Recenze: Sweet reckoning | Peklo na zemi nabírá nových obrátek

Název: Sweet reckoning
Série: The sweet trilogy #3
Autor: Wendy Higgins
Datum vydání: 29. dubna 2014
Datum vydání u nás: 2015
Počet stran: 379
Nakladatelství: HarperTeen/CooBoo
Je čas.

Zlo stále brouzdá Zemi a Anna Whittová je jeho terčem. Nikdo neví, kdy démoni opět zaútočí, ale Anna a její spojenci - nefilimové udělají co je potřeba, aby zbavili svět od jejich despotických způsobů. V sázce toho je více, než kdy jindy. Ochránit ty, které miluje a bojovat zároveň o vlastní život ve válce s démony, je ale nesmírně nebezpečné. Především, když démon chtíče posílá svého syna - jejího Kaidana, aby pracovat proti ní. Anna se musí rozhodnout, co vše je ochotna riskovat.

Anna je vyvolená. Je tím jediným, kdo může svět osvobodit od démonů a zla. Ti se však nehodlají vzdát bez boje. Společně se svými přáteli a těmi, kteří se přidali na její stranu, se vydává na cestu plnou intrik a nebezpečí. Všichni se budou snažit zastavit „the dukes of  sins“ a osvobodit tak všechny nefilimy. Annu navíc čeká něco, čemu by se ani ještě před pár dny zasmála. Dokáže se dcera démona, jehož náplní práce je svádět ostatní k závislostem, postavit celému podsvětí? Má šanci uspět?

Sweet evil i Sweet peril, jenž předcházejí této závěrečné knize, si získali řádné místo v mých oblíbených knihách/sériích. Od samé chvíle, kdy knihy této trilogie začala vycházet, jsem s nimi strávila mnoho příjemných chvil. Jako jedna z mála sérií mě právě tahle dokázala pobavit, překvapit, vystrašil i potěšit najednou. České CooBoo navíc brzy vydá již v pořadí druhou knihu a tak se budou moci i čeští čtenáři ponořit hlouběji do andělsko-démonské série The sweet trilogy.

Středobodem trilogie je způsob, jakým je představen svět dobra a zla. Tyhle dva protiklady totiž až tak nefungují. Všech dvanáct démonů slouží Luciferovi a nefilimové jakožto jejich potomci mají následovat rodinnou tradici – kazit lidstvo a svést je na temnou stranu. Ne všichni však sdílí stejné nadšení pro tuto ideologii. Spojení moderního světa a tohoto pradávného motivu nicméně tvoří vcelku pěkný a neokoukaný celek. Někomu se nemusí zdát námět zrovna originální, ale já zas tak vybíravá u YA nejsem a tahle se mi přišlo jako něco zajímavého.

Třetí díl se sice motá kolem stále toho samého, ale výhodou je, že do toho autorka vždy přimíchá něco, co knihu nastartuje a dodá jí tu správnou jiskru. Příběh nebyl odvyprávěn celý a tak každá kniha odkrývá jeho potřebnou část a nechává si zbytek v zásobě. Proto jsem ani sama netušila, co od finále očekávat. To, co nakonec Sweet reckoning nabídlo, mi přišlo jako perfektní mix všeho, co autorce zbývalo v rukávu. Dočkala jsem se jak chvil, kdy jsem zadržovala dech, tak i chvil, kdy jsem si musela klepat na čelo. Popravdě jedna z největších událostí celé knihy byla na můj vkus až přehnaná a moc mi neseděla do celého konceptu paranormální YA. V případě contemporary bych se tak nedivila. Tak trochu Twilight style. Nechme to tak ale být. Třetí díl své předešlé knihy nezklamal. Ani s jedním jsem nebyla zklamaná, avšak Sweet reckoning jako svůj oblíbený označit nemohu. Stále sérii vévodí počáteční díl Sweet evil, jenž mě dostal do kolen.

Postavy během celé série výrazně vyspěly. Kaidan i Anna se změnili v zodpovědnější jedince a dodali knize celý nový rozměr. Vůbec mi nechyběli ty jejich dřívější rozhovory mající žádný smysl. Užívala jsem si právě to, jak najednou jednali jinak. To, jak si nyní byli vědomi toho, že jejich akce nemusí vyjít dobře a změnit se v peklo. Kaidan dokázal, že není jen obyčejný namyšlený floutek. Anna mu dávala v průběhu jejich cesty zabrat, ale až na samém konci čtenář pronikne do jeho nitra a uvidí jeho pravé já.

Určitě nejsem jediná, kdo si užívá epilogy. Plno čtenářům to přijde už přehnané, ale já je mám prostě ráda. Ať už je uzavřený či otevřený, tak i tak potřebuji epilog. Díky Wendy Higgins jsem měla ještě dlouho po jeho dočtení úsměv na tváři. Podařilo se jí napsat roztomilý a citlivý epilog bez toho, aby působil klišoidně a přehnaně přeslazený. Jiní autoři by si z toho měli brát příklad. Typické „happily ever after“ konce sice mám ráda, ale vždy mě nesmírně potěší, když ho někdo dokáže popsat jinak, než jak je zvyklostí. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat