ARC recenze: První stříbrná kniha snů | Pojďme se společně zasnít

Název: První stříbrná kniha snů
Série: Silber #1
Autor: Kerstin Gierová
Překlad: Tereza Pecková
Datum vydání: 19. května 2014
Počet stran: 352
Nakladatelství: CooBoo
První díl nové trilogie od Kerstin Gierové, autorky oblíbených Drahokamů!

Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.

Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť.

Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…


Pretorie, Utrecht, Berkeley, Hajdarabát, Edinburgh a Mnichov. Sestry Liv a Mia Silberovy již díky své matce akademičce procestovaly pořádný kus světa. Staly se z nich vlastně takové specialistky na rychle balení. Neustálé měnění bydlišť a škol jim tak nedali pořádnou šanci si najít nějaké přátelé. Anglie má být podle nich naprosto stejná. Avšak Londýn je pro obě sestry plný nečekaných překvapení. Moderní dům, elitní škola – kdokoliv jiný by právě o tomhle snil. Liv by si ale měla na snění dát velký pozor. Z ničeho nic se jí začínají zdát opravdu velmi živé sny. Na tom by nebylo nic podivného, kdyby tři kluci, kteří se v nich vyskytují, nechodili náhodou na stejnou školu. Vše je jako jedna velká hádanka a je to tak to pravé pro zvědavou Liv.

Pokud je vám autorka knihy něčím povědomá, tak jste od ní pravděpodobně někdy už něco jistě četli, nebo alespoň viděli film. Kdo by neznal sérii Drahokamy? Příběh Gwendolyn a Gideona? Každý příznivec této cestovatelské série by se měl téměř povinně po této knize podívat. Nese mnoho podobných prvků. Sama jsem ani vteřinu neváhala. Nejen, že má doslova božsky kouzelnou a snovou obálku, ale i svým námětem mi do puntíku sedla. Motiv snů je dle mého názoru něco zatím něco neokoukaného, co dokáže řádně zaujmout.

Již tradičně jsem si nepřečetla anotaci a netušila tak, co kniha nabídne. Mám to tak raději. Vyhnu se tak případnému zklamání. Na První stříbrné knize snů se mi líbila její lehkost, se kterou se od první stránky nesla. Je to přesně ten typ knih, u které se čtenář krásně odreaguje a uvolní. Z knihy lze navíc silně pocítit, že jej napsala Kerstin Gierová, její specifický nenucený a vtipný styl se pozná. Přišel mi téměř totožný s Drahokamy. Proto jsem nejednou nad Drahokamy přemýšlela. Jméno autorky navíc garantuje bezprostřední čtivost. Právě Gierová je autorka u jejíchž knih jsem schopna přečíst každičké slovo.

Právě sny vytvářejí hlavní zápletku celé První stříbrné knihy snů. Už podle názvu jsem si myslela, že bude velkou roli hrát jakási kniha snů, ale i přesto, že jsem se mýlila, si nemohu stěžovat. Kniha toho nabídla mnohé a má očekávání dokonce předčila. Její čtivost a napínavost garantuje, že si získá mnohá čtenáře. Člověk do poslední chvíle netuší, o co ve skutečnosti jde a to jej popohání v četbě. Nevěřila bych tak, že budu schopna knihu přečíst tak rychle. Oprostit se od knihy nebylo vůbec jednoduché. Připravte se na ponocování dlouho do noci.

Hlavní hrdinka Liv byla správně zvědavá. Mám ráda především ty postavy, které se nebojí být své, vtipné a právě i trochu zvědavé a Liv přesně taková je. Celá věc se sny pro ni byla zcela nová a sledovat tak její vývoj bylo více než skvělé. Jediné, co mi u ní nesedlo, byl fakt, že Liv přijala vše s naprostým klidem. Nevím jak ostatní, ale i já bych byla z počátku dosti skeptická. Liv na druhou stranu vše přijala bez jakéhokoliv protestu a ani se moc nedivila.

Nebyla by to správná YA kniha, kdyby se na scéně neobjevil nějaký ten kluk. Okolo Liv se ale nezačal motat jen jeden, ale rovnou tři. Tři tajemní kluci, kteří patří ve škole mezi celebrity. Byla jsem velmi zvědavá, zdali si některý z nich najde k Liv cestu. Všichni totiž na první pohled působili řádně nedostupně, a jak jsem již zmiňovala tajemně. Není ale potřeba se bát nějakého přehnaného milostného čtyřúhelníku. Do ničeho takového se Kerstin Gierová naštěstí nepustila. Všichni tři se sice nedočkali řádné pozornosti, nicméně je i tak o co stát. Sama jsem byla ohromně spokojená. To především s jedním ze tří zmiňovaných kluků. Velmi jsem si užila každičkou roztomilou scénu a doufám tak, že další díl nabídne ještě více takovýchto scén.

Takovým malým rozptýlením v knize byla přítomnost Secrecy – menší verze slavné „super drbny“. Pouze tato část mi v knize absolutně neseděla. Působilo to zcela zbytečně a pro vývoj knihy to nebylo nijak důležité. Kdyby alespoň měla Secrecy jakoukoliv souvislost s hlavním námětem knihy, ale takto jsem v tom neviděla jediný smysl. Musím sice uznat, že Secrecy místy knihu uživila, ale opravdu jsem doufala v nějaký vyšší smysl, který ale se bohužel nedostavil.

Vcelku poklidná kniha se ke konci dočkala velmi zajímavého konce. Příběh eskaloval a sny taktéž. Plno otázek bylo zodpovězeno a čtenář, tak mnohé pochopil. Musím uznat, že závěr knihy přinesl to, v co jsem vůbec nedoufala. Rozhodně je na co se těšit. Trochu mě ale zklamalo to, že se vše událo až moc rychle. Na můj vkus se ke knize takovýto konec zrovna dvakrát nehodil. Doufala jsem v takový, který by pomaloučku polehoučku odkalovat vše neznámé a vyeskaloval v tom nejlepším. Proto doufám, že druhý díl, který v originále vychází letos, přinese opět něco zajímavého a to z toho důvodu, že autorka téměř vše uzavřela v této knize. Celkově vzato byla První stříbrná kniha snů skvělou magickou knihou, která si svou jiskrou originality získá všechny hned na samém začátku.

Za poskytnutí ARC e-knihy bych tímto ráda poděkovala nakladatelství CooBoo

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

1 komentář:

  1. Dneska jsem ji dočetla, byla perfektní, možná trochu pro nižší věk, než mejch 24, ale krásně jsem si u ní zarelaxovala a zhltla jsem ji jako jednohubku :)) A máš pravdu, že ten konec byl takovej celkem rychlej - šupšupšup a šmitec.

    OdpovědětVymazat