RC recenze: Mapa Času

Název: Mapa Času
Série: Trilogia Victoriana #1
Autor: Felix J. Palma
Překlad: Iveta Gonzálezová
Datum vydání: Červen 2013
Počet stran: 528
Nakladatelství: HOST
Londýn roku 1896. Nesčetné vynálezy dovolují vzdělanému člověku uvěřit, že je možné dosáhnout nemožného. To ostatně dokazuje i vznik společnosti, která svým klientům umožňuje uskutečnit dávný lidský sen — cestovat časem.

A přesně to také udělá Claire Haggertyová, nespokojená mladá žena ze zámožné rodiny, která je přesvědčená, že jí žádný z nápadníků nedokáže nabídnout opravdovou lásku. Proto se vypraví do roku 2000, kde se zamiluje do muže z budoucnosti a zažije s ním milostný románek napříč časem.

Ale ne všichni si přejí vidět budoucnost. Andrew Harrington se rozhodne spáchat sebevraždu, protože zjistí, že nic už nedokáže smazat bolest ze smrti jeho milované, prostitutky jménem Mary Kelly, která se stala poslední obětí Jacka Rozparovače. Když je mu však nabídnuta možnost vrátit se o osm let zpět a zachránit ji před smrtí, rozhodne se svůj plán přehodnotit.

A dokonce i sám H. G. Wells pocítí rizika cestování časem, když do jeho doby přijde člověk z budoucnosti, který ho chce zabít, aby mohl vydat jeho knihy pod svým jménem…

Félix J. Palma v románu Mapa času spřádá napínavý a důmyslný příběh, plný lásky a dobrodružství, který vzdává hold počátkům žánru sci fi a přenese čtenáře napříč časem do fascinujícího prostředí viktoriánské Anglie.


Andrew Harrington, Herbert George Wells a Claire Haggertyová. Na první pohled tři naprosto rozdílní lidé mající přeci jen něco společného. Andrewově životní lásce se do cesty postavil Jack Rozparovač, Mladá Claire se rozhodně nechce vdávat a Herbert měl o svém životě vždy jiný obrázek než jeho rodiče. Pro většinu nereálné cestování v čase se však právě pro ně stalo východiskem ze slepé uličky jejich života. Lze změnit to, jenž se již událo, či poznat vzdálenou budoucnost? V tomto historické fikci mísící prvky mnoha dalších žánrů je možné vše.

Na cestování v čase se mi vždy něco velmi líbilo. Pravděpodobně to, že jde zatím o něco nereálného, ale zároveň velmi reálně popsaného v mnoha knihách. Na rozdíl od jiných prvků může mít právě cestování v čase stále a stále jinou podobu. Vše záleží na autorovi. Na Mapě času mě zaujal fakt, že jde o historickou knihu odehrávající se v devatenáctém století. Nic takového se mi té doby nedostalo pod ruku a já byla zvědavá, jak to bude celé fungovat a zdali se to vyrovná ostatním cestovatelským knihám.

Pravdou ale je, že netuším, zdali byla kniha dobrá či ne. I po několika měsících nejsem schopna svůj názor na příběh zformulovat. Mapa času je opravdu zvláštním dílem, které v člověku zanechá neskutečný zmatek. Autor nenápadně proplétá příběhy všech tří postav a poukazuje na to, že i malé činy mohou ovlivnit celou situaci a budoucnost ostatních i přesto, že se navzájem neznají.

Pokud však zhodnotím jednotlivé faktory knihy zvlášť, je to ihned lehčí. Samotné tempo a příběhy postav se mi nijak nedostaly pod kůži a já jim nepropadla. Pravdou však je, že čtenář nikdy netuší, co se může stát a kde se jejich cesty překříží. Po většinu knihy jsem však postrádala nadšení ze čtení a chvílemi se doslova nutila pokračovat. Takový pocit u mě převládat v první polovině knihy, kdy se autor snažil čtenáře začlenit do děje. Já to však pociťovala jako takové nucení a tajně doufala, že brzy nadejde chvíle, kdy se něco začne dít. Kniha navíc vyžaduje plné zapojení mozku, jelikož se nejedná o žádnou jednoduchou zápletku. Hlavně proto jsem se s knihou „patlala“ několik měsíců. Z čeho jsem však byla zklamaná nejvíce, bylo to, že se během knihy prakticky vůbec nevysvětlilo to samotné cestování v čase, o kterém celá kniha byla.

Ve chvíli, kdy jsem již prakticky vše pochopila, se konečně dostavilo to dlouho očekávané „aha“. Poté mi i ty největší maličkosti začali dávat smysl a já zjistila, že to již od začátku dávalo smysl. Přirovnala bych to k Atlasu mraků, který všichni ihned napoprvé nepochopí. Musím tak uznat, že autorova fantazie a schopnost si se čtenářem pohrát je doslova neskutečná.

Co jsem měla na příběhu nejraději, byla autorova kouzla s textem. Jeho styl byl fenomenální. Líbilo se mi, jak se stavil do role vypravěče, zasahoval do příběhu, oslovoval čtenáře a celkově hrál v příběhu velkou roli.  Historický román byl to pravé ořechové, jelikož i jeho styl byl jako vystřižený z minulé doby. Jem málo autorů dnes dokáží vytvořit knihu ve stylu autorů devatenáctého století a Felix J. Palma stvořil téměř mistrovské dílo na autora současníka.

I přesto, že kniha nebyla šálek mého čaje a že mi její pomalost vadila, to byl příběh se skrytým posláním a osobitým kouzlem, jenž ne všichni (jako já) napoprvé objeví. Avšak když člověk u knihy vydrží a dozví se všechny potřebné informace, zjistí, co že je ta kniha vlastně zač. I když mi to dalo práci, tak jsem ráda, že jsem došla až do konce a knihu jen tak neodložila.

Za recenzní výtisk velmi děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.  

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat