Recenze: The indigo spell

Název: The indigo spell
Série: Bloodlines #3
Autor: Richelle Mead
Datum vydání: 12. února 2013
Vyšlo u nás: Domino, zatím nevyšlo
Počet stran: 401
Nakladatelství: Razorbill
Kvůli událostem, které otřásli jejím životem, se Sydney snaží stanovit hranici mezi svým alchymistickým já a tím, po čem její srdce touží. K tomu všemu se poprvé setkává se vzpurným Marcusem Fitchem - bývalým alchymistou, který je navzdory všemu očekávání na útěku. Marcus by rád Sydney seznámil se všemi tajemstvími, která před ní dle něj alchymisté skrývají, ale jakmile se Sydney začne bouřit, zjišťuje, že by vše bylo těžší než očekává. Kdesi v sobě má totiž zakořeněné staré a magií obdařené kořeny a proto jí během hledání tajemného uživatele temné magie, který si za cíl vybírá mladé a silné čarodějnice, nezbývá nic jiného, než přijmout fakt, že je nositelkou magické krve. V opačném případě by se mohla stát právě jedním z dalších terčů.

Spojení oblíbené autorky, světa, jenž mne provázel několik čtecích let a příběhu, který příliš nenadchl, je vždy téměř vražedná. V takovýchto momentech ve mne vřou všechny možné pocity a rozhodnout se, zdali se mi kniha líbila či ne, zabere mnohem delší dobu, než jiné knihy. V tomto případě je ta doba delší než měsíc a já stále nejsem skálopevně rozhodnutá. Neustále mi totiž v hlavě vyskakují pro a proti.

Richelle je prostě Richelle. S touto americkou autorkou a její sérií Vampýrská akademie jsem prožila několik skvělých let a tak jsem nezaváhala, když se na knižním trhu objevila spin-off série Bloodlines. Bylo mi jasné, že to bude něco jiného a odlišného, ale i přesto mne to lákalo. Na první dva díly této nové série jsem následně pěla pochvalné ódy, ale tomu je asi pro chvíli konec. The indigo spell totiž zas tak úžasné nebylo. Knihu bych ale mohla pojmout dvěma způsoby. Nejprve by chtělo se zaměřit na vztahy mezi postavami a poté na samotný děj a zápletku knihy. Nebudu totiž asi schopna zhodnotit knihu jako jeden celek.

Sydney a Adrian. Sydney a Adrian. Sydn.....ano, tak přesně o nich dvou to bylo především. Kdo by to nečekal. Tito dva protiklady svádějí bitvu svých citů již od samého počátku, ale teprve The indigo spell je pro ně přelomovým. Kdo četl The golden lily, uzná, že to, jak se Richelle rozhodla knihu zakončit, bylo doslova k zbláznění. Na druhou stranu je samozřejmé, že se happyendingu nedočkáme hned na začátku, známe přeci Vampýrskou akademii či popřípadě americké seriály a jejich konce. Na tom by nebylo nic tak hrozného až na tu téměř okem viditelnou přitažlivost mezi oběma hlavními postavami a prodlevou mezi jednotlivými díly. Tito dva to nikdy nebudou mít jednoduché a vzhledem k tomu, že se tento vztah nevztah konečně začíná vyvíjet a měnit, se jistě můžeme v následujících knihách na to nejzásadnějšího a přelomového.

Ale samozřejmě je kniha nabytá dalšími jak obvyklými postavami, tak i novými. V době před vydáním knihy se po internetu objevovala informace o tom, že na scénu přijde Marcus Finch – alchymista, který se zřekl svého tetování a utekl od alchymistů. Z této informace a toho, jak byla prezentovaná, jsem nabyla dojmu, že s příchodem Marcuse dostane příběh nový rozměr. Že bude pro knihu velmi významný. Popravdě? Marcus se mi zdá jako ta nejzbytečnější postava celé série. S jeho příchodem se nic nezměnilo, pouze dostal pár zbytečně nudných scén, ve kterých ani nepochodil. Za mě palec dolu.

Avšak snad největší radost jsem měla v okamžiku, kdy se na pár vteřin vrátila stará dobrá Rose, Dimitri a ostatní. Celkově to bylo asi tak pět vteřin, ale i tak dokázala tahle maličkaté vsuvka rozzářit můj obličej. Více takovýchto to chvil a já začnu Richelle uctívat jako svého boha.

Tím končím celé povídání o postavách a přesouvám se k mému méně oblíbenému příběhu. Opět budu odkazovat na Vampýrskou akademii, ale pokud jste tuto sérii četli, znáte Richellin styl a to jak si nastavila laďku. Avšak s bloodlines si dle mého názoru tuto pěkně vysokou laďku zbytečně sráží. Byla jsem zvyklá na to, že se celou VA neslo jedno podtéma a všechny knihy měli společný základ, i když se v každé dělo něco trochu jiného. Nyní bych řekla, že s každou Bloodlines knihou, Richelle ztrácí pro tento svět nápady. V určitých pasážích knihy jsem cítila, jakoby se autorka doslova nutila k tomu něčím ty stránky zaplnit a napsat celou knihu. Když už je Sydney alchymistka, tak jsme čekala, že to bude tím hlavním pojítkem námětem celé série, jenže Richelle pomalu přešla k čarování a já už se nechytám. To, že do příběhu přimíchala kouzlení a rituály je určitě zajímavý krok, ale sem mi to prostě vůbec nesedí. Do tohoto příběhu se tohle jednoduše nehodí. Zároveň se (jak jsem zmiňovala u Marcuse) do příběhu přimíchaly další momenty, která pro knihu nemají žádný význam a jsou naprosto o ničem a nepotřebné.

A s nějakou tou akcí či rozuzlením zápletky to je také doslova „na draka“. No nevím, jak vy, kdo jste knihu četli, ale já v ní nic „breathtaking“ nebo „exciting“ nenašla. Ano, děj to mělo, ale ne na úrovni té staré Richelle Mead.

Se sérii to s jistotou nevzdám a budu v ní samozřejmě pokračovat, přeci je od mé nejoblíbenější autorky, ale kdybych mohla, tak bych Richelle poradila, aby už tento upíří/alchymistický svět opustila a pustila se na dráhu nějakého jiného příběhu. Myslím, že se v tomto prostředí pohybuje už moc dlouho a začíná to být zbytečně zdlouhavé. Rose a Dimitri se čtenáři prožili asi šest let a u Bloodlines to bude přibližně stejné. Strávit takovou dobu s jedním příběh je sice obdivuhodné, ale pomalu to působí nuceně a zbytečné. Proto snad poprvé v dobrém slova smyslu řeknu, že se těším, až s tímto světem Richelle Mead skončím a knihy již nechám beze změny ležet v polici. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

2 komentáře:

  1. Akurát čítam anglicky 8D
    VA sa mi lúbilo omnoho viac hlave Rose a Dimitri samozrejme a tiež, že som nikdy na nič nedošla a vždy som zostala obarená a omráčená z príbehu. Bloodlines je o niečom inom. To, že treba chrániť princeznú - to je úplne vyškrtnuté, za tie 2 a pol knihy čo som čítala jej o život žiadny politici neusilovali. Páči sa mi Adrian, ktorý má v tomto diely tak nádherné romantické hlášky, strašne ho zbožňujem!!! Sydney sa mi tiež stala sympatickejšou, ale je s ňou problém v tom, že to nie je bad-ass Rose. Samozrejme, nemôžu byť ľudia rovnakí, ale skrz ňu sa riešia veci, ktoré sú tam zbytočné ako si aj ty písala. Ale tá láska tam je do očí bijúca a ja sa nad nimi akurát tak rozplývam 8)
    Som rada, že tu je Eddie, ktorého zbožňujem, len by mohol mať viac priestoru už!
    Som teraz v polke 3ky a páči sa mi to zatiaľ najviac, ale časti s profesorkou a Marcusom sa snažím "pretrpieť". Nie je to zlé, ale ja potrebujem proste Adriana! Keď už môj Dimitri ten svoj šťastný koniec našiel 8_)

    OdpovědětVymazat
  2. Ráda bych pozvala každého, kdo zájem zúčastnit se soutěže o dvě super knihy: Espressologie a Zář na tomhle blogu: http://calm-of-books.blogspot.cz/2013/05/kvetnova-soutez-o-knihy.html

    OdpovědětVymazat