Recenze: 21. den | Ahoj pozemšťane, jak se máš?

3/12/2015

Název: 21. den
Série: Prvních 100 #2
Autor: Kass Morgan
Překlad: Ivana Svobodová
Datum vydání: 14. ledna 2015
Počet stran: 264
Nakladatelství: CooBoo

Již stovky let na Zemi nikdo nevkročil – až do teď.

Od přistání stovky odsouzenců uplynulo již 21 dní. Jsou to jediní lidé, kteří žijí na planetě… nebo si to alespoň myslí. V tváří tvář neznámému nepříteli se Wells pokouší udržet skupinu pohromadě. Clarke se zatím snaží odhalit tajemství údajně opuštěné planety a pomoci Bellamymu najít jeho sestru – bez ohledu na možné následky. A na vesmírné stanici musí Glass podstoupit nemyslitelnou volbu mezi životní láskou a životem samotným.

V tomto vzrušujícím pokračování knihy Prvních 100 Kass Morganová odhaluje neuvěřitelná tajemství, zpochybňuje všechny základní jistoty a testuje pevnost lidských vztahů. A jestliže chce sto odsouzenců přežít, musí si uvědomit, že existuje jen jediné řešení – zapomenout na všechny spory a spolupracovat.
Clarke, Bellamy, Octavia, Wells. Že vám jsou tato jména povědomá? Tak to jste už určitě slyšeli o seriálu The 100 nebo jej už dávno sledujete. Prvotní myšlenka i tohoto seriálu pochází ze stejnojmenné knihy Prvních sto, která vyšla v loňském roce. Letos přichází pokračování příběhu o stovce mladistvých vyslaných zpět na planetu Zemi.

Kniha a seriál jsou ale jako dva zcela rozdílné příběhy mající jen pár podobných prvků. Proto snad není ani na místě je porovnávat. Příběh, který se zrodil v hlavě spisovatelky Kass Morgan je zcela jiný a tak má alespoň tu výhodu, že v něm nelze tušit, co na sto hrdinů bude na Zemi čekat.

Prvních sto mě nijak nezaujalo a tak do 21. dne jsem se pustila spíše ze zvědavosti. Co kdyby se příběh příjemně rozjel a já si k němu přeci jen našla nějaký vztah. Jenže dle mého názoru autorka píše neskutečně nudně a bez jiskry. Jak se to u mě projeví? Čtu tak, že chvílemi přeskakuju věty nebo odstavce a vyhledávám spíše přímou řeč. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nebavilo mě to a nedokázala jsem u knihy udržet svou pozornost.

Kass Morgan se snažila knihu oživit tím, že jí napsala hned z čtyř úhlů pohledu – Clarke, Bellamyho, Wellse a Glass. Za mě velké ne. Bohatě by stačilo, kdyby se zaměřila pouze na Clarke a Bellamyho. Ostatně v knize jde hlavně o ně dva. Ostatní dva Wells a dívka, jenž je stále ve vesmírné stanici, Glass byli zcela nepotřební a pro vývoj děje zbyteční. Glassinu kapitolu jsem občas i přeskočila, ale pšt.

Když už jsem se u knihy nebavila, bavil mě Bellamy – Jediná postava, která měla charakter a dokázala udělat něco pro všech sto. Právě jeho kapitoly byly nejzajímavější, nejpropracovanější a hlavně čtivé. Zbylí členové stovky byli zcela opomenuti a ty, kterým se přeci jen dostala pozornost, si snad nikdo ani nepamatuje.

21. den se mi chvílemi zdál jako takový hodně špatný vtip. Když si člověk uvědomí, co se vlastně na zemi děje a společně se stovkou ví, že na Zemi jsou další zcela neznámí lidí, zjistí, jak nelogicky a absurdně se všichni chovají. Zatímco po nich kdosi střílí šípy, oni zvesela staví baráčky a beze strachu si žijí. Svého jediného vězně, pocházejícího od původních lidí, už ani nepřipoutávají, protože mu přeci věří. Proto si vesele spolu běhají po lesích a doufají, že se brzy skamarádí.

I fakt, že se po hlavě pouští do setkání k pozemšťany, o kterých netuší zcela nic, je absurdní. Ano, ocitnete se na Zemi, kde stovky let přežívají ti, kterým se povedlo přežít doslovný konec světa a tak uděláte co? No přece jim půjdete říct ahoj. Žádný stres přeci, budeme kámoši. Tohle a celá (knižní ne seriálová) myšlenka seznámení s pozemšťany jde mimo mě

Tak moc jsem se snažila mít příběh stovky ráda, ale nejde to. 21. den je až přehnaně nereálný a absurdní až se tomu musím smát. Růžové brýle na očích hlavních hrdinů a malý románek už ani nezmiňuji. Dala jsem knize šanci, ale zklamala mě. Se sérii to vzdávám, zůstávám věrná seriálu.

Mé díky patří nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku.

You Might Also Like

0 komentářů