Britská knihkupectví | Zpověď knihomola


Miluji cestování. Ať už to je jen po České republice nebo rovnou do zahraničí, vždy jsem plná očekávání a poznávání. Na každém novém místě se cítím tak nějak speciálně. Přesně tak jsem se cítila i minulý týden, kdy jsem s pár spolužáky (a také zcela neznámou třídou géniů) projela Wales a Anglii. Byl to úžasný zážitek, ale nebudu lhát, že jsem se spíše než na památky těšila na něco trochu jiného. Neskutečně jsem se těšila na britská knihkupectví. Obyčejný člověk si asi řekne, co vidím na knihkupectvích, ale pro mě to jsou takové téměř pohádková světy, ve kterých se cítím jako Alenka v říši divů. Anglické knihy si navíc objednávám přes internet a tak vidět je takhle přímo před sebou pohromadě a nemuset čekat téměř měsíc, než dorazí domů, byl neskutečně kouzelný pohled. 

Chester, Wales
Už dlouho dopředu jsem si naplánovala, že zajdu do největšího knihkupectví v Británii a možná i v Evropě do Waterstone na Picadilly Circus. Den v Londýně však připadal až na poslední den zájezdu a tak jsem mezitím musela najít nějaké jiné. V Liverpoolu jsem si všimla po cestě do Primarku (jak jinak) knihkupectví WHSmith, ale nakonec jsem se do něj kvůli nedostatku času bohužel nedostala. Slíbila jsem si tak, že to musím brzy napravit. Na další jsem narazila až v Chesteru, jelikož jsme mezi tím navštěvovali samé malé, ale za to kouzelné  vesnice a městečka (Conwy, Llangollen). Tento WHSmith byl situován na hlavní nákupní třídě. Historický vzhled téhle ulice byl dokonalý. Moderní obchody se v něm téměř ztrácely. Celé to působilo nerušeně a jako celek. Češi by si měli vzít z Británie příklad a nestavět ultra moderní budovy mezi historickými. Knihkupectví se skrývalo v nádherném domě (viz úvodní obrázek, fotografie vpravo). Přízemí jsem moc neprokoukla, jelikož se v něm nacházely pouze časopisy a papírenské potřeby. Proto jsem zavítala rovnou do patra. První, co mě překvapilo, byla přítomnost kavárny Costa coffee přímo v knihkupectví. V Británii to je zcela běžné, ale mě to hodně překvapilo. Mít tak třeba v Luxoru na Václaváku přímo Starbucks, tak jsem jak v ráji. WHSmith mě jednoduše uhranulo. Samozřejmě jsem ihned zavítala do sekce Young adult a užívala si to. Všechny knihy, které mám ráda na jednom místě. Zjistila jsem, že jsem schopna vydržet v britském knihkupectví o podstatně delší dobu, než v českém. Odtrhnout se od knih bylo téměř nemožné. Koupila jsem si zde hned čtyři knihy a to Throne of glassCrown of midnightfangirl a The diviners. Ihned po odchodu jsem se rozhodla navštívit toto knihkupectví ještě jedno a to v Londýně. Dostala jsem totiž slevu pět liber při nákupu před dvacet liber a hodlala jsem jí využít. Nemluvě o tom, že k nákupu dávají slevové kupony do McDonald's, které se opravdu vyplatí. 

Londýn, Anglie
K mému neštěstí jsem na WHSmith nenarazila. Asi jsme chodily špatnými ulicemi. Prostě se přede mnou skrývalo. Řekla jsem si, že slevu nechám plavat a najdu si jiné knihkupectví a to již zmiňované Waterstone. Haha, ani na to jsem jako na potvoru nenarazila. Přitom jsem na Picadilly zkoumala každičký dům, zdali se třeba právě tam knihkupectví neskrývá. Ne. Nebylo nikde k nalezení. Poté, co jsme prošly snad polovinu Oxford street (stále bez známky žádného knihkupectví) jsem se shodla na tom, že se do žádného asi vážně už nepodívám. Lehce zklamaně jsem se s ostatními už trochu rychleji vydala ulicí Charing cross road směrem k Trafalgaru a poté k London Eye, kde byl sraz. Moje prosba musela být vyslyšela, jelikož jsem cestou v Soho uviděla knihkupectví Foyles (viz úvodní obrázek, fotografie vlevo). Zcela nadšená jsem do něj samozřejmě zavítala. Zaujalo mě, jak pečlivě mají všechny sekce rozdělené. Dalo proto docela práci najít YA oddělení. Když jsem ho však našla, tak jsem byla nejspokojenější. Co musím říct, je to, že v Anglii prodávají opravdu málo hardbacků. Tak devadesát procent všech knih jsou paperbacky. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale zaujalo mě to hodně. V tomhle jsem si vybrala tři knihy - The raven boys, The dream thieves a Black city

Jakmile jsme se vydaly dále směrem ke srazu, tak jsem musela doslova skřípat zuby. Na Trafalgaru jsem našla Waterstone. Pravděpodobně to není to, které jsem hledala dříve, ale opravdu mě to naštvalo. Nebyl čas a muselo se jít dál. Pápá, Waterstone. Tak snad někdy se do něj dostanu. Mám holt smůlu.

Atmosféra, lidé
V porovnání s českými knihkupectvími jsem zaznamenala pár rozdílů. Prvním je asi atmosféra. A Britských knihkupectvích jsem se cítila krásně. Úplně jako bych tam patřila. Ne jako, když jdu do českého knihkupectví a narazím tam na někoho, kdo je tam téměř z donucení. Všichni, na které jsem tam narazila, byli doslova "zažraní" do výběru knih a též si to užívali. Žádní hluční lidé, žádné ubrečené děti. V těchto knihkupectvích panoval klid a příjemná nálada. Tím největším rozdílem jsou lidé a v tomto případě zaměstnanci. Nyní vím, že bych tam byla každý den. Zaměstnanci jsou neskutečně příjemní a je na nich vidět, že svou práci mají rádi. Vždy se na mě usmívali, děkovali, zdravili. S několika jsem si jen tak začala u polic povídat o knihách a zaráželo mě, jak vlídní byli. A nemyslím teď pouze lidi v knihkupectvích, ale lidi obecně. Kde se vám stane, že vám prodavačka třikrát poděkuje a ještě vás nazve "darling"? Kde vám nabídnou tu největší igelitku (zdarma) jen proto, abyste nemuseli vláčet milion malých ostatních, ale jen jednu velkou? Kde vám bude prodavačka hledat jednu knihu snad po celém obchodě, jen proto, abyste jí nakonec měli? Kde se vám začnou srdceryvně omlouvat za to, že mají knihu vyprodanou? Tady u nás určitě ne. Právě to jsem si na Velké Británii a jejích knihkupectvích ihned zamilovala. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat