Světový hit konečně v našich kinech. A co na to já? | HUNGER GAMES: CATCHING FIRE


Dvě slova - Hunger Games. Myslím, že není třeba dalších slov. Tahle dvě se během posledních let zaryla mnoha lidem pod kůži. Ať už jako knihy nebo film. Loni se mnozí mohli pokochat první zfilmovanou verzí, jenž překonala očekávání velké většiny. Známe to klasické "film není kniha". Ano, film nikdy není stejně skvělý jako kniha, ale přiznejme si, že Hunger Games se vyloženě povedlo! Příběh, postavy i samotná jedinečná atmosféra, to vše bylo přivedeno k filmovému životu s náležitou grácií. Letos všichni velcí fanoušci netrpělivě očekávali příchod pokračování s podnázvem Catching Fire. Celý rok čekání však utekl rychle a premiéry filmu se již dočkali téměř všichni po celém světě. I u nás. 

Já osobně jsem se nikdy neřadila mezi ty, kteří vyloženě ze série šíleli a šílejí nadále. Ano, knihy se mi moc líbily, film taktéž, ale tím to končilo. Nikdy jsem neměla to nutkání netrpělivě odpočítávat každý den. Tedy až donedávna. Tak dva týdny před premiérou jsem tomu všemu nějak propadla. Začala jsem se těšit jako malé dítě očekávající vánoce a nemohla se dočkat toho pocitu, až budu pohodlně sedět v sále a světlo se začne pomalu tlumit. Nevím, kde se to nadšení vzalo, ale najednou tam prostě bylo. 

Když jsem však 19. 11. 2013 v sedm večer seděla s kamarádkou v tom dlouho očekávaném sále, cítila jsem se šťastně jak ta blecha. Snad první, co mi problesklo hlavou, bylo něco jako "Haha Američani, i my tady v ČR to vidíme dřív!" a to obvykle nejsem škodolibá. Dojímala jsem se i na obyčejnou krabicí popcornu, které se pyšnila reklamou na CF. Takhle jsem se nikdy necítila (nepočítám-li každotýdenní čekání na nový díl Once upon a time)! 

A pak to začalo a já se vše sledovala jako paralyzovaná. Nebylo možné odlepit oči od plátna a když jsem si už vážně musela odskočit, tak to vypadalo, jako bych podnikala závod Formule 1. Obvykle jsem "kecací" typ a vše musím náležitě komentovat, ale toto ... no to nešlo. Jediné, na co jsem se zmohla bylo jakési "panebože", "omg", "no to snad ne", "neee", "anoo", "honem", "pozor za tebou" a tak dále. Nikdy bych neřekla, že mě dokáže jeden obyčejný film připravit o slova. A nejen o ně. 

A co že si o filmu myslím? Jestli je Avatar nejúspěšnější film všech dob, tak to já jsem asi Kleopatra! Když vezmu v potaz tu absolutně dokonale povedenou atmosféru, která byla cítit i ze samotného plátna; postavy, kterým jsem uvěřila každičké slovo a prostě vše, co film nabídl, tak jsem se asi právě zamilovala. Jennifer Lawrence byla jako vždy dokonalá, Liam Hemsworth opět roztomilý, Josh Hutcherson byl prostě typický Peeta (ani se nevyhnul další chlebové scéně), Woody Harrelson zabodoval s těmi blond vlasy, Donald Sutherland sehrál skvělého záporňáka, Elizabeth Banks předvedla neskutečné kostýmy a dohnala mě až k slzám, Stanley Tucci mě zase rozesmál svými extrémně vybělenými zuby, Sam Claffin byl úsměv od ucha k uchu a Jena Malone by dle mě měla dostat ta svou roli oscara. Právě role Johanny si mě získala na plné čáře a myslím, že svým výkonem Jena překonala i Jennifer Lawrence. 

Samotný závěr filmu byl pro mě něco magicky dokonalého. Ani jsem si už neuvědomovala, že sedím v kině. V tu chvíli jsem stála ve filmu a vše sledovala jako součást příběhu. Právě to, že jsem si již tak moc nepamatovala, co vše se v knize událo, mi pomohlo v tom, že jsem byla hotová ze všeho co se událo. jako by to bylo něco naprosto nového.  A vlastně že bylo. Vidět knihu takhle v kině a zrovna Hunger Games je doslova zážitek na celý život. Ti, kteří na filmu pracovali musí být bohové, protože to, co se jim povedlo nemá obdob. 

Catching Fire tak považuji za nejlepší film letošního roku a nedočkavě se těším na další díl. Když vezmu v potaz o kolik procent bylo Catching Fire lepší než předešlý film, tak si nedokáži představit, jaký bude ten následující. Všem nám asi přivede filmový infarkt a já se toho nemůžu dočkat! 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat