Recenze: Nespoutaná

Název: Nespoutaná
Série: Nadpozemská #3
Autor: Cynthia Hand
Datum vydání: 22. července 2013
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Clara se musela vyrovnat se znepokojujícími vizemi, se ztrátou člověka, kterého nesmírně milovala, i s bolestivým rozchodem se svou první láskou. Nepřeje se nic jiného než žít normální život, vystudovat a ujasnit si, který se dvou úžasných kluků v jejím okolí je ten pravý. Avšak další vize, a s ní spojené poslání, na sebe nenechá dlouho čekat. A je ještě děsivější a nebezpečnější než všechny předchozí. A jestliže Clara nechce obětovat svou nejlepší kamarádku i celé andělské společenství, musí se vypravit na cestu, která navždy změní její život, na cestu, která jednou pro vždy určí, kam se bude ubírat osud její i osud všech, které miluje.

Ve strhujícím finále Nadpozemské musí Clara rozhodovat o svém osudu jednou provždy.


Clařino poselství nabírá nebývané síly. I přes ztrátu dvou milovaných osob, musí dokončit to, co jí bylo dáno do vínku. Jakožto anděl musí ochránit nejen sebe, ale celou andělskou komunitu a osobu, kterou vídá ve svých vizích. Osud si žádá velkou cenu, ale Clara se nehodně nehodlá ničeho vzdát. S nohami na zemi vyráží vstříc nebezpečí, které buď všem přinese neštěstí, nebo bude překonáno a navždy zničeno. Jen Clara může být tím člověkem, který rozhodne. Podaří se jí všechny včetně svého bratra, Christiana, Tuckera a Angely zachránit?

Všechno jednou končí a i tahle série došla svému konci. Živě mám v paměti, jak jsem první díl asi před dvěma lety těžce louskala v angličtině a nyní máme všechny tři díly přeložené a vydané. Takhle si člověk krásně uvědomí, jak ten čas ve skutečnosti utíká. I když mám radost z toho, že se vše krásně uzavřelo, je mi zároveň i trochu líto, že už se nemám na co dalšího těšit. Série Nadpozemská pro mě byla jednou z nejlepších a nejpovedenějších andělských sérií, ke kterým jsem se zatím dostala a tak je (ostatně jako vždy) trochu těžké zaklapnout poslední díl, zastrčit knihu do police a říci sérii sbohem.

Nespoutaná neztrácí nic z toho, s čím jsme se dosavad setkali. Dějová linie navazuje téměř ve stejném momentě, ve kterém předešlý díl skončil a svým vypravovacím stylem autorka potvrzuje to, co už dávno víme. Že umí skvěle psát. Nápad a čtivost zápletky se Cynthii s jistotou nedají odepřít. Přestože však vytvořila úžasný andělský svět, záživnost děje ale bohužel pokulhávala. Od druhého dílu jsem začínala pociťovat, že události a dialogy začaly postrádat to, co mě u děje drželo. I v třetím díle tento pocit ve mně přetrval.

To mělo za následek to, že mě již vlastně samotný děj moc nezajímal a já se tak zaměřovala spíše na maličkosti. Hlavní pro mě byl Clařin vztah s Tuckerem a bratrem. Vše ostatní mi prostě nepřipadalo zajímavá a mou pozornost si to získat nedokázalo. Vadila mi na tom snad jen jediná věc. Ani když jsem se dočkala alespoň nějaké té pořádné akce, tak to s příběhem nic moc neudělalo. Autorčinou velkou nevýhodou je dle mého názoru její částečná neschopnost popsat akci a dokázat jí od zbytku děje výrazně odlišit. Takhle bohužel druhý i třetí díl působil poměrně jednotvárně.

Kdybych si totiž odmyslela hlavní myšlenku Clařina poslání, tak by z knihy nezůstalo doslova nic. Tak trochu mi připadá, jakoby Cynthia vše jen doplnila nepotřebnou vatou jen proto, aby kniha neměla pouhých sto nebo dvě stě stran. Když si ale člověk dokáže najít něco, co ho na příběhu baví, tak není problém se na tu věc zaměřit a zbytek překousnout.

Přesto vše jsem však byla opravdu spokojená s tím, jakým způsobem příběh skončil. Nemůžu si pomoct, ale šťastné a sentimentální konce jsou prostě něco pro mě a vždy mi přinesou radost. V případě Nespoutané jsem si prošla tím, co u většiny knih. Poťouchle jsem se usmívala a s radostí finišovala poslední věty. Nedokážu si představit lepší zakončení, než byl tento.

U Nadpozemské série mi nikdy žádná postava vyloženě nevadila. Snad na každé jsem našla něco, co se mi líbilo a nelíbilo. Nicméně se mi vůbec nelíbilo, že tentokrát dostal Tucker tak tragicky málo prostoru. To jsem s jistotou tvrdila i v předešlé recenzi, ale tentokrát jsem se dočkala naprosto jiného levelu. Podle mě je Tucker tou postavou, která v ději trochu víří vody a stará se o zábavu a proto kniha bez něj byla prostě jiná. Sice se sem tam mihnul, ale mám-li být upřímná, tak mi to nestačilo. Tucker byl mou guilty pleasure postavou a bez něj to z části stálo za nic.

Už ale opravdu zazvonil konec a pohádky je konec. Na sérii budu vzpomínat v dobrém a třeba se k ní i někdy vrátím. Představa toho, že bych si knihy přečetla znova, mi nezní nemožná, tak snad někdy. I s autorkou už mám jisté plány. Teď mi doma leží její nové kniha The chaos of stars a jsem velmi zvědavá, jestli jí přechod k jinému příběhu sedl. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat