Recenze: Mezi láskou a smrtí

Název: Mezi láskou a smrtí
Série: Abandon #1
Autor: Meg Cabot
Datum vydání: Září 2012
Počet stran: 272 
Nakladatelství: Knižní klub
Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné – je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti? První díl nové strhující „podsvětní“ řady.


Utopit se ve vlastním bazénu a pak se navrátit zpět mezi živé je doslova nadlidský úkol. Sedmnáctiletá Pierce si oba kroky zažila a to jí navždy změnilo život. A nejen jí. Tohle vše přispělo k rozvodu jejích rodičů a návratu do ostrovního města, ve kterém její matka vyrostla. I když se toto místo zdá být poklidným místem, na které by si člověk nemusel dlouho zvykat. Avšak pro Pierce toto místo znamená víc než je zdrávo. Toto místo, její smrt, návrat mezi živé, tajemný John, ona a její rodina, to vše má je propojeno tenkými vlákny tvořící jednu velkou propojenou pavučinu skrývající mnohá tajemství. Otázkou je dostane se Piercin život opět do ohrožení?

Meg Cabot snad po sté. Tak bych svůj čtenářský zážitek s touto knihou popsala já. Není měsíce, ve kterém bych něco od Meg Cabot nečetla. Autorku snad ani představovat nemusím. Nechce se mi věřit, že by tu byl někdo mé generace, kdo by jaktěživ o této brilantní americké autorce s velmi osobitým stylem vypravování neznal. Už je asi trochu okoukané psát, jak jsem se na knihu těšila a jaká jsem měla očekávání, ale já to opět zmíním. Stejně jako u každé knihy z pera Meg Cabot je důvodem mého natěšení samotný fakt, že jde o knihu od Meg. Je to už několik let, co jsem narazila na první knihu od této autorky a čtu její knihy doteď. Všechny knihy a série, které napsala, jsem opravdu velmi odlišné a každá z jiného soudku, proto věřím, že i ten, komu se nelíbily například Princezniny deníky (stejně jako mně), si najde něco, co by mu sedlo.

Mytologie, podsvětí, přitažlivý mužský hrdina, zajisté nejsem jediná, kdo by si jen díky tomu třetímu bodu nedal říct. Celá tato kombinace se mi zdála být hodně zajímavou a díky jménu autorky ještě zajímavější. Čekala jsem knihu, na kterou dlouho nezapomenu. Knihu, jejíž příběh mi bude při četbě běhat před očima jako příběh můj vlastní. S nadnesením řečeno pořádnou bombu. Anotace to přeci jen slibuje. Ať jsem se ale knihou prodírala dál a dál, nic z toho, co jsem si přála, se jen tak neobjevilo.

Zdá se mi to, nebo jsem celou první polovinu nechápala co se vůbec děje? Ano, vůbec jsem to nechápala. Největším problémem alespoň pro mne, bylo to, jakým stylem se knihy Meg zhostila. Předpokládám, že se jen snažila pojmout svůj příběh jinak, netradičně, nicméně tohle experimentování mi vůbec do oka nepadlo a jako čtenáři to ani nečetlo. Ve velké většině případů střídání doby a vlastně i příběhů mám ráda, ale zde to bylo na obtíž. Od první kapitoly tyto skoky ze současnosti do minulosti a nazpět nebyly nijak oddělené nebo označené a já se v tomhle nepřehledném textu nemohla za boha vyznat. Samozřejmě, že obsahem textu to šlo poznat, nicméně to dala trochu práce. Řekla bych, že tak až ve třetině knihy mi došlo, v jaké době se udály které skutečnosti a jakou tom návaznost. Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že hlavně tohle mi celé čtení znepříjemnilo a já si to neužila tak, jak jsem chtěla.

Pierce se po své nehodě, kterou díky „bohu“ přežila, se stala spíše tichou a uzavřenou dívkou, která svou pravdu drží uvnitř. Kdo by ji přeci věřit, že se dostala do světa mrtvých a plula přes známou řeku Styx. To vše existuje pro ostatní pouze v knihách. Od svých starých přátel a svého starého života se Pierce se v podstatě distancovala. Nedá se tomu vůbec divit. Po tom všem, co se jí stalo, se tomu nedá vůbec divit. Pierce je velmi zajímavá, překvapivá a mnohostranná postava. Bod ode mne dostala za to, že nebyla vykreslena jako typicky perfektní nebo tajuplná postava s fůrou nadpřirozených schopností. Působila na mne přirozeným a nenuceným dojmem. Zároveň trochu zamlknutě.

Jediné co mne u tohoto příběhu drželo, byla postava Johna. John do děje přinášel vždy čerstvou porci tajemství a temné atmosféru a to v dobrém smyslu slova. Dodávalo to knize tu správnou porci lehké paranormality, která ale beze sporu nestačila. Navíc John zpočátku nebyl pravidelnou postavou, a tudíž se v ději začal častěji vyskytovat kolem poloviny knihy.

Na pár okamžiků se kniha neskutečně vlekla. Sice jsem ji stihla přelouskat celkem rychle, ale do pokračování v četbě jsem se často musela přemlouvat. Nechtěla jsem totiž mít knihu rozečtenou déle než týden. Pak bych si z toho moc věcí a faktů nepamatovala.

Jsem zklamaná, že se Meg Cabot povedlo jinak skvělý námět a postavy přebít něčím tak malým, jako je pouhý styl psaní. Opravdu jsem se snažila na knize najít další pozitiva a dat knize alespoň něco k dobru, ale bohužel. Nebavilo mne to, čtení vůbec neutíkalo a nějaké zajímavé scény nebo zvraty přicházely pouze ojediněle. Snad poprvé mi nějaká kniha od Meg nesedla a tak pevně doufám, že se to už nestane, jelikož se mi opravdu nelíbí negativně komentovat nějakou její knihu. K jejím knihám mi to opravdu nesedí. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

5 komentářů:

  1. Už som o tejto knihe počula, ale tak ako ma na 1. pohľad nezaujala vtedy ani teraz jak ju opisuješ sa do nej teda ani nebudem púšťať. Iba ak náhodou už nebudem mať čo čítať a to sa asi nestane 8D
    Pekná recenzia 8)

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem jí, a taky mi přišlo divné, že už je polovina knížky a děj se pohnul o dva dny, protože Pierce pořád vzpomíná. Je to dobrý, četla jsem ráda, co se jí všechno stalo, ale kniha mohla mít víc děje v přítomnosti, určitě by to nikomu nevadilo, kdyby byla delší.
    Ale nakonec jsem jí přišla na chuť :). John je totiž boží :D.

    OdpovědětVymazat
  3. Knihu jsem si koupila nedávno, ale pujčila jsem ji kamarádce..tak snad mi ji brzy vrátí a já si ji konečně přečtu..:)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihu jsem četla asi před 2 měsíci, těšila jsem se na ni, protože miluju snad všechny knihy od Meg, ale ani tato mě nezklamala.. musím teda říct, že jsem se cca prvních 100 stránek totálně ztrácela a říkala si, že to snad nedočtu, ale hrozně se mi zalíbil John a chtěla jsem se o něm dozvědět něco více, tak jsem četla dál :) jsem zvědavá, jestli bude další díl lepší ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to jsem teda na knihu zvědavá... Už na mě čeká rezervace v knihovně, no uvidíme :)

    OdpovědětVymazat