Recenze: The unbound | A co když jste vrah vy?

Název: The unbound
Série: The archived #2
Autor: Victoria Schwab
Datum vydání: 28. ledna 2014
Vydání u nás: Podzim 2014
Počet stran: 368
Nakladatelství: Hyperion
Představte si místo, na kterém mrtví odpočívají stejně jako knihy na poličkách. Každé tělo skrývá svůj příběh - život v obrazech, který dovedou číst pouze knihovníci. Mrtvým se říká Historie a té nekonečné říši, ve které odpočívají, Archiv.

Minulé léto zastavila Mackenzie Bishopová skupinu vzbouřených Historií před odchodem z Archivu. Téměř při tom ztratila život. I přesto, že nyní nově začíná na střední škole, stále bojuje s tím, co se událo. Přenést se před to ale nepomáhá - ne když její sny zaplňují vzpomínky na minulost. Mackenzie ví, že minulost je minulosti, ví, že jí to nemůže ublížit, ale vše je tak živé. Až ve chvíli, kdy jí začnou pronásledovat noční můry, si začíná pokládat otázku, zdali je stále v bezpečí.

K tomu všemu začínají beze stopy mizet lidé. Jediná věc, která je všechny spojuje, je právě Mackenzie. Ta si je jistá, že Archiv ví mnohem více, než říká, ale ještě dříve, než to je schopna dokázat, se stává hlavní podezřelou. Pokud Mackenzie nevypátrá skutečného viníka, ztratí vše - nejen svou pozici správce, ale také vzpomínky a dokonce i svůj život. Bude schopna Mackenzie vyřešit záhadu dříve než jí situace pohltí?

Mackenzie se sice teprve nedávno přestěhovala do Coronada, ale stát se toho stihlo opravdu hodně. Nedá se tomu divit. Šestnáctiletá Mackenzie je správkyní archivu, ve kterém odpočívají historie každého člověka, který kdy zemřel. Jejím úkolem je navracet zbloudilé historie zpět do archivu.  Po několika nepěkných chvílích však svítá na nový začátek. Mackenzie se chystá opět do školy. Noví i staří přátelé, skvělá atmosféra i klid, který se jí konečně dostal, však nemohou zabránit tomu, aby se Mackenzie nezabývala minulostí. Tím, co se událo a co ona sama udělala. Brzy na to začínají mizet a umírat lidé, k Mackenzie si začínají nacházet cestu noční můry a v archivu se začínají dít divné věci. Vše si začíná zahrávat s Mackenzieninou myslí. Jediným východiskem je zjistit, oč běží a zachránit archiv. Dokáže však Mackenzie zachránit i sama sebe? A co když je právě Mackenzie tím, kdo za vším mizením a vražděním stojí?

Jak asi z mé recenze víte, první díl této zatím duologie mě zcela očaroval. Jak svým příběhem, tak i postavami a především stylem, kterým je kniha napsaná. Victorie Schwab je díky tomu jednou z mých oblíbených spisovatelek. Hotová kouzelnice. Obvykle mám raději spíše květnatější popisy, ale v případě Archivu by se to k příběhu nehodilo. Na knize mě zaujala její síla. Během chviličky jsem tak jen mlčky seděla a napjatě četla. Napínavost a čtivost jí tedy opravdu nechybí. Proto jsem se nemusela dlouho rozmýšlet a už jsem si hledala další díl. Vyčkávání na český překlad bych nevydržela. Ačkoliv se mi český překlad Archivu moc líbil a nic mě v něm ani na chvíli nevadilo, tak v angličtině se pokračování četlo snad ještě lépe. V poslední době dávám přednost knihám v angličtině. Zdá se mi, že právě v tomhle jazyce knihy mají své specifické kouzlo, které jim jejich autor propůjčil a které po překladu do jakéhokoliv jazyka ztrácejí. Musím tedy uznat, že to bylo řádně mysteriózní.

Na první pohled se může zdát, že má Mackenzie na chvíli klid od vraždících historií a podobných věcí. Kniha tak nabírá nový nádech nového začátku, volnosti, svěžesti. Jenže i tak kniha neztrácí svou tajemnou atmosféru, kterou na ní tak zbožňuji. Přesto mě kniha i z počátku bavila. Bylo zvláštní vidět Mackenzie ve škole mezi novými lidmi. Archiv byl velmi specifický v tom, že se čtenářům naskytl bližší pohled vlastně jen na velmi malé množství postav. Tentokrát se těch nových postav naskytlo hned několik a moc se mi to tak líbilo. Díky bohu to nebyly žádné otravné postavy, ale lidé, které jsem si moc oblíbila. Nebylo by od věci jim dát větší prostor. Zdálo se mi, že na těchto pár stránkách byla Mackenzie uvolněnější a šťastnější než kdy předtím.

Hlavní zápletka je nyní ale mnohem zamotanější a tajemnější. Navíc zde působí mnoho aspektů a tak jsem si nikdy nebyla jistá na čem vlastně jsem. Neměla jsem tušení, co dalšího očekávat, protože vše, co již přišlo, právě nečekané bylo. Kdekdo by navíc čekal jen jednu hlavní zápletku, jenže v případě The unbound jich bylo mnohem více a postupem času se začali formovat do jedné a dávat smysl. Teprve až když čtenář vidí vše jako celek, tak mnohé věci pochopí. Jako první knihou zamíchala podivné zmizení náhodných lidí a jejich následná smrt. Poté začala Mackenzie ztrácet paměť a určité momenty se tak jednoduše ztratily v dáli. Následně se přidaly noční můry, psychické problémy, problémy v Archivu a Mackenzie věděla, že je něco hodně špatně. Řeknu vám, že to bylo tak neskutečně reálně podané jako nikdy dříve. Opět zmíním autorčin dokonalý styl, který sám o sobě přináší ještě procítěnější a živější obraz o celé knize. Velmi často jsem se snažila přijít na to, co se děje, ale nepovedlo se. Victoria vytvořila beze sporu brilantní a lehce detektivní pokračování, které svůj první díl hravě strčí do kapsy. Vše bylo mnohem temnější a nebezpečnější a odhalit konec nebylo jednoduché.

Stejně jako první knihy byla i tato od začátku až do konce provázena vzpomínkami na minulost. Na dědečka, na bratra, na život, který se všemi dříve vedla. Právě tohle dodávalo příběhu takovou jiskru dokonalosti. Tyto momenty byly navíc psány v přítomnosti a tak jsem se sama cítila, jako bych se pokaždé vracela zpět v čase. Bylo milé vidět střípky života, který Mackenzie kdysi žila. Bylo velmi silně cítit, že pro ni dědeček a bratr znamenali moc a ovlivnili i její život. Působilo to jako míle prosvětlení temných chvilek, které Mackenzie v tu chvíli prožívala.

Opět musím zmínit spojitost s předešlým dílem a to proto, že ani tentokrát jsme se nedočkali žádné ohromné romance. Já jsem za to ale ráda. Romantické knihy mám sice moc ráda, ale je příjemné pro změnu číst knihu/sérii, ve které má hrdinčino poslání a její život přednost před tím, aby řešila své milostné problémy. Snad i proto mi kniha připadala taková dospělejší. Lze se tak vyhnout jakýmkoliv klišé momentům, vylíváním srdcí a naříkáním nad neopětovanou láskou. Sice bylo vidět, že se v ní vše ohledně Wesleyho začalo měnit a možná, že by mu i dala konečně šanci, ale její práce v archivu byla stále důležitější. Právě práce v archivu je něco, co jí po dědečkovi jako jediné zbylo. Mackenzie je navíc spíše samotářka a vše jí jde lépe, když je sama. Lze tak pochopit, proč Wesleyho odháněla i v případech, které se týkaly práce. Na druhou stranu mi ho bylo přeci jen trochu líto. Takovýto milí a upřímní kluci se v knihách hledají marně.

The unbound je pro mě jedním s nejlepších druhých dílů, které jsem kdy četla. Často mám právě z těchto knih strach, ale tahle kniha dokázala, nebo spíše její autorka dokázala, že je schopna vždy napsat něco geniálního a vygradovat to až na samý vrchol. Sice zatím není jasné, pokud série bude mít plánovaný třetí díl a i když to vypadá, že spíše nebude, budu doufat, protože vím, že v tom případě by ten poslední byl naprosto bezkonkurenční. Myslím, že ten by mě již doslova knižně odrovnal. V případě, že ale nebude, tak musím říct, že se mi moc líbil způsob, kterým Victoria Schwab knihu ukončila. Konec je otevřený, ale zároveň jsou v něm uzavřené všechny problémy, kterými se Mackenzie zabývala. Pro další knihu či absolutní konec má tak čistý štít.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat