Recenze: The chaos of stars

Název: The chaos of stars
Série: Samostatná kniha
Autor: Kiersten White
Datum vydání: 10. září 2013
Vydání u nás: Neplánuje se
Počet stran: 288
Nakladatelství: HarperTeen
Kouzelná novela odehrávající se v Egyptě a San Diegu, jenž zachycuje kouzlo první lásky a nesmrtelných komplikací, týkajících se pravdy o Isadořině rodině.

Isadořina rodina nestojí za nic - tak to už bývá, když jste lidskou dcerou pradávných egyptských bohů Isis a Osirise. Je už tak unavená ze soužití s bláznivými příbuznými, kteří jí ani nevěnují krátký pohled. Když se Isadoře naskytne možnost odstěhovat se za svým bratrem do slunné Kalifornie, neváhá ani na minutu. Ale i její nový život skrývá své vlastní problémy a nebezpečné .... komplikace. Isadoře brzy dochází, že si od rodiny nelze jen tak vzít dovolenou.



Bohové jsou nesmrtelní. Své o tom ví Isadora - lidská dcera egyptských bohů Isis a Osirise. Soužití s bláznivími božskými příbuznými však již začíná překračovat hranice a tak přichází čas na změnu. I před nesouhlas svých staromódních rodičů se Isadora vydává daleko do San Diega za svým bratrem Síriem a doufá, že bude moci být na chvíli obyčejnou mladou dívkou. Jenže Isadora se rodičů jen tak nemůže zbavit – matka jí domluví dobrovolnickou práci v muzeu. Samozřejmě, že v oddělení Egyptské historie. Jindy uzavřená a nespolečenská Isadora zde potkává Taylor – svou novou přítelkyni a Oriona, jenž má pro Isadoru slabost. Pro ni je však láska zlo. K tomu všemu se začínají dít podivné věci. Všechny ale souvisí právě s Isadorou. Pouhá náhoda?

Kdysi dávno jsem měla menší úchylku na vše, co se týkalo Egypta. Stačilo párkrát vidět film Mumie a bylo to. Dosavad jsem se však nesetkala s knihou odehrávající se v Egyptě nebo týkající se egyptské mytologie propletené se současností. Z toho důvodu mi do oka padla právě tahle kniha, na které mě odrazovala jen jedna jediná věc. Autorka. Kiersten White je autorka série Paranormálové, jenž mě zaujala, ale jejíž hlavní hrdinka mi tak trochu hnula žlučí. Avšak jsem pěvně věřila v to, že The chaos of stars bude zcela něco jiného a že po těch letech od vydání Paranormálů se autorčin styl snad změnil.

V egyptských bozích se vůbec nevyznám a až na Anubise téměř žádné neznám. To byl možná maličko problém, jelikož hned z úvodu jsem se dostala do víru rodinných problému, u kterých jsem téměř nikdy nechápala souvislost. Netušila jsem, kdy se mluví o kom, a kdo ten určitý člověk vlastně je. Proto mě první třetina knihy prakticky nebavila. Bylo to až zbytečně komplikované a když vezmu v potaz, že ne každý zná egyptskou mytologii, tak bych rozhodně doporučila si jí před přečtením knihy zběžně projet. Dost to pomůže.

Každá kapitola sice byla navíc započatá odstavcem odkrývající část mytologie, snažící se čtenáře obohatit o informace a pomoci jim se pak v ději zorientovat, ale dle mě zcela bezúspěšně. Nadmíra postav a spletité vztahy mezi nimi bránili tomu, abych se do toho ponořila a začala všemu rozumět. Egyptští bohové prostě nejsou jednoduší a autorka o nich nepodala zrovna ten nejsrozumitelnější obrázek.

Velkým zlomem knihy byl Isadořin přesun do San Diega. Během chvíle se tak z dcery bohů stala zcela běžná dívka, která by se jakoby právě probudila k novému životu. Kniha v tu chvíli nabrala na obrátkách, začala nabízet ten pravý děj a začala působit zajímavě. Pokud by autorka zůstala po celou dobu v Egyptě, tak bych knihu s jistotou odložila.

Ačkoli to nezní zrovna pěkné, tak se mi na Isadoře líbily pouhé dvě věci. To, jak byla schopna bojovat za svou rodinu a její koníček v podobě úpravy interiérů. To z ní dělalo víc člověk, než kniha ukazovala. Vše ostatní na ní bylo bohužel prostě špatně. Nemyslela jsem, že někdy narazím na ještě otravnější hrdinku, než je Bella a koukejte. Já jí našla. Způsob, kterým jednala a mluvila s ostatními – jako by byli méněcenní; negativní názor, který měla na lásku, sice nese určitě znaky reálnosti, ale to neznamená, že ho musela zmiňovat snad v každé větě, kterou pronesla. Po určité době mi s tím začala lézt pěkně na nervy. Navíc byla neskutečně tvrdohlavá, což ne vždy musí být zcela negativní vlastnost, ale v podání Isadory bylo zcela vše negativní. Snad ani jednou se neusmála, nesnažila se spřátelit, na vše odpovídala otráveně. Vážně mi tak moc pila krev, až mi to přišlo vše neskutečně komické.

Takovým sluníčkem této knihy, které Isadořinu negativitu prozařovalo svou pozitivitou, byl Orion. Velmi přátelský, milý, roztomilý kluk, kterému Isadora padla ihned do oka. Obdivovala jsem jeho vytrvalost a klidnost ve „věci Isadora“. Nesetkala jsem se ještě s žádnou mužskou postavou, která by tak moc bojovala o to, aby mu hlavní hrdinka dala šanci. Vůbec nikdy se nevzdával a právě to se vyplatilo. Isadora navíc není jediná, kdo má mnohá rodinná tajemství. Orion se jedním pyšní také. Děj tak konečně přišel do fáze odhalování tajemství, která neprodleně zatřesou celým příběhem.

Spletité rodinné vztahy nakonec přeci jen sehrály dobrou roli. Nebýt jich, tak není žádná pořádná zápletka. Pravě to jak komplikované byly, napomohlo k tomu, abych zcela netušila, kdo může být tím zrádcem. Byla jsem zcela bezradná a neustále přemýšlela co a kdo by to mohl být. Poslední kapitoly jsem doslova četla slovo po slově, jak jsem byla zvědavá a netrpělivá. Za tuhle část jsem byla nesmírně ráda. Jinak bych knihu kritizovala mnohem více.

The chaos of stars představuje mix skvělého nápadu, mytologie a tajemna, jenž zaujme na první pohled. Avšak určité postavy v ději tak lehce pokulhávají a táhnou knihu ke dnu. Pro mě byla kniha lehkým zklamáním, nicméně jako člověk, který ocení nápaditou zápletku, to nevidím zas tak špatně. Výhodou může být fakt, že se jedná o samostatnou knihu bez žádných pokračování. Kdyby ale pokračování existovalo, tak by se do něj stejně nepustila. V tomhle případě překousnu i velmi otevřený konec a budu spokojená s tím, co se mi dostalo do rukou. Originalitu knihy totiž chválím. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat