Den nepřečtených knih | Jak jsem si vedla s Cizinkou

9/02/2014

V neděli 31. srpna 2014 se konal již třetí ročník projektu od martinus.cz a to Den nepřečtených knih. Poprvé jsem se zúčastnila loni, kdy mé počínání nebylo zcela úspěšně. Knihu jsem nedočetla. Letos jsem ani neměla v plánu se k dalším tisícům lidem přidávat, nicméně to celé nějak vyústilo samo a já si řekla, proč ne. Chopila jsem se možnosti a dočetla jednu velkou bichli jménem Cizinka od spisovatelky Diany Gabaldon. Přečíst těch necelých sedm set stran není sranda.



Do knihy jsem se pustila ze dvou jednoduchých důvodů. Zaprvé mě ke knize vždy lákaly Freckles s Judit. O knize jsem toho nikdy moc nevěděla, ale článek "10 důvodů, proč si přečíst Cizinku od Diany Gabaldon" právě od Freckles a všechny ty Juditiny facebookové statusy mi napovídaly, že by určitě nebylo od věci knihu také zkusit. Druhým důvodem byl fakt, že se (tehdy) blížil seriál. Jak možná víte, tak jsem tak trochu seriálový nadšenec a nebyla bych to já, kdybych nějaký ten nový nezkusila. Těsně před před přečtením jsem zhlédla první tři díly a byla unešená. V tu chvíli jsem si byla jistá, že je to kniha, kterou ve svém životě nutně potřebuji.
Číst jsem nezačala přesně v neděli, ale o pár dní dříve. Myslím, že i kdybych se jakkoliv snažila, tak téměř sedm set stran bych za jeden den opravdu nedala. Zas tak velký náskok jsem ale neměla. V neděli ráno jsem byla na stránce 290 a začala svůj čtecí den. Čekalo na mne téměř čtyři sta stran a to je celkem dost. Během dopoledne jsem se dostala čtyři sta stran a odpoledne a k večeru. zvládla ten zbytek. Obvykle takto obsáhlé knihy nemám  v lásce. Mívám pak pocit, že kniha neubývá a že se nic neděje. V případě Cizinky to tak ale nebylo. Jde o knihu s obrovským příběhem, kterému by pár set stran nestačilo. Vůbec mi to tak nevadilo. Byla jsem spíše ráda, že ještě nemusím tenhle skvělý příběh opustit. Příběh mě polapil. Nebyla jsem schopna dělat nic jiného než je číst. Nejdříve jsem nevěřila v to, že bych i já knize propadla jako ostatní, ale ve výsledku tomu bylo naopak. 

Na recenzi si si ještě budeme muset chvíli počkat. Nejsem si jistá, zdali budu schopna v nadcházejících dnech zformulovat své myšlenky a svůj celkový názor. Mám toho v hlavě tolik, že bych nevěděla, co zmínit dříve. Možná to ani nebude recenze, ale takový shrnující článek o tom, jak moc si mě cizinka podmanila.

Na svůj DNK jsem řádně pyšná. Povedlo se mi přelouskat přesně 375 stran, což běžně za jeden den nedávám. S Cizinkou to byl však perfektně strávený čas. V sérii budu jistě pokračovat. Vlastně jsem již začala s Vážkou v jantaru, ale těch čtrnáct stran nestojí v poměru s celkovým počtem stran za zmínku. 

You Might Also Like

0 komentářů