Recenze: Unspoken

Název: Unspoken
Série: The Lynburn legacy #1
Autor: Sarah Rees Brennan
Datum vydání: 11. září 2012
Datum vydání u nás: 1. dubna 2013
Počet stran: 400
Nakladatelství: Ember
Kami Glassová nemůže Jareda dostat z hlavy. Zvykla si na jeho hlas ve své hlavě. A naučila se povídat si s ním ve své mysli tak, aby ji ostatní nepovažovali za blázna. Naštěstí městečko, ve kterém žije, svá tajemství střežit umí. A nejde jen o Kamiina imaginárního přítele...

Letošní školní rok je pro Kami velkou výzvou. Zakládá školní noviny a jako neohrožená reportérka se vydává po stopě podezřelých rituálů, které se v okolních lesích dějí od od doby, co se po letech vrátili majitelé zdejšího panství - Lynburnovi. Jared byl mezi Lynburny vždycky černou ovcí. Nikdy ho nezasvětili do rodinných tajemství, nikdy mu neřekli o síle, kterou vládne, o moci, kterou zdědil, o kouzlu, které svázalo jeho a Kami takovým poutem, že láska by byla jen chabým pokusem o jeho definici..



V malých městech se tajemství dlouho neudrží. Avšak Americké Sorry-in-the-Vale se tak trochu liší. Tajemstvími totiž téměř překypuje. To by ale nebyla Kami Glassová, aby na vše jako budoucí novinářka nepřišla. Nicméně i samotná Kami má své tajemství. Od útlého věku slýchá ve své hlavě hlas. Jaredův hlas. Hlas kluka, kterého nikdy ve svém životě nepoznala. Dá se to nazvat láskou? Jindy ospalé město se však probouzí a čelí návratu rodiny, jenž kdysi dávno v Sorry-in-the-Vale žila a tak trochu mu i vládla – Lynburnovi. A jejímu překvapení se i poprvé setkává s Jaredem Lynburnem. Kami je tak odhodlaná zjistit co jsou čas a co stojí za jejich náhlým návratem. To, čemu přijde na kloub, však budě větší, než si myslela.

Tuhle knihu lze už jistou dobu sehnat v češtině. Já však sáhla po anglické verzi a to z jednoho obyčejného důvodu. Další díly v našem jazyce nevyjdou a tak mi přišlo nesmyslné si jí pořizovat a pak dokupovat další díl/y v angličtině. To už jsem to vzala rovnou celé v angličtině. Pořídila jsem si rovnou dva díly. Rozhodla jsem pro verze s novějšími obálkami a musím říct, že vypadají nádherně. Sice jsem se trochu sekla a tak mám jednu knihu ve větším formátu, ale to už je detail.

Na tuhle knihu jsem byla docela dlouho zvědavá. Ještě než vyšla, jsem jí zmerčila na netgalley a byla ohromena nádhernou (původní) obálkou a i samotnou anotací, jenž zněla zajímavě a tak trochu tajemně. Předpokládala jsem, že jsem narazila na něco, co bude stát za to a co mě ohromí. Něco, co se bude razantně lišit od ostatních paranormálních knih. To jsem si takových asi padesát stran myslela a byla velmi spojená, jenže pak úroveň začala razantně klesat.

Člověk by řekl, že podle anotace toho kniha nabídne hodně, ale já v tom viděla jen jedno – druhé Nádherné bytosti. Téměř celým námětem se to téhle starší sérii opravdu hodně podobá. Malé město, mocná rodina, jeden človíček, který se do toho zamíchá. Co ale musím ocenit, byla Kamiina zvláštní schopnost. To, že je schopna s Jaredem komunikovat pouze myšlenkami. Myslím, že tenhle prvek stojí za tím, že jsem knihu neodložila. Docela mě zajímalo, jak tohle jejich pouto funguje a co za tím stojí.

Skoro se mi to ani nechce psát, ale vážně jsem se nudila. Nezdálo se mi, že by kniha měla ten potřebný šmrnc, který by čtenáře motivoval ve čtení. V případě Unspoken tohle prostě chybělo. Nenašla jsem skoro nic, k čemu bych mohla přilnout a poddat se příběhu. Ani v hlavě jsem si příběh nedovedla pořádně představit a to už je co říct. Chyběly jakékoliv „cliffhangers“ a jiné momenty, kde by děj eskaloval a vyvíjel se. Od začátku do konce se tedy zcela nic nedělo. Výjimkou je asi posledních padesát stránek, kdy už mě to konečně zaujalo. Kdo ale stojí o to se po celou dobu nudit? Už ani na ten konec jsem kvůli tomu netěšila.

Co bylo ale vyloženě komické, byl milostný trojúhelník. Chvílemi ani nepůsobil jako milostný, ale to, jak Kami nikdy nevěděla, koho tedy vlastně chce a s kým by měla být, bylo k smíchu. V jistých ohledech jsem v ní viděla Elenu z Upířích deníků. Už mě chápete? A navíc to celé: „Jeho jsem potkala první,“ a pak: „jejda, tohohle ale slyším v hlavě.“ si vážně říkalo o to, abych knihu odložila.

Hlavní hrdinka nebyla hloupá. Ba naopak. Byla vtipná, cílevědomá a odhodlaná. Jakožto aspirující novinářka se snažila na vše, co se kolem ní dělo a čemu nerozuměla, sama přijít. Ale je potřeba vědět, co působí zajímavě a co vtíravě. Chvíli jsem Kami zvládala, ale pak už jsem to s ní jako se vším ostatním vzdala. Většinu ostatních postav si už ani nepamatuji, což je jasný důkaz toho, co si o knize myslím.

Jednoduše řečeno tahle kniha nestála za to a raději bych ten čas strávila s něčím lepším a zajímavějším. Nyní lituji, že jsem si pořídila i druhý díl, protože ho s jistotou číst nebudu.  Připadám si divně, psát až tak negativní recenzi, ale myslím, že nejlepší je být zcela upřímná. Snažila jsem se z knihy pochytit co nejvíce, pochopit jí a mít jí ráda, ale nešlo to. Jsou holt knihy, které nejsou můj šálek čaje ani kávy. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat