Recenze: Living with the bad boy

Název: Living with the bad boy
Série: samostatná kniha
Autor: Sharlay
Datum vydání: 24. prosince 2012
Vydáno u nás: ne, neplánuje se
Počet stran: 229
Nakladatelství: self-published

Když Addyin otec prohlásí, že jeho přítel z práce a jeho syn u nich budou na čas bydlet z důvodu, že byl jejich dům zničen při požáru, Addy neví, co má dělat. Před pěti lety se stala Addy obětí Calebova vtípku, který jí stále nedává spát. Addy se tak zapřísáhlá, že z jeho pobytu v jejím domě udělá čiré peklo. Nicméně, co se stane, když se vtípky, nenávist a pomsta promění v něco, co Addy ani Caleb nečekali, že přijde? vychází tak najevo, že Addy pomalu zjišťuje, co to ve skutečnost znamená žít s s takovým klukem pod jednou střechou.

Když Addy zjistí, že její otec nabídl svému příteli z práce v momentu nouze ubytování v jejich domě, není nadšená. Není o nic více nadšená, když se v jejich domě nezabydlí pouze otcům přítel, ale i jeho syn Caleb. Ten Caleb, který jí jako malou a ztrapnil před všemi. Na ten moment nikdy nezapomněla a Calebovi neodpustila. Addy je tak odhodlaná Caleba ze svého domu vyštvat ať to stojí, co to stojí. Jenže Caleb se stejně jako Addy jen tak něčeho nezalekne a rozhodne se Addyiny útoky vracet. Začíná tak mezi nimi válka kdo z koho. Addy ani Caleb ale zpočátku netušili, že se jejich škádlení nakonec promění v něco trochu jiného.

Úpěnlivé vybírání knihy, kterou bych si chtěla brzy přečíst, se mi čas od času nevyplácí. Čím více se snažím vybrat knihu, o které doufám, že se mi bude líbit, tím méně se mi pak kniha ve skutečnosti zamlouvá. Zato, když na mě kniha doslova vyskočí odnikud a po ní sáhnu, vše se hned mění. O knize Living with the bad boy jsem jaktěživ neslyšela. V životě jsem její obálku neviděla a o autorce taktéž neslyšela. Narazila jsem na ní kdesi na nějakém fóru e-knih. Hlavně proto jsem byla překvapená, že zrovna tuto knihu jsem začala číst. Anotace mne zaujala a tak jsem jí měla během vteřinky staženou ve čtečce.

O-M-G! Living with the bad boy je asi tou nejúžasnější knihou s nepovedenou obálkou. Upřímně jsem knihu začala s poměrně velkým rizikem. Tak nějak nemám důvěru v self-published knihách, které moc neumí svou obálkou zaujmout čtenáře. Tato ale doslova předčila všechna má očekávání. Dle mého názoru by si zasloužila větší uznání a publicitu. Jsem si jistá, že by se stala opravdu oblíbenou.

Knihu bych přirovnala ke knihám od Simone Elkeles. Jedná se totiž o velmi vtipnou, čtivou, místy ironickou a sarkastickou knihu, od které se nedá jen tak odtrhnout. Obě hlavní postavy se zpočátku k smrti nenávidí, ale jak jde čas dál, situace se pomalu mění. Kdo by to nečekal. Vlastně vše v tomto příběhu bylo totálně předpovídatelné a průhledné, ale přesto úžasné.

Nejedná se ale o jen tak obyčejnou knihu bez žádné hlubší myšlenky. Je úžasně, že v průběhu knihy se čtenář baví nad všemi žerty Addy a Caleba, a na konci knihy zjistí, že tam vlastně nejde jen o to, jak se navzájem škádlí, ale o to, co se za tím skrývá. Caleb a Addy hluboko v sobě skrývají to, co jim přináší bolest, a snaží se to skrýt za vtípky, žerty a silnými slovy. Během posledních pár kapitol jsem se najednou přestala poťouchle usmívat a uvědomila si, čím si oba museli projít a jak se s tím museli vypořádat. I když se to oba snažili potlačit, pravda si nakonec našla cestu ven. Právě to je nakonec spojilo dohromady. A tak jsem se do tohoto příběhu zamilovala.

Dle mého názoru se sice autorka chvílemi až moc urputně snažila z různých situací vtipné situace, až to ani vtipné nebylo. Vůbec to ale nebylo potřeba, kniha byla vtipná a jedinečné už i tak. Sama bych si přála mít takový talent na vyjadřování jako autorka. I když celý text působil jednoduše, neuspořádaně, bez zbytečně složitých a dlouhých slov, bylo to skutečné skvělé čtení. Někdy není potřeba do díla vkládat zbytečné množství nepotřebných vět a slov, jen proto, aby text působil profesionálně. Snaží se prostě oddat svým představám a psát a psát.

Living with the bad boy bych beze sporu zařadila mezi nejlepší knihy tohoto roku, které jsem přečetla. Možná je trochu brzo na to, abych říkala, jaké knihy letošního roku se líbily nejvíce, nicméně si myslím, že v případě této knihy názor jen tak nezměním. Na samém konci knihy jsem se dokonce trochu rozbrečela a to signalizuje to, že na knize něco přeci jen bude. Třeba na to přijdete i vy. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

3 komentáře:

  1. Pekná recenzia! Rozhodne ma to zaujalo. Už anotácia znie skvele vtipne a recenzia ešte lepšie, idem to nájsť 8P

    OdpovědětVymazat
  2. Mne znie tá anotácia príliš tuctovo a nudne, ale tak keď je to tak dobre napísané a vtipné, tak to asi stojí za to :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ta obálka je vážně příšerná. Já nevím, jestli se mi to chce číst... poslední dobou toho mám vážně moc, musím pečlivě vybírat, co všechno budu číst... To přirovnání k Simone Elkeles mě ale trošku nahlodává... :) A dlouhé to taky není... :D

    OdpovědětVymazat