Recenze - Dědička


  • Název: Dědička
  • Série: Svět Tryllu #1
  • Autor: Amanda Hocking
  • Datum vydání: Listopad 2012
  • Počet stran: 312
  • Nakladatelství: Fortuna Libri

Vstupte do světa Tryllů!

Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.

Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...

Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala.


Wendy si v dětství prožila takové věci, že kterých by se jiný těžko vzpamatovával.  Její matka se ji pokusila zabít jen kvůli tomu, že jí nechutnala čokoláda a od té doby si k sobě nikdy nenašly cestu. Pro její matku Wendy nebyla dcera, kterou chtěla. Dceru totiž ani vůbec mít neměla. Měl to být chlapec. Od té doby žila se svým bratrem a tetou šťastně a klidně. Jenže ke všemu stačil jeden tajemný mladík, který se ne z čista jasna objevil u Wendy ve škole, a její dosavadní život se obrátil vzhůru nohama. Nejen, že zjistila, že pochází z naprosto jiného světa, zjistila také, že ona sama je něco mnohem jiného, než obyčejný člověk.

Trolové. Ano, tedy spíše Tryllové, abych byla přesnější. Právě tohle byl jeden z důvodů, proč jsem knihu musela mít. Nejen, že ještě, než u nás byla kniha vydaná, měla opravdu masivní ohlas a snad na každém blogu jsem se o ní dočetla, tak mi do oka padla právě díky svému námětu a provedení. Knihu, ve které by se pohybovali trolové, i třeba v jiné podobě než jsem zvyklá (třeba z Harryho Pottera), jsem zatím nečetla a tak byla Dědička mou první. Jako vždy jsem byla maličko na vážkách, jelikož ne vždy dokážu ocenit, když se autor až moc snaží svou knihu udělat jedinečnou, až to působí moc uměle a strojeně. Dědička mě ale přesvědčila o tom, že tomu tak není, ba naopak. Svou jedinečností se v dobrém slova smyslu lišila od ostatních.

Moje první trolovina (že to zní roztomile?) se tedy opravdu povedla. Jde o knihu, která rozhodně dokáže zaujmout a vtáhnout do děje. Sama jsem se velmi divila, jak příběh rychle odsýpá a krásně se vyvíjí. Samozřejmě asi jako v každé knize jsem si všimla několika okamžiků, kdy se mi kniha nezdála jako to pravé ořechové, nicméně mám nakonec z knihy velmi dobré pocity. Možná i překvapivě dobré pocity.

Z velké části jsem v knize nalezla vše, co jsem očekávala. Zajímavou a hlavně ojedinělou zápletku, sympatickou hlavní hrdinku a nějakou tu akci na závěr. A právě závěr zanechal mnoho otazníků – aneb úděl volných konců. Kdybych mohla, ihned bych začala číst pokračování.

Velmi pěkná byla kombinace toho, co Wendy v minulosti zažila a toho, co na ní čekalo. Během velmi krátké doby se tak z obyčejné dívky stala princezna. V mnoha knihách by se čtenář setkal s velmi pozitivním a nadšeným přijetím této nově objevené životní úlohy, nicméně pro Wendy to zas tak skvělé nebylo a já se vůbec nedivím. Příchod do svého vlastně původního domova, nebylo to, co by si doopravdy přála. Navíc se v tom neznámém prostředí necítila jako doma. Není se čemu divit, když se k ní její nově nalezené matka chová velmi chladně. Ale opět se Wendy snažila. I když se jí mnoho nelíbilo, tak to nevzdala a snažila se tomu poddat. I když se jí mnoho nelíbilo, tak to nevzdala a snažila se tomu poddat. I když se k ní někteří lidé nechovali pěkně, ona k nim v rámci možností ano. Tato stránka její osobnosti si me bez váhání podmanila, nicméně i když jsem Wendy právě titulovala tolika superlativy, mi maličko nesedla tím, jak se projevovala a vystupovala. Wendy je sice stále teenager, tudíž nemůžu očekávat jednání staršího, ale chvílemi mi opravdu připadalo, jako by jí bylo mnohem méně let. Hold některé názory mi na její věk neseděly. Na druhou stranu to byl Finn, kdo mě dokázal okouzlit i skrze pouhé stránky knihy.

Když vezmu v potaz, že se je Dědička prvním dílem série, tedy takovým startovacím dílem, tak jsem velmi zvědavá, jestli úroveň dalších dílů poroste. Dědička nasadila laťku opravdu vysoko, tak uvidíme, jestli jí pokračování překoná. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

4 komentáře:

  1. To si hned dávám někam do záložek, protože ta knížka se mi fakt líbí:)

    OdpovědětVymazat
  2. Už jsem asi poslední, kdo to nečetl co? :'D

    OdpovědětVymazat
  3. When some one searches for his necessary thing, therefore he/she wishes to be available
    that in detail, therefore that thing is maintained over
    here.

    Also visit my weblog; garbage disposal troubleshooting

    OdpovědětVymazat