RC review: Delirium


  • Název: Delirium
  • Série: Delirium #1
  • Autor: Lauren Oliver 
  • Datum vydání: 12. listopadu 2012
  • Počet stran: 352
  • Nakladatelství: CooBoo

Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.

Taky se Vám zdá léčba jako nejlepší možnost ochrany před Amor deliria nervosa? Pokud ano, tato kniha zajisté změní váš názor a ukáže, že ne vše co se dozvíte od těch, kterým jste věřili, nemusí být pravda. Lena Halowayová žila celý svůj život v domněnce, že když podstoupí léčbu, díky které by nemusela nikdy bát, že jí postihne láska, bude její život lepší, spokojenější a amor deliria nervosa si k ní již nenajde cestu. Přidělí jí partnera, kterého si v budoucnosti vezme a se kterým bude mít děti a její život bude až do smrti poklidný. Bude vyléčená stejně jako její sestra, její teta, její kamarádky, jako zkrátka všichni žijící v Portlandu – uzavřeném městě se sledovanými a střeženými hranicemi. Jenže ani její cesta životem nebude jednou z těch lehkých. Stačí jedno slovo… či spíše jméno – Alex.

Kdo neslyšel o Deliriu, jakoby nežil. Od té doby, co tato kniha autorky Lauren Oliver poprvé vyšla, obdržela nespočet ocenění, stala oblíbenou u tisíců čtenářů a dočkala se přeložení do mnoha světových jazyků. Teď přichází i k nám. Já již dlouhou dobu vlastním anglickou verzi knihy a i když jsem se již vícekrát chtěla do knihy pustit, nepovedlo se. Nakonec se mi do ruky dostal až samotný český překlad, který mi zajisté přinesl mnohem větší čtenářský požitek. V rodném jazyce se jednoduše čte nejlépe.

Říct, že jsem byla na knihu nesmírně natěšená, by bylo asi slabé slovo. Na delirium jsem si asi nějak podvědomě odpočítávala dny do jejího vydání a nečekala jsem, že se jí dočkám i pár týdnu dříve. Už u první strany jsem z knihy cítila takovou energii, která slibovala, pořádně skvělý čtenářský požitek.

Příběh nejde jednoduše popsat. Lauren Oliver totiž vytvořila nesmírně silný a citlivý příběh plný překvapivých zvratů, zjištění a odhalení. Navíc samotný námět tohoto příběhu – láska jakožto nemoc je podle mého názoru vážně skvěle zvolený a svůj účel plní – dělá z knihy ještě originálnější a chytlavější knihu, od které jsem se jen tak nedokázala odtrhnout. Je fakt, že není zrovna jednoduché narazit na knihu, jejímž obsahem bude něco jedinečného a neokoukaného. Právě tohle Delirium nabízí. U této knihy budete chtít více, budete se smát, divit se, brečet, kul své oči. Já vše tohle u knihy dělala.

Velkou roli v celé knize má striktní společnost, která se zásadně drží informací, které jí byly předány, ale kterou nezajímá, jestli jde o pravdu. Společnost, která monitoruje, jestli se obyvatelé Portlandu náhodou nechovají jinak než podle pravidel, jestli se náhodou třeba nahlas nesmějí nebo netančí. To jsou totiž dva z příznaků amor deliria nervosa. Celá tato společnost je velmi zajímavě poskládaná dohromady. Její fungování zarazí nejednoho čtenáře. Mě osobně nebyli zrovna sympatičtí příznivci toho, že léčba člověku pomůže a udělá z něj šťastnější a láska je nic jiného než ta nestrašnější nákaza, kterou se člověk může kdy nakazit. Na jednu stranu to může připadat nelogické, ale ono nejde o to, jestli to je logické, jde o originalitu a nápad. Mně se tento nápad velmi zalíbil, ale nechtěla bych v tomto světě žít.

Jen jednu chybku kniha měla. Dle mého názoru je Lauren další z těch autorů, kteří se věnují delším (opravdu delším) opisům situací, pocitů a prostředí. Záleží ale na celkovém kontextu. Někdy mi to moc nevadí, ale v tomto případě mi to zrovna nesedlo a proto se mi tyto části knihy zdály zbytečné zdlouhavé a dlouhé. Opravdu zbytečné. Z počátku je v knize poměrně málo přímě řeči, tudíž jsem tento pocit měla častěji. Jak se ale čas plynul a já se do příběhu dostávala více, přímé řeči a samotného děje přibývalo. Tím pádem jsem už nic takového neřešila a jen si užívala příběh. Nicméně tohle záleží na čtenáři, jak to vnímá. Na mě to hold nepůsobilo nejlépe.

Samotná Lena se během knihy ohromně změnila. Kdybych vedle sebe postavila Lenu ze začátku a Lenu z konce, stály by vedle sebe naprosto odlišné osoby. Nevěřila jsem, že by se z dívky, která nikdy nebyla venku po večerce, která nikdy nepochybovala o tom, že léčba je spása, nebo která považovala lásku za opravdovou hrozbu, stala její odvážnější a cílevědomější verze. Tato proměna byla jednou z nejlepších, s jakými jsem za poslední dobu měla v knihách tu čest.

Zakončení knihy přineslo plno nových až moc překvapivých momentů, u kterých jsem se musela doslova několikrát zastavit a zpracovat to. Tohle doslova zbožňuji. Miluji ty momenty překvapení, kdy bych něco takové naprosto nečekala. Pokud vás tedy většina knihy nezaujme, o čem tak trochu pochybuji, věřte mi, že konci dáte pár bodů navíc. 


Za recenzní (e)výtisk děkuji nakladatelství CooBoo.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Túto knižku mám na zozname, má naozaj veľmi zaujímavú tému 8) som zvedavá, ako sa s tým autorka popasovala, no dúfam, že tie opisy nejako prekusnem 8D

    OdpovědětVymazat
  2. Na tohle jsem byla hodně zvědavá:) Zatím čekám až se objeví v knihovně, doufám že brzo :)

    OdpovědětVymazat