RC recenze: Střípky duší

  • Název: Střípky duší
  • Série: Souls #1
  • Autor: Mary Lindsey
  • Datum vydání: 31. října 2012
  • Počet stran: 304
  • Nakladatelství: CooBoo
Lenzi slyší hlasy a má vize - vize o náhrobních kamenech, povodních a chlapci s kovově šedýma očima. Zdá se, že jí nikdo nemůže pomoci - dokonce ani její přítel Zak. Pak však potká Aldena, kluka ze svých snů, jenž jí prozradí, že ona je mluvčí - člověk schopný komunikovat s bloudícími dušemi a pomoci jim - a že on byl po celá staletí jejím ochráncem. Nyní čeká Lenzi těžké rozhodnutí: Zak nebo Alden, život nebo smrt. Jenže čas se krátí. Zlovolná duše chce Lenzi zničit a zabije ji, jestliže se nerozhodne včas…

Lenzi si myslela, že svoje prokletí zdědila po otci. Ten trpěl schizofrenií a Lenzi začíná pociťovat, že i tato nemoc bude součástí jejího života. Slyší totiž hlasy. Hlasy zoufalých lidí prosících o pomoc. Aby se oprostila od hlasů, vidí jediné východisko v lécích, které tyto hlasy utlumí. Lenzi si myslí, že jí už nikdo nepomůže, ani její rodina, ani její přítel Zak. Je to vše jen na ní. Ve chvíli, kdy se setkává s klukem ze svých vizí, začne pomalu zjišťovat, že ne vše je tak, jak si myslela. Neznámé hlasy totiž nejsou jen obyčejnými výplody její fantazie, ale opravdové duše mrtvých, kteří před dvou nečekanou smrtí něco nestihli a Lenzi je tou, kdo jejich poslední přání vyplní. Je totiž mluvčí. Mluvčí zemřelých duší bloudících ve světě živých. S pomocí Aldena svého strážce se pomalu začíná sžívat se svým neobvyklým posláním, díky kterému se její život ještě více zamotává. Mezi dušemi, které Lenzi vídá, nejsou ale jen ty dobré, vyskytují se mezi nimi i duše, jenž chtějí Lenzi sprovodit ze světa. Přemoci takovou duši ale nebude ani trochu lehké.

Pokud jde o knihu s motivem duchů, tak těch není pro mě nikdy dost. YA duchařiny jsou tak trochu mé guilty pleasure a pokud takovou knihu vidím, musím si jí přečíst. Duchové, reinkarnace, minulé životy, mytologie, to jsou prvky, které v knihách nesmírně miluji. Je pravdou, že občas se zaleknu většího počtu nepříliš pozitivních názorů a recenzí, které ve mě většinou vyvolají rozporuplné pocity, ale na názor jiných nikdy nedám, protože pokud se jedná o knihu, vždy si o ní chci udělat vlastní názor. V případě Střípků duší, jsem byla na knihu až enormně zvědavá, ale zahlédla jsem několik recenzí a bála se, že se mi příběh nezalíbí. Určitě nejsem jediná, kdo je v takovéto chvíli trochu rozpolcen. Já jsem ovšem na to nedala a začetla se do knihy naplno.

V případě Střípků duší jsem nicméně měla trošku problém se do knihy začíst. Nezdálo se mi, že by byla kniha psaná nijak výrazně odlišně, ale každý příběh je originál a s tímhle to bylo trochu těžší. Nešlo vůbec o to, že by mi úvod nesedl, ale hold tam na mně něco nepůsobilo úplně nejlépe a drhlo to. Nicméně se jednalo pouze o prvních pár kapitol a poté to šlo naprosto lehounce. Sama jsem se divila, jak se to najednou obrátilo k lepšímu. Mnohem lepšímu.

I přesto, že jsem se na knihu velmi těšila, tak jsem nečekala nic světoborného. Spíše takovou další klasicky průměrnou knihu, která mě sice bude bavit, ale ne tak, abych si ji někdy přečetla znova a znova. Je docela vtipné, že si tohle myslím skoro vždy u knih, které se pak změní v něco naprosto úžasného a překvapivého. Když to trošku přeženu, tak řeknu, že mi Střípky duší vyrazily dech. A to doslova. Kniha se strefila přesně do mého vkusu svým motivem a příběh byl opravdu povedený a originální. Nejen, že se měl hlavu a patu, měl také skvělý spád a okolní prvky, které knihu vyzdvihují ještě výše. Příběhu navíc nabízí romantiku, akci a nadpřirozeno ve skvělém poměru a proto jsem se nikdy nenudila. Vždy mi kniha nabídla něco, co mě přitáhlo ještě blíže a zamezilo tomu, abych knihu odložila.

Duchové. Skvělé. Reinkarnace. Paráda. Minulé životy. Neskutečné. I když poslední dva prvky reinkarnaci a minulé životy kniha přímo nepředstavuje, mají v příběhu podstatnou roli. K tomu všemu, co se Lenzi za tak krátkou dobu dozvěděla, musí čelit tomu, že v každý, kdo ji v jiném životě znal, zná jako Rose – tu nejlepší mluvčí v historii a ženu, která se nikdy nedala ničím zastrašit a do všeho šla po hlavě. Zároveň jako trochu perfekcionistku, pro kterou byla její práce přednější než ostatní vztahy. Lenzi je ale jiná. Nic z minulosti si nepamatuje, i kdyby měla a proto jí to věčné přirovnávání k Rose není vůbec příjemné. Přišlo mi opravdu skvělé, jak autorka propletla minulost a současnost a jak odlišné vytvořila Rose a Lenzi, ale místy se mi to zdálo přehnané a to, jak se to v knize probíralo neustále dokola, nebylo zrovna povedené. Dle mého názoru by stačilo jen trochu obrat a nechat příběh plynout. Přes to vše byla Lenzi skvělá hlavní hrdinka. Objevilo se u ní klasické počáteční odmítání, ale po čase Lenzi svůj osud přijala jako část sebe samotné.

Alden mi ihned padl do oka. Mám ráda takovéto typy postav a Alden byl dokonalý. No dobře, skoro dokonalý. Místy mi lehce lezl na nervy svým stále stejným a neměnným chováním, ale toť vše. Už jsem se ani nedivila té naprosté dokonalosti této postavy, protože u těchto knih jsou snad všechny mužské postavy hrozně idylické a perfektní. No, někdy to není na obtíž a čtenářky to vždy hezky drží u knihy.

Nebudu psát, jak bych knihu všem doporučila, protože si musí každý sám rozhodnout, jestli si knihu přečte, ale co garantuji je to, že vás kniha mile překvapí a ohromí. Pokud máte stejně jako já rádi duchařinu, zkuste to.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství CooBoo

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat