RC recenze: Panika | Už máte strach?

3/16/2014

Název: Panika
Série: Samostatná kniha
Autor: Lauren Oliver
Překlad: Romana Bičíková
Datum vydání: 10. března 2014
Počet stran: 312
Nakladatelství: CooBoo
Panika začala jako spousta věcí v Carpu, nudném malém městečku uprostřed ničeho – protože bylo léto a nebylo co dělat. O co v téhle hře jde? Je to prosté. Nemít strach.

Heather nejdřív ani nenapadlo, že by se do Paniky pouštěla. Nikdy by si nepomyslela, že je nebojácná a že by chtěla vyčnívat. Ale pak zjistí, že je tu něco a někdo, pro koho stojí za to bojovat, a je statečnější než kdy dřív. V sázce je příliš mnoho, ovšem výhra je vysoká, tolik peněz by jí umožnilo navždy opustit nenáviděné město a nechat starou Heather za sebou, pohřbenou v prachu.

Dodge se Paniky nikdy nebál, právě naopak. Pohání ho jeho tajemství, díky němu hladce prochází každým dalším kolem a je si sám sebou jistý. Ví, že vyhraje. Ale netuší, že není sám, kdo má tajemství. Všichni mají nějaký důvod proč hrát.

Heather a Dodgovi přinese hra nová spojenectví, překvapivá zjištění a možná i nějakou tu první lásku – a vědomí, že někdy nejvíc potřebujeme právě to, čeho se k smrti obáváme.


Škola je u konce a přichází léto. S ním ale také i panika – soutěž, na jejímž konci na vítěze čeká odměna čítající několik desítek tisíc dolarů. Díky panice mají obyvatelé malého ponurého městečka opět o čem mluvit. Avšak do samotného konce se nedostanou všichni. Panika je nelegální soutěž a místy hraničí se zákony. Ani to ale neodradí Heather, její nejlepší kamarádku a Dodge od toho, aby se zúčastnili. Stačí jen jedno – nemít strach a nevzdávat se.

Lauren Oliver asi většina čtenářů zná jako autorku knižních hitů jako jsou Chvíle před koncem nebo série Delirium. Zatím jsem měla možnost se začíst pouze do prvních dvou dílů Deliria, ale i tak mám jasno, že autorka ve svých knihách nabízí vždy skvělý mix napětí, akce, nebezpečí a lásky. Až do nedávna jsem o Panice neměla ani tušení. Netušila jsem jaký typ příběhu to je, o čem kniha je, prakticky nic. Dalo by se říct, že jsem neměla potřebu zjišťovat, zdali Lauren Oliver má nějakou novou knihu. O to větší překvapení bylo zjištění, že Paniku vydá CooBoo. Do knihy jsem se tak pustila bez jakékoliv představy o tom, co právě čtu.

Hned na začátku mé oko zaujal odlišný styl psaní, než na jaký jsem byla zvyklá u Deliria. Namísto toho velmi květnatého stylu Deliria, tu na mě koukalo něco úplně jiného. Chvílemi jsem si musela říkat, zdali opravdu čtu knihu z pera Lauren Oliver. Panika nabízí takový trochu temnější a jednoduší styl, v kterém téměř nenajdete dlouhé opisy míst a pocitů. Nemůžu zcela říci, že bych s tím byla spokojená, jelikož hned na úvod tohle nebylo nic, co by mě zaujalo v pozitivních slova smyslu a nutilo číst dál. To vůbec ne.

Právě začátek knihy pro mě znamenal menší boj. Nebylo pro mě jednoduché se řádně začíst. Dalo by se říci, že mě zápletka nezaujala a že jsem tak neměla žádnou motivaci do dalšího čtení. Z toho důvodu mi trvalo dosti dlouho se přes počátečních asi sto stran prokousat. Trvalo to sice pár dní, ale pak jsem začala na knize vidět to zajímavé a jedinečné. Panika je opravdu zvláštní a jedinečné kniha, která se žádné jiné nepodobá. Sama jsem původně čekala dystopii, ale Panika nabízí něco zcela jiného. Sama ani nevím, jak knihu popsat. Je to spíše taková nebezpečnější contemporary kniha s absencí romance a všech možných klišé momentů, což zajisté potěší ty, kteří již mají dost přeslazených příběhů.

Zajímavostí je fakt, že je kniha napsaná z pohledu dvou postav, jež nemají téměř nic společného a navíc mezi sebou nemají žádný romantický vztah. S tímto jsem se ještě nikdy nesetkala a musím uznat, že to působilo svěže a velmi odlišně. Spojuje to tak dva různé příběhy lidí, které spojuje jen to, že se spolu pustili do paniky. Z počátku se mi to sice lehce pletlo a měla obě postavy pomíchané, ale stačilo tomu dát nějaký čas a už mi to tak zvláštní nepřišlo.

Snad nejsilnějším prvkem celé knihy jsou jednotlivé příběhy a osudy hlavních postav. Je jasné, že jen tak pro nic by se do paniky nepřihlásili. Knize to pomalé odhalování jejich důvodů, proč výhru potřebují, dodávalo řádnou hloubku. Člověka to hned donutí popřemýšlet nad vlastními problémy a nad tím, o čem si neustále stěžují. Určitě se to nedá srovnat s matkou alkoholičkou nebo sestrou, která díky někomu jinému přišla k úrazu. Snad jen díky tomuhle lze říci, že se mi kniha vlastně líbila.

Přestože mi přišla první polovina knihy jaksi bez jiskry, tak ta druhá byla hodná označení „dobrá“. Stále to sice nebylo něco, po čem bych jen tak znova sáhla, ale jak atmosféra, tak i zápletka se dostávala do toho nejlepšího a i mě začalo pořádně zajímat, co se z celé knihy nakonec vyvine. Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem byla zvědavá. I když bych knihu neoznačila za svou oblíbenou, tak mě velmi oslovil způsob, kterým kniha postupně eskalovala. Začátek a konec tak téměř nelze srovnávat.

Co se týče samotné zápletky, tak za tu rozhodně palec nahoru. Lauren Oliver v knize stačilo spojit opravdu jednoduchý prvek soutěže s tak trochu nebezpečnými úkoly a téměř žádnými pravidly, těžké životní osudy, odhodlání udělat cokoliv a faktor strachu. Paniku vlastně lze tak trochu označit za psychologický příběh, který hraje na city svých čtenářů. Místy byla zápletka předpovídatelná a absurdní, ale to mi nikdy nevadilo.

Jak jsem již jednou psala, Panika se nedá s ničím jiným srovnávat, ale i tak mi přišlo, že Lauren Oliver ze svého příběhu nedostala vše. Určitě by se do příběhu dalo přidat mnoho a vytvořit tak opravdový hit. Panika nebyla zrovna šálek mého čaje, nicméně svůj záměr splnila. Ve chvílích největšího strachu jsem byla napjatá a zvědavá. Nejsem si jistá, zdali bych jindy po knize sáhla, ale nelituji. Bylo příjemné se pro změnu pustit do něčeho jiného a nevídaného. 

Za recenzní e-knihu velmi děkuji nakladatelství CooBoo.

You Might Also Like

0 komentářů