Recenze: To all the boys I've loved before | Už jste také dostali svůj dopis | Readathon - letní čtení

Název: To all the boys I've loved before
Série: To all the boys I've loved before #1
Autor: Jenny Han
Datum vydání: 15. dubna 2014
Vydání u nás: Nechystá se
Počet stran: 288
Nakladatelství: Simon & Schuster

To all the boys I've loved before je příběh Lary Jean, která nikdy otevřeně nemluvila o svých dávných láskách. Namísto toho napsala každému klukovi dopis o tom, co tehdy cítila. Zalepila jej a skryla v krabici pod postelí. Jednoho dne Lara Jean zjišťuje, že všechna její tajemství byla odeslána. A tak všichni kluci zjišťují, s čím se v dopisech svěřila: její první pusa, kluk z letního kampu, dokonce ex-přítel její sestry Josh. Lara Jean se pomalu začíná vyrovnávat s dávnými láskami a zjišťuje, že z toho možná vzejde i něco dobrého.

Lara Jean nikdy otevřeně nemluvila o lásce. Ani ti samotní, ke kterým kdy co cítila, neměli o jejích citech ani ponětí. Každému klukovi, tak vždy po určitě době napsala dopis. Ne však typický zamilovaný dopis, ale dopis, ve kterém otevřeně promluvila o svých citech, o všem, co se líbilo a co se jí nelíbilo. Takový dopis vložila do obálky, zalepila, nadepsala adresou a uložila do krabice pod postelí. Nikdy je neodeslala. Stala se z toho pro Laru Jean taková tradice. Nyní však její starší sestra Margot odjíždí na vysokou školu do Skotska a Lara Jean neví, co bez ní bude celou dobu dělat. Tohle malé dilema narušuje další dilema. Její dopisy byly odeslány. Ale kdo je poslal a jak se Lara Jean vyrovná s tím, že všichni, které kdy milovala, mají její dopisy u sebe?

Nikoho asi už nepřekvapí, když řeknu, že jsem se ke knize dostal přes její obálku. Ta je bezesporu nádherná a atypická. Chválí jí navíc čtenáři po celém světě. Často se nestává, aby se na obálce nacházela asijská dívka. Mně se to moc líbí! Sama mám pokrk věčných blonďatých slečen, které okupují velké množství obálek YA knih. Celkově působí kniha nádherně a já si jí toužila co nejdříve přečíst. Je mi ale jasné, že dříve než za půl roku bych se k ní nedostala. O to jsem byla radši, když Vendea přišla s nápadem udělat takové společné týdenní čtení - readathon. Nadšeně jsem souhlasila. Takhle jsem byla alespoň „donucena“ se do ní opravdu začíst a neodkládat jí stále na později.

Contemporary příběhy všeobecně zbožňuji, skvěle se u takovýchto knih odreaguju. Avšak zpočátku jsem to tak u To all the boys I’ve loved before nepociťovala. Tak nějak jsem doufala v to, že se Lařiny dopisy začnou řešit hned v začátku. Avšak první třetina knihy se soustředí spíše na Lařinu rodinu. Sama vypráví o svých rodičích, příbuzných v Koreji, sestrách a svém kamarádovi Joshovi. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale tak trochu mimo téma. Proto jsem se trochu nudila a říkala si, že jestli je tohle tak kniha, kterou každý chválí, tak nevím, nevím. Rozhodla jsem se ale, že to překousnu a později uvidím.

Když už jsem načala Lařinu rodinu, tak u ní chvíli zůstanu. Velkou roli sehrál každičký člen její rodiny. Taťka byl skvělý. Snažil se ze všech sil, zajistit svým třem sestrám vše potřebují a to vše skloubit s vyčerpávající prací. Všechny tři si však byly silně vědomy toho, že je na výchovu tří dcer zcela sám a snažily se mu to co nejvíce usnadnit. Bylo to krásné. Jejich vztah byl skvělý a založen na vzájemné důvěře. To jen tak každý nemá. A pak tu jsou její dvě sestry starší Margot a mladší Katherine neboli Kitty. Margot mi sice nepřirostla k srdci, nelíbila se mi její sobecká a povýšená nátura, zato Kitty jsem zbožňovala od první chvíle. Byla mladší a tak s ní byla očividně větší sranda. A pak tu byl Josh – ne úplně člen rodiny a všech velmi dobrý kamaráda navíc Margotin přítel.

Cca po třiceti procentech se konečně dostáváme k oným dopisům. Kniha prakticky začíná až v tomto momentu. A já se tehdy asi zamilovala. Jakoby až teprve teď kniha přidala na čtivosti, vtipu a pořádném ději. Začala jsem hltat jednu stránku za druhou a s nadšením sledovala Lařin zamotaný příběh. Téma zamilovaných dopisů, které jsou nečekaně rozeslané, mi přijde opravdu skvělý a neokoukaný. Autorka to navíc byla schopna vtipně a čtivě podat. Už jsem tak neměla ani jedinou výhradu. Celé to působilo neskutečně svěže a netradičně. Prostě paráda.

Jako nejsilnější prvek celé knihy vidím Petera. Školního krasavce, kterému je jeden z Lařinýn dopisů adresován. Ano, i do Petera byla Lara Jean kdysi zamilované. Peter to však bere pozitivně. Jenže tím to nekončí. Jenny Han mě neskutečně potěšila. To, jak do zbytku knihy vložila Petera, celý příběh neskutečně osvěžilo. Já si ho doslova zamilovala a nemohla se jej nabažit. Bez něj by to asi nebylo vůbec ono. Romantika ke contemporary knihám patří a i když nelze říci, že by To all the boys I’ve loved before romantikou zrovna nepřekypuje, tak je oč stát.

Situace není pro Laru Jean jen pouhou procházkou růžovým sadem. Lze tak předpokládat, že se něco přeci jen zvrtne. Něco horšího než odeslané dopisy. Osobně jsem se něco takového čekala, ale zajímavé to rozhodně bylo. Pro Laru to nebylo nic jednoduchého. Z čista jasna neměla už žádného přítele, žádného starého dobrého kamaráda, nebavila se sestrou, otec nic nechápal. Lara měla co napravovat, nebo spíše vysvětlovat a donutit tak ostatní pochopit, že i ona si zaslouží štěstí a že se nemusí podřizovat ostatním. I na jejím štěstí totiž záleží.

To all the boys I’ve loved before je originální a jedinečná kniha, která rozhodně stojí za to. Jenny Han si své čtenáře podmaní svým chytlavým stylem psaní, které udrží kohokoliv dlouhé hodiny vzhůru. Nečekala jsem, že to bude pro mě takový úspěch. Z počátku se mi kniha nelíbila, ale později jsem byla jak přikovaná a nebyla schopna přestat číst. Díky zakončení jsem navíc jako na trní z toho, co se bude dít v pokračování, které nese název P. S. I still love you. Kniha vychází příští rok a čekání bude tak velmi těžké. Bruste si drápky. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

1 komentář:

  1. Ahoj, chci se zeptat jestli je v knize lehká angličtina ? Předem děkuji za odpověď :-)

    OdpovědětVymazat