RC recenze: Wicca | Třeba i ve vás dřímá čarodějnické nadání

Název: Wicca
Série: Sweep #1-3
Autor: Cate Tiernan
Překlad: Dana Stuchlá
Datum vydání: 7. října 2013
Počet stran: 464
Nakladatelství: CooBoo
Šestnáctiletá americká středoškolačka Morgan Rowlandsová si o sobě odjakživa myslí, že je naprosto obyčejná, nepříliš hezká dívka. Když se ale do města, kde žije, přestěhuje a na její školu nastoupí o rok starší Cal Blaire, který zrychluje tep nejen jí, ale taky všem jejím spolužačkám, zjistí něco, co jí od základů změní život. Je čarodějka a pochází z prastarého, mocného čarodějnického rodu – stejně jako Cal. A její moc je skutečně obrovská, tak obrovská, že se ji potřebuje naučit ovládat. A Cal se ochotně nabídne, že jí s tím pomůže. Jenže Cal se líbí i její nejlepší kamarádce Bree, navíc její rodina vůbec nemá radost z toho, co o sobě zjistila. Jak si s tím vším Morgan poradí? A bude Cal opětovat její city?

Co dokáže vyvolat povyk na střední škole? Samozřejmě příchod nového kluka. Cal Blair však není jen tak sedmnáctiletý obyčejný kluk. Je čaroděj, nebo správně řečeno a do města přišel s jedním jediným úmyslem - najít adepty, kteří by se přidali do jeho nového wiccanského covenu. Středoškolačka Morgan tak díky němu přichází na to, že jí wicca opravdu zajímá a že by mohla mít jisté schopnosti. Je totiž skutečná čarodějka a právě tohle zjištění jí začíná způsobovat nemalé problémy. Krom toho se tak nějak zakoukala právě do Cala. Stejně tak i její nejlepší kamarádka. Co tahle skutečnosti přinese do jindy poklidného přátelského vztahu? A jak se Morgan vyrovná se zjištěním, že již není tou obyčejnou a neviditelnou dívkou, kterou až donedávna byla?

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla na knihu zvědavá. Wicca nebo Sweep, jak se kniha jmenuje v angličtině, byla jednou z prvních knih, které jsem si pořídila na bookdepository. Tehdy v roce 2011 jsem zas tolik anglických knih nečetla a tak se nedalo divit, že jsem se v těch anglických zas až tak nevyznala a koupila si tak nějak to první, co jsem našla. Přesto jsem z toho bylo řádně nadšená. Bohužel jsem si ale nikdy nenašla chvíli, abych jí vzala do ruky a začetla si. Nikdy jsem v knize neviděla nic úžasného, co bych si musela ihned přečíst. Nicméně na ní od začátku bylo něco, co mi říkalo: „Zkus to“. A pak najednou vyšla i v češtině a já měla jasno.

Čarodějnictví v knihách mi je velmi sympatické. Především fakt, že se v něm dá vždy vykouzlit něco nového a nevídaného. Většinou se lze setkat s klasickým čarodějnictvím ala Harry Potter a tak byla Wicca příjemným oživením. Wicca totiž není žádné „pošetilé mávání hůlkou“, ale spíše splynutí s přírodou a duchem. Jelikož to lže označit za něco, co by zajímalo i mě, jsem pevně věřila, že budu unešená a beze slov.

Nutno říci, že se jedná v podstatě o omnibus – soubor rovnou tří krátkých knih. První Kniha stínů však byla pro mě neskutečným zklamáním. Asi se na mě podepisuje to, že stále raději čtu contemporary a YA se staršími hrdiny, a proto mi všechny postavy do jedné svým nelogickým, mladistvým a kompletně naivním jednáním lezly doslova na nervy. Děj v téhle knize bych snad ani nenazvala dějem, jelikož nenabídl nic než Morganino objevování wiccy. Ještě více nereálné mi přišlo, když všichni zjistili o wicce a Calovi vše následně do puntíku uvěřili. Nevím, ale kdyby za mnou přišel někdo a řekl: „Vyznávám wiccu a zakládám coven. Připoj se.“, tak asi budu chvíli koulet očima a ne baštit každé slovo. Na těchto asi stopadesáti stránkách se tak vážně nic závažného nestalo.

Přesto vše se kniha četla překvapivě dobře a rychle. Až mě překvapovalo, jak rychle mi rukama stránky ubíhaly. Autorčino lehké psaní mi bylo víc než sympatické a tak nějak jsem si knihu přesto užívala. Z knihy se dá silně vycítit, že se Cate Tiernan snažila psát skrze šestnáctiletou dívku velmi věrohodně. Wicca opravdu působila typickým mladistvým nádechem.  Někdy možné ale až trochu přehnaně.

Po přečtení Knihy stínů jsem se neskutečné bála toho, co by ještě mohlo přijít. Bála jsem se, že bude příběh pokračovat ve své neskutečně až vtipné naivitě, ale ono ne. Chtělo tomu sice dát chvíli, ale k mému překvapení se vše začalo řádně zamotávat a nabývat na dramatičnosti. Mezi první knihou a dvěma následujícími jsem najednou viděla ohromný rozdíl. Jakoby je doslova rozdělovala propast. V tu chvíli jsem se začala konečně bavit a zajímat se o zápletku, která získala řádnou tajemnou atmosféru a nemalé množství tajemství. Stále ale bylo možné naleznout pár věcí, které nebyly šálek mého čaje. Lze ale říci, že jsem v tom konečně začala vidět to dobré a zajímavé. Nakonec to nebylo až tak špatné, jak jsem předpokládala.

Hlavní postavy by si s jistotou zasloužily, aby na nich autorka zapracovala o trochu více. Nepřišly mi dostatečně propracované. Chyběla jim ta špetka reálnosti, která by mi dovolovala tyto postavy vidět jako zcela běžné fungující lidi. Nedovedla jsem si je dostatečně představit. Morgan byla na můj vkus až přehnaně sebelítostivá a to, jak neustále viděla sama sebe vždy jako tu horší a ošklivější, nebylo nic pro mě. Přátelství mezi ní a Bree jsem už vůbec nepochopila. Ani to samotné oslovení „kamarádka“ se k ní nehodí. Kamarádka by totiž nevrazila kamarádce pomyslný nůž do zad. Breeino jednání a uvažování mě vyvádělo z míry a jen představa, že někdo, komu jste bezmezně roky věřili, se přes noc stane úhlavním nepřítelem číslo 1 jen kvůli klukovi. Vážně kvůli Klukovi?

Cal je kapitola sama o sobě. Od začátku mi nešlo do hlavy, co na něm jak Morgan, tak Bree a i ostatní holky tak vidí. Mě osobně přišel jako nesympatický a namyšlený floutek, který si připadal díky svým schopnostem jako něco více. Téměř každá věc, kterou prohlásil, si vysloužila mé nechápavé zvednutí obočí. I díky němu ztrácela kniha na zajímavosti. Když už je v knize romance, tak stojím o takovou, která mi vyrazí dech a ne něco tak povrchního jako tady mezi Morgan a Calem. Navíc chyběla jakákoliv chemie, která by je spojovala.

Když to tak shrnu, tak Wicca nakonec nebyla tak špatná, jak jsem zprvu čekala. Dosti mě překvapil pozdější vývoj děje, který bych zcela určitě nikdy neuhádla. Vím jistě, že kdyby mi bylo kolem patnácti a ne skoro dvacet, tak bych knihu určitě ocenila více. Mám ráda více propracované příběhy s postavami, které na stránkách knihy doslova žijí. Wiccu však lze označit za takový průměr. Rozhodně mě neohromila, ale že bych byla zklamaná, tak to říct nemůžu. Něco na ní přeci jen bylo. 

Za poskytnutí recenzního výtisku bych ráda poděkovala nakladatelství CooBoo.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat