ARC recenze: Hon | Co vše jste ochotni udělat pro přežití?

Název: Hon
Série: Hon #1
Autor: Andrew Fukuda
Překlad: Jakub Kalina
Datum vydání: 9. dubna 2014
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fragment
Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...


Světu už dávno nevládnou lidé. Nahradili je krvežízniví upíří. Poslední zbytky civilizace ale stále přežívají.  Ti zcela poslední – glupani, jak jim „lidstvo“ říká, jsou však drženi jako dravá zvěř v klecích a chováni jako nejdelikátnější pochoutka. Ti šťastnější přežívají přímo mezi upíry. Chovat se a vypadat jako oni ale není jednoduché. Žádá si to roky praxe a striktní pravidla, jenž nesmíte nikdy porušit. Stačí jeden pohled, jedno obyčejné zasmání či výraz v obličeji a stává se z vás pouhopouhá svačina. Po smrti otce je na vše Gen sám. Jeho snahou je neupozorňovat na sebe okolí a splynout s davem. Vše mu překazí hon. Legendární soutěž, jejíž výhrou je hrstka glupanů. Jak se mu povede pokračovat ve své maskovací hře, když je vybrat jako jeden z hráčů honu?

Před jistou dobou byl Hunt neboli Hon velkou novinkou. Přesně si pamatuji moment, kdy kniha vyšla a začala se objevovat snad na každém americkém blogu. Na první pohled mě nezaujala a tak jsem si o ní nic nezjistila. Poté kniha prošla změnou obálky a já o ní zcela ztratila přehled. Když se ale objevila informace, že vůbec nějaká kniha nazvaná Hon vyjde, tak mě ihned trklo autorovo jméno. Bylo mi tak povědomé, že jsem se na to jednoduše musela podívat. Ihned jsem našla souvislost a byla docela mile překvapená a taky zvědavá, protože pokud kniha vychází u nás, v zahraničí musela být úspěšná. Přesto jsem si ale nepřečetla ani anotaci, ani žádné úryvky popisující děj knihy a nechala si vše jako takové překvapení.

Číst Hon byla taková docela zvláštní zkušenost. Obvykle jednoduše čtu a čtu, ale v případě téhle knižní novinky, jsem se nad příběhem musela neustále pozastavovat. S ničím podobným jsem se setkala zatím jen ve filmu a tak tohle bylo nové. Základnou celého děje je velmi originální a netradiční příběh světa, ve kterém jsou lidí vymírající menšinou, které pro upírské lidstvo představuje něco naprosto nevídaného, něco tak ojedinělého. Asi jako kdyby v našem světě žila hrstka upírů, které by pro nás byla takovým skoro „muzejním exponátem“. Celé je to navíc postavené na velmi povedené lidské historii dle upírů, která se velmi liší od pravdy. Opravdu musím říct, že vše působilo nadmíru reálně a svěže a i když jsem v to nedoufala, tak mě Hon velmi mile překvapil.

Velmi mě bavilo sledovat svět, jenž je obýván upíry, ale jinak funguje pořád stejně. Upíři mají své specifické návyky a zvyky, které jim přijdou zcela normálním a lidem na druhou stranu podivné. Komu z lidí by nepřišlo zvláštní spát zavěšený na háku, bát se vody nebo se škrábat na zápěstí, když vám přijde něco vtipné. Jinak však chodí do školy, do práce a vedou zcela běžný „lidský život“. Moc jsem si tuhle zvláštní realitu oblíbila a uvědomila si, že by to tak vlastně mohlo skutečně fungovat. Autor se při psaní musel pořádně vyblbnout, jelikož to, co kniha nabízí je neskutečně jedinečné a zajímavé.

Příběhem a hlavně svým životem čtenáře provází Gen. Ten sám ani neví, jestli se tak vůbec jmenuje. V upířím světě lidé nedostávají jména, dostávají čísla. Většinou podle místa ve třídě a podobně. Musím říct, že mi v knize jména nijak nechyběla, i když to bylo trochu zvláštní je neznat. Díky tomu si postavy udržovaly určitou obranou hradbu kolem sebe a navíc bylo velmi těžké se jim dostat pod kůži. Velkým plusem je fakt, že se v ději nevyskytuje zbytečné množství postav. Autor zvolil pár postav, kterým se v knize pravidelně věnoval, a to bylo skvělé. Je to lepší, než si vymyslet desítky postav a poté nemít čas možnost se jim věnovat a rozvíjet se. Na samotného Gena nebylo vůbec těžké si udělat obrázek. Jeho myšlenkové pochody objasnili jak to, v jakém světě žije, tak i jak vše funguje. Zároveň i jeho životní příběh a postoj ke všemu. Nestalo se tak ani jednou, že bych tápala a nevěděla. Prostřednictvím Gena se autorovi povedlo bravurně přiblížit svět Honu svým čtenářů. Genova obyčejnost ději velmi pomáhala. Nebylo na něm nic speciálního. Byl to pouhopouhý obyčejný kluk. Líbilo se mi na něm snad vše. Jeho prvotní odtažitost, ostražitost i vůle bojovat a zachránit ostatní.

V souvislosti se samotným názvem knihy Hon jsem předpokládala, že právě o něm kniha bude. Malým zklamáním bylo zjištění, že se téměř celá kniha odehrává před honem a posledních pár desítek během pokaženého honu. Nechci knihu přirovnávat k Hunger Games, ale předpokládala jsem, že se to ponese v podobném duchu. Něco málo před samotnou akcí a pak šup hra. Ono ale ne. Je tak pravda, že jsem čekala možná trochu více akce, než slov, ale na druhou stranu je pravda, že si Andrew Fukuda musel něco nechat na další dva díly.

Asi jako v každé knize, tak i v téhle se lze setkat s trochou romantiky. Vše bylo ale v samém začátku a je tak jasné, že nelze čekat vyznání lásky. Dle mého názoru je to ohromné plus. Liší se to tak od knih, ve kterých se protagonisté znají pár dní a už hluboce se milují. Nepůsobilo to ani nuceně ani strojeně a i když jsem Genovi a jeho objektu zájmu Záři (uhlíkové) nefandila, působili spolu mile.

Na samém konci příběh skvěle gradoval, nicméně po chvíli byla bohužel všechna akce až moc rychle utnuta. Preferovala bych, kdyby to vše spíše pomalu vyšumělo, než kdyby byla kniha v jednu chvíli v tom nejlepší a pak najednou klid. Přesto jsem konec Honu hltala a nemohla se od jediné stránky odtrhnout. Opravdu se mi to neskutečně líbilo a věřím, že nadcházející díly budou ještě lepší a dramatičtější. Zároveň rozumím tomu, proč tolik lidí přirovnává knihu k Hunger Games. Na první pohled se to může zdát být kopií HG, ale vězte, že Hon bere téma honu/hry zcela jinak, má jiné důvod, pravidla a díky odlišnému fungování světa to opravdu nelze nazvat druhými HG. Hon v sobě nese obrovský potenciál a věřím, že osloví mnoho českých čtenářů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat