Recenze: The boy who sneaks in my bedroom window

Název: The boy who sneaks in my bedroom window
Série: Samostatná kniha
Autor: Kirsty Moseley
Datum vydání: 30. dubna 2012
Vydání u nás: Nechystá se
Počet stran: 256
Nakladatelství: Self-published
Otec Amber Walkerové a jejího bratra je násilník. Jednoho večera se Liam, nejlepší přítel jejího bratra vplížil oknem do jejího pokoje a snažil se jí uklidnit. Tahle malá chvíle zažehla jiskru lásky a nenávisti, která přetrvala dlouhých osm let.

Nyní je z Liama sebevědomý lamač dívčích srdcí, který avšak nikdy dříve neměl opravdovou přítelkyni. Zato Amber má stále jizvy na duši za kterými stojí její otec. Dohromady tvojí nepravděpodobný pár.

Jejich vztah byl vždy problémový, ale co se stane, když Amber začne nejlepšího přítele svého bratra vidět v jiném světle? A jak bude její vždy ochranářský bratr reagovat, až zjistí, že si k sobě začínají nacházet cestu?


Ambeřino Dětství stálo jednoduše za houby. Osud jí za otce nadělil násilníka, který jejího bratra Jakea tloukl a jí se snažil provést něco mnohem horšího. Po celé ty roky měla oporu nejen ve svém bratrovi, ale i v kamarádovi Liamovi, který s ní od té doby spal v její posteli a snažil se jí vždy ochránit. Tento jejich zvyk přetrval, ale nikdy to pro ně neznamenalo více. V soukromí dobří přátelé, na veřejnosti však dva zcela odlišní lidé, kteří se neustále hašteří. Stačila však jedna obyčejná sázka, při které šlo o to, že budou předstírat, že jsou pár, a vše se změnilo. Má však Amber šanci na šťastnou budoucnost, nebo se jí do života vrátí ten, v koho nikdy, ani v těch nejhorších nočních můrách nedoufala?

The boy who sneak in my bedroom window je kniha s jednoduchým a zcela výstižným názvem a naprosto dechberoucím obsahem. Další příklad toho, že jednoduchost předčí i jakýkoliv rozmanitý a neskutečně obsáhlý příběh. Kompletní děj by se dal shrnout ve dvou větách a postavy napočítat na prstech jedné ruky. Avšak hravě do kapsy strčí mnohé knihy. Byla jsem z toho nadmíru překvapená, jelikož výběr knihy byl takový můj momentální zkrat. Hledala jsem něco sentimentálního a možná i přeslazeného, a jakmile mi pohled padl na tuto, dříve pro mě zcela neznámou knihu, a jakmile jsem si přečetla (opravdu přečetla) anotaci, jsem měla jasno, že tohle je má kniha. Přesně ta, kterou jsem hledala.

A také, že byla. Téměř ihned jsem se ponořila do příběhu a na dva dny byla zcela nepoužitelné. Celé ty dva dny jsem totiž strávila pouze s touhle knihou. Kniha se v první polovině nesla v lehké a hravé atmosféře a to mě skoro pořád nutilo se nenápadně nad příběhem usmívat a culit.  Téměř jsem si ani neuvědomovala, že čtu v angličtině. Jednoduše jsem se začetla a nic kolem sebe nevnímala. To, že se mi děj knihy tak líbil, zapříčinilo to, že jsem se nepozastavovala nad tím, že se občas Amber chovala opravdu stupidně a naivně a nad tím, že se Liam z počátku choval jako takový blb. Tohle vše mi bylo zcela jedno a já jen nedočkavě čekala na to, co se ještě dozvím a na to, kdy se dá Amber s Liamem konečně dohromady.

Samozřejmě kniha nebyla pouze usměvavá. Skrývalo se v ní mnoho temných stránek, které postupně vyplouvaly na povrch. Ať už mluvíme o Ambeřiným otci nebo o tom, co smutného jí a Liama potkalo, tohle vše celým příběhem silně zacloumalo a mě doslova rozbrečelo. Sice jsem taková, že u knih často brečím, ale u téhle jsem se v těchto chvílích nezmohla na nic, než jen sedět a nechápavě zírat na stránky knihy. Takovéhle přívaly emocí jsem dlouho nezažila.

Závěr knihy tak byl oproti začátku něco zcela jiného. Emoce byly cítit z každé stránky a už se nevyskytovalo tolik chvil k úsměvu. Prakticky veškeré drama se událo v poslední třetině, a pokud jsem mezitím měla nějaké pochyby, tak si jsem jistá, že v tento moment všechny zmizely. Část mě navíc ani nedoufala, že by se kniha mohla až tak rozhoupat. V případě knihy The boy who sneak in my bedroom window mi zcela vyhovoval její poklidný styl a ani jsem nic jiného nečekala. Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že mi to naprosto vyrazilo dech.

Kromě Amber, se kterou jsem byla schopna soucítit, jsem si opravdu hodně oblíbila jak jejího bratra Jakea, tak i Liama. Jake byl přesně ten typ bratra, kterého jsem si vždy přála. Starší, ochranářský, starostlivý. Zbožňovala jsem každou chvíli, kdy byl Jake na scéně a milovala to, jak se o Amber staral. Liam se sice zpočátku vůbec nezdál být takovým tím ideálním přítelem, spíše to byl ten typ kluka, který rozhazuje vtípky na všechny strany a snaží se vypadat jako ten nejvíc „cool týpek“. Ale jako v každém příběhu, tahle slupka musela jít pryč a to, co zbylo pod ní, bylo jednoduše dechberoucí. Mít tak Jakea a Liama doma, tak si připadám jako v sedmém nebi.


Čas od času se vyplatí bezmyšlenkovitě sáhnout po knize. The boy sneaks in my bedroom window patří mezi ty knihy, u kterých nemám tušení, jak jsem se k nim dostala, ale zato mě uchvátily. Byla bych klidně schopna si jít příběh právě teď znova přečíst a oddat se tomu jedinečnému ději. Máte rádi podobný typ knih? Zkuste i tuhle. Myslím, že vás překvapí. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

3 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze. :) Bohužel si na knihy v angličtině netroufám. :)))

    OdpovědětVymazat
  2. Bezmyšlenkovité sáhnutí po knize, o ano, to znám. Tohle mám v to-read taky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tuším, že si ju idem prečítať. Niečo takéto som presne hľadala :D

    OdpovědětVymazat