Recenze: Ignite me | Juliette a Warner se chystají nasadit své vlastní životy

Název: Ignite me
Série: Shatter me #3
Autor: Tahereh Mafi
Datum vydání: 4. února 2014
Datum vydání u nás: Podzim 2014
Počet stran: 416
Nakladatelství: HarperCollins
Juliette nyní ví, že je možná tou jedinou osobou, která muže zastavit Obnovu. Ale pro to, aby jí srazila na samé dno, bude potřebovat pomoc jistého člověka, kterému nikdy dříve natolik nevěřila: Warnera. Během jejich spolupráce Juliette zjišťuje, že vše, co doteď věděla o Warnerovi, svých ojedinělých schopnostech a dokonce i o Adamovi, byla pouhopouhá lež.





Juliette zbylo jen jediné – ukázat svou sílu a bojovat. Už dávno to není ta ustrašená dívka držena v cele, jež se bála svých schopností. Svět jí přinutil se vzchopit a konečně své nadání přijmout jako dar a jako jedinou šanci na záchranu toho, co ze světa zbylo. Pro pomoc se obrátila na člověka, do kterého by to sama před dobou nikdy neřekla. Na Warnera. Společně s ním odkrývá pravdu a zjišťuje, že vždy znala jen střípky celé pravdy. Warner je totiž zcela jiný člověk, než se může zdát. S pomocí svých přátel Kenjiho a dokonce Adama a všech, kteří se k nim přidali, se pomalu připravují na bitvu. Juliette ale svede bitvu i se svými city, emocemi a schopnostmi. Kdo nakonec vyhraje?

Je tu konec. Po třech letech se uzavřela jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších dystopických sérii všech dob. Sama si stále pamatuji tu chvíli, kdy jsem se začetla do prvního dílu. Moc jsem o něm nevěděla, ale když mě čekalo několik hodit čekání v čekárně u zubaře, tahle kniha mi dělala společnost. A že to byla pořádná společnost. V té době jsem ještě anglické knihy nečetla v takovém množství jako teď a tak jsem se nestačila divit, jak jednoduše se to celé četlo. Během těch tří let se se sérii mnohé událo. Příběh odhalil bezpočet zásadních momentů, a co se týče napínavost, tak stále stoupal vzhůru.

Čekala jsem hodně a měla jsem jisté představy o tom, co by se mohlo stát, ale jako vždy byla Tahereh Mafi o krok napřed. Úvod knihy mě uchvátil a je mým favoritem. Dočkala jsem se v něm téměř všech oblíbených chvil a chvil, které mě chytly za srdce. Přišlo mi, jakoby autorka přesně věděla, co mě potěší. Na druhou stranu mi ale přišlo, že bylo v téhle části odhaleno až skoro moc informací. Čekala jsem, že to nehlavnější přijde na konci, ale spíše právě na opak to přišlo na samém začátku. Sama jsem tak téměř nevěřila tomu, co čtu a postupem času se už nic nevyrovnalo prvním padesáti až sto stránkám.

Zaznamenala jsem také to, že oproti předešlým dvěma dílům byl tenhle zaměřen spíše na dialogy a odhalování závažných informací. Jedinou akcí byla pouze závěrečná bitva. Vůbec si ale nestěžuji, ba jsem to uvítala. Bylo cítit, že autorka chtěla odhalit co nejvíce toho, co se jí honilo hlavou a co si pro postavy připravila. Pravdou ale je, že vše, co bylo odhaleno, působilo úderně a věřím, že to i změnilo názor většiny na ty nejhlavnější postavy. Zbožňovala jsem ten pocit, když jsem se konečně dozvěděla, co stálo za určitými postavami či událostmi. Tahereh tak vše uvedla na pravou míru a ukázala, že i když sice předtím stále jen mlžila a nechala nás tápat, tak ale nyní ukázala světu pravdu a mnohdy své čtenáře překvapila.

Dále mě zaujala část, kdy všechny čekalo trénování. Přeci jen se hnali téměř na smrt a tak se i ty méně nadaní museli naučit se ubránit. Samotná Juliette k tomu přistupovala skvěle a do trénování se dokonce hrnula. Byla z ní cítit ta v nitřní změna, kdy se již sebe nebála a hodlala vše změnit. Věřím, že dříve Juliette mnoho lidí nemělo rádo, ale jsem si jistá, že po Ignite me, změní názor. Tuhle Juliette jsem doslova zbožňovala a fandila jí v jejím odhodlání.

Ignite me znamenalo ohromný zlomový bod pro všechny hlavní mužské postavy – Warnera, Kenjiho, Adama i malého Jamese. Myslím, že je jasné, že každý ví, že se tahle kniha nese ve jménu Warnera a tak raději nebudu nic dalšího zmiňovat. O Warnerovi se bez spoilerování hovořit nedá. Zato o Adamovi ano. Byly chvíle, kdy jsem ho měla ráda. Chvíle, kdy jsem si myslela, že s Juliette tvoří dokonalý pár. Pak ale přišlo Unravel me a poté novela Fracture me a ty mi dokázaly, jak moc jsem se mýlila. Adam se mi tak zprotivil, že jsem chvílemi přemýšlela, že by ho Tahereh mohla třeba nechat umřít. Dobře, to už moc drastická na jednu z hlavních postav, ale i tak věřím, že se mnou bude pár lidí souhlasit. Během knihy byl schopen udělat hned několik opravdu nepěkných věcí. Zato tu byl ale Kenji. Sama si nedovedu představit tuhle sérii právě bez Kenjiho. Jeho humor a pohodový přístup k určitým situacím se mi ohromně líbil a jako někdo se navíc neotočil k Juliette zády. A snad, i kdyby se mi série nelíbila, tak bych jí už jen kvůli němu jistě dočetla. Mít jen tak i v reálném světě tak úžasného kamaráda.

I tentokrát to bylo i o vztazích. Spíše o jednom vztahu, ale nebudu zbytečně spoilerovat. Jak jsem již jednou zmínila, Ignite me překonalo jakákoliv má očekávání a to i tím, že prohloubilo jeden určitý vztah a posunulo se tak zprudka vzhůru k mým ostatním top knihám. Opravdu si nemohu stěžovat, kniha mi dala přesně to, v co jsem doufala a modlila se. Díky bohu, že je Tahereh stejný „team“, nebo tedy alespoň předpokládám, že je.

Zlatým hřebem měla být závěrečná bitva, nebo říkejme si tomu, jak chceme. Se závěry ostatních sérii jako třeba Harry Potter, Hunger Games nebo VA se to sice srovnávat nedá, ale i tak to celé působilo skvěle a věrohodně. Po přečtení se mi hlavou honily myšlenky typu: „To je vše?“, „To už je konec?“ a podobně. Čekala jsem trochu více té epičnosti, drastičnosti a nebezpečí. Přeci jen je to typická dystopie a v dystopii nenajdeme ideální svět. Proto si myslím, že ani konec by neměl být nijak ideální. Na můj vkus vše skončilo až moc dobře. Téměř nikdo nezemřel a to by trochu ubíralo na mém nadšení. V tu chvíli děj nepřipomínal dystopii. Ale co. I tak jsem z knihy byla na větvi. Skoro na té největší za poslední dobu.

Jednoduše řečeno – jsem ohromně spokojená. Tahereh Mafi do knihy dala srdce a stálo to za to. Neumím si představit lepší závěrečný díl. Nedá se ani říct, že bych s něčím byla nespokojená, vše mělo jistě svůj důvod. Po dočtení jsem byla odrovnaná a musela i tak trochu usmívat, toho, v co jsem doufala nejvíce, jsem se dočkala a tak jsem se pouze nesla na vlně vlastního nadšení a užívala si každičkou kapitolu. Shatter me, Destroy me, Unravel me, Fracture me a Ignite me tak mají své zasloužené místo v mé knihovně a já na ně jen tak nezapomenu. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat