Přečetla jsem v únoru 2015 + Co se událo

2/28/2015

Únor nebyl mým nejlepším měsícem. Nepsala jsem recenze, nic nového se nedělo a neustále mi nebylo dobře, ale teprve až teď jsem pořádně onemocněla. Ano, skáču z toho štěstím. Protivnější osobu než já byste v tuhle dobu pravděpodobně nenašli. Ale několik světlých chvilek by se samozřejmě našlo. Vím, že složení tohoto článku neustále měním, ale řekla jsem si, že když už sepisuji vše, co jsem za uplynulý měsíc přečetla a zrecenzovala, tak k tomu přidám i to, co v blogové/knižní souvislosti událo. Ať je přeci ten článek o něčem zajímavější. 

 

V únoru mi opět začala škola (leden byl celý zkouškový) a brzké ranní vstávání, se kterým kamarádka vážně nejsem. Hned v prvním únorovém týdnu jsem shodila celých čtyřicet centimetrů svých vlasů a přestože už najednou "nemám vlasy", tak jsem neskutečně spokojená. Změna je někdy potřeba. 

Pokud by se někdo divil, že si pamatuji tolik věcí, tak nepamatuji. Někdy ani sama nevím, co jsem den předtím jedla. Mám tu tak u sebe diář a vše zjišťuji z něj. 

Dělám si i poznámky o knihách, která mají vyjít. V únoru to jsou docela hity. A ano, překvapivě jsou všechny zase v angličtině. Druhého února vyšel závěrečný díl série Bloodlines - The ruby circle od Richelle Mead. Dále pak Red Queen, The glass arrow a pokračování Nevítaných - Unleashed

    

Trocha té kultury je také potřeba. Zašla jsem se podívat do divadla v Dlouhé na představení Mnoho povyku pro nic. Silně nedoporučuji. S původním dílem od Shakespeara to nemá prakticky nic společného. Hrůza, hrůza, hrůza. Pak jsem asi jako většina zašla s kamarádkou o Valentýnu na Padesát odstínu šedi. No a nebylo to až tak zlé. Je to spíš taková béčková komedie. Nic z čeho bych byla odvařená. Ale uznat musím, že Dakota Johnson byla skvělá. Často jsem se u jejích hlášek smála.


Několik dní v měsíci jsem jako vždy strávila v práci v Luxoru s inventurami a vratkami. Jinak jsem si zařizovala takovou jednorázovou pracičku, která má něco dočinění s knihami. Moc se na to těším. 

19. února oslavilo nakladatelství Yoli své první narozeniny a uspořádalo krásnou oslavu plnou blogerů, čtenářů, překladatelů a příznivců Yoli. Večer to byl skvělý. Připravené byly ukázky z knih Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena a Fangirl od Rainbow Rowell v podání Freckles, dále pak soutěž a tombola samozřejmě o knihy a nechyběl dort. Krásný, motýlkový a neskutečně dobrý. Já a několik dalších jsme jsme odcházeli jako skoro poslední, někdy kolem desáté večer. Tak krásný večer to byl. 


Co se týče zrecenzovaných knih. Eh, jak jsem už psala, únor nebyl můj měsíc a tak jsem napsala jen jednu na Roštěnku od Alice Clayton

A teď už všechny ty přečtené knihy. Lednu se to sice nevyrovná, ale málo jich také není. Zhltnout jsem jich zvládla osm a to šest z nich v angličtině. 

Těmi dvěma knihami v češtině jsou Roštěnka od Alice Clayton a Můj ne tak sladký život od Rachel Harris. Roštěnka bylo takové pěkné lehké počtení. Mám velmi ráda autorčin styl a přestože se to Nabíječi nevyrovná, je o co stát. Na druhou stranu Můj ne tak sladký život je doslova propadák. Nevidím důvod, proč knihu autorka napsala. Jde o naprosto zbytečné roztahování příběhu. Čekáte-li další cestování v čase, tak se neradujte. 
The darkest minds od Alexandry Bracken mám doma už něco před rok a teprve teď jsem dostala náladu na to, abych si jí přečetla. Rozhodně palec nahoru. Děj se mi velmi líbil avšak úplně ono to také nebylo. A magic dark and bright od Jenny Adams Perinovic vyjde teprve v dubnu, ale už teď můžu říct, že je to pecka. Vážně si jí všichni přečtěte! Všichni! Lepší knihu jsem letos zatím nečetla. 
Countdown od Michelle Rowen se mi v čtečce asi zatoulalo, jinak nechápu, jak jsem knihu mohla zapomenout. Jednoduše řečeno jde o takový mix Hunger Games a Labyrintu. Čte se to skvěle a je to samostatná kniha. The Jewel od Amy Ewing jsem měla jen půjčený a nevím nevím. Dobrý se mi zdál snad jen poslední odstavec. Nemáte-li rádi Selekci od Kiery Cass, nepouštějte se do toho. The Jewel je ještě divnější a zvláštnější. 
Trochu zklamání. Na Crimson Bound od Rosamund Hodge jsem se těšila jako díte na Ježíška. Skoro jsem odpočítávala dny. Kniha se mi líbila, ale něco mi na ní nesedlo. Ale mix Červené Karkulky a Grimmovské pohádky Bezruká dívka byl zajímavý. To samé platí pro Ignite od Sary B. Larson. Z Defy jsem bylo loni odvařená, ale Ignite tak dobré nebylo. Asi jsem měla prostě zbytečně velká očekávání. 

You Might Also Like

0 komentářů