RC review: Děsivé splynutí - vidím to, co vrah


  • Název: Vidím to, co vrah
  • Série: Děsivé splynutí #1
  • Autor: Jill Hathaway
  • Datum vydání: Srpen 2012
  • Počet stran: 272
  • Nakladatelství: Fragment

Středoškolačka Vee je normální dívka, která řeší problémy jako každý teenager. Kromě toho však trpí poruchou spánku, která způsobuje dočasné bezvědomí. Během tohoto stavu se Vee ocitá v těle jiných lidí a vidí jejich očima. Jednoho dne se ocitne v těle vraha, který má na svědomí smrt její nejlepší kamarádky. Tento čin zamaskoval jako sebevraždu. Brzy poté zemře další dívka a Vee se začne strachovat o svou mladší sestru.

Stojí před rozhodnutím, zda pátrání ponechat na policii, nebo se do něj pustit na vlastní pěst. Dokáže vrahovi jeho vinu?
Pro veškeré okolí trpí středoškolačka Vee ojedinělou nemocí zvanou narkolepsie – poruchou spánku, díky které v těch nejnevhodnějších chvílích upadá do bezvědomí. Vee ví ale celou pravdu. Narkolepsie je jen zástěrkou něčeho zcela jiného. Něčeho závažnějšího a neuvěřitelného. Ve chvílích, kdy upadne pro oči okolí do bezvědomí, se Vee objeví v těle někoho jiného. Vidí a cítí to samé co oni. Ať to ale může znít jak moc skvěle a neuvěřitelně, nic příjemného to ve skutečnosti není. A to hlavně, když se Vee objeví v těle vraha a před sebou uvidí jeho oběť. Z Veeina v podstatě bezstarostného života se najednou stává děsivá detektivní cesta za odhalením člověka, stojícího za všemi vraždami. Jakou roli v tom nakonec sehraje právě Vee?

Je už pár měsíců, co tato kniha vyšla premiérově v Americe a já následně všude vídala pozitivní ne-li až nadměrně nadšené recenze. Když člověk tohle vidí všude, kam se podívá, s jistotou ho to ke knize přitáhne. Moje maličkost samozřejmě opět neodolala a tak jsem si zakoupila knihu v angličtině. Nicméně jsem se k ní v mém návalu knih nedostala a pak najednou byla i u nás v češtině. Stává se vám to taky, že si koupíte knihu v angličtině a po pár měsících zjistíte, že se nějaké české nakladatelství se pro knihu rozhodlo? V mém případě se to stává často a už mě to tak trochu přestává bavit. Jedinou změnou na knize byla obálka, která originální nezůstala, ale i přesto je velmi působivá a samotný název se trochu protáhl.

Ve chvíli, kdy mi pošta knihu doručila domu, mé nadšení jaksi opadlo. Nevím, co to způsobilo, ale na knihu jsem se v tu chvíli až tak jako předtím netěšila. Díky tomu mi donutit se k otevření a přečtení trvalo podstatně dlouhou dobu.

Kdybych měla popsat prvních přibližně padesát stránek knihy, zvolila bych slovo katastrofa. Hrozně jsem v počátku lekla toho, jestli vůbec čtu správnou knihu. Těch několik kapitol mi připadalo napsané strašně stroze a bez nápadu, jako kdyby to psalo asi desetileté dítě. Opravdu mě to nedokázalo zaujmout. Kdybych knihu dočíst nemusela a taky nechtěla (nemám moc ráda nedočtené knihy), tak bych jí asi zase zaklapla a strčila do knihovny.

Pokud máte stejný pocit, tak mi věřte, že stojí za to číst dál. Kniha se sice nepromění v nějaký strhující příběh roku, ale rozhodně se to postupem času lepší a kniha se stává mnohem zajímavější, poutavější a zajisté čtivější knihou. Zdálo se mi, jakoby se autorka najednou probrala z transu a začala opravdu psát a tvořit. Velmi mile mě to potěšilo, jelikož můj finální názor na knihu nemusel být ve všech směrech negativní.

Velkou roli v celém příběhu hraje detektivní zápletka. Nejde tedy o žádnou extra nadpřirozenou a romantickou knihu. Detektivní část knihy bych přirovnala ke stylu Eden Maguire – autorce série Krásní mrtví. I když samotný příběh knihy trochu pokulhává, její detektivní část je vážně skvělá, promyšlená a skvěle interpretovaná do knihy. Stejně jako v Krásných Mrtvých jsem až do konce knihy nevěděla, co se děje a kdo je tím tajemným vrahem. Nebýt této zápletky, bylo my mé hodnocení mnohem ale mnohem nižší a negativnější.

Tím nejlepším na knize byl podle mne Rollins - Veein nejlepší kamarád, který byl ve všech směrech skvělý. Mít taky takového kamaráda, tak jsem zvědavá.

V některých ohledech mě kniha velmi zklamala. Nepřišla mi tak skvělá, jak říkají někteří jiní čtenáři ani nijak zvlášť originální. Příběh je rozhodně zajímavý a chytlaví, ale až takovou originalitu v příběhu nevidím. Kniha Vidím to, co vrah se ale postupem času opravdu zlepšovala a její úroveň pozvolna stoupala. Z toho důvodu předpokládám, že další díl s názvem Impostor (podvodník) bude lepší, propracovanější a snad i čtivější. 


Mé velké díky patří nakladatelství Fragment za poskytnutí knihy k recenzi. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. No, tak koukám, že máme recenze trochu odlišné, mně se knížka strašně líbila, protože to pro mě bylo zase něco jinýho než upíři na každym kroku ♥ =D
    A taky se mi nelíbil Rollins, prostě ne-e =D Ale tak vím, že to co se líbí mně se nemusí líbit každýmu, nicméně recenzi máš skvělou! <3

    OdpovědětVymazat
  2. Achjo.. já vůbec nevím, jestli si knihu mám koupit :D.. Mám do toho jít, nebo ne? Poraď :D

    OdpovědětVymazat