestováním, hledáním pravdy ohledně okradeného přístroje na cestování v čase (teď si nemohu vzpomenout na to, jak se jmenuje), takže se ani jeden z nich nemůže pořádně na „vztah“ mezi nimi soustředit. Nicméně chování Gideona mi chvílemi vážně lezlo krkem. V jednu chvíli se choval tak a za chvíli zase tak, takže se ani vůbec nedivím, že z toho byla Gwendolyn zmatená a štvalo jí to. Gideon není zrovna nejlepší ve sdělování svých citů a Gwen zase není tou, která by mlčela a čekala až si Gideon vše urovná v hlavě a konečně jí něco řekne. Na jednu stranu jsou velmi odlišní a tu druhou zase naprosto stejní a troufám si říct, že to mezi nimi nebude jednoduché ani ve třetím závěrečném díle této série. Já jsem na to ale určitě velmi zvědavá.

Modrá jako safír je navíc bohatá i na nové postavy. Tou nejvýraznější je rozhodně Xamerius – duch chrliče, který z knihy dělá svou přítomností ještě zábavnější knihu. I v těch nejnevhodnějších chvilkách dokázal říci něco, co prosvětlilo a rozveselilo děj a u mě to nebylo jinak, než že jsem si ho velmi oblíbila. Co mě rozesmálo nejvíce, bylo to, když Xamerius oslovovat Gideona jako „mazlíka¨ nebo tak podobně. V těch chvílích jsem tu knihu milovala ještě více.

I přesto, že mě Kerstin Gier s pokračováním jedné z mých nejoblíbenějších sérii nezklamala, po celou dobu čtení jsem pociťovala, že oproti prvnímu dílu, byla kvalita této knihy trošku nižší a že i samotný děj byl lehce nudnější. Rudou jako rubín jsem si rozhodně užívala mnohem více, ale Modrá jako safír měla rozhodně také něco do sebe. Rozhodně jsem si knihu užila a na závěrečný díl se těším hrozně moc a to hlavně díky zakončení knihy, které bylo více než překvapující. 

Před nedávnou dobou se objevil oficiální teaser trailer k filmu:

Knihu lze koupit i na e-shopu arara.cz

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Už chci hrozně dlouho číst rudou jako rubín! :)).. všude skoro samé chvály.. musí to být skvělá série!

    OdpovědětVymazat