Recenze: The winner's curse | Intriky všude, kam se podíváte

Název: The winner's curse
Série: The winner's trilogy #1
Autor: Marie Rutkoski
Datum vydání: 4. března 2014
Datum vydání v ČR: Nechystá se
Počet stran: 355
Nakladatelství: Farrar Straus Giroux

Jako dcera generála obrovské říše, která si libuje ve válce a zotročuje ty, kteří jí dobývají, má Kestrel jen dvě možnosti - vstoupit do armády nebo se vdát. Kestrel má ale jiné úmysly.

Jednoho dne nachází Kestrel na místní aukci v jednom z otroků Arinovi spřízněnou duši. Následuje své instinkty a přihazuje bez toho, aby čelila možným následkům. Netrvá dlouho a Kestrel musí skrývat svou rostoucí lásku k mladému otrokovi.

Ale i Arin má svá tajemství a Kestrel rychle zjišťuje, že cena, kterou zaplatila za jednoho člověka, bude mnohem vyšší, než si představovala.

Když se začne ve velkém mluvit o nějaké knize, skoro vždy to zaujme i mě. Jinak tomu nebylo ani u The winner’s curse - poměrně nové fantasy knize, která si po světě získala mnoho příznivců včetně mě. Jméno autorky se může někomu zdát povědomé. Již před třemi lety vydala celkem úspěšnou knihu The shadow society, ale tak velké přízně jako The winner’s curse se bohužel nedočkala. Co tedy čtenáře na této knize tolik zaujalo?

Dvě země Valoni a Harrani měli mezi sebou vždy neshody, které nakonec vyústily ve válku. Z té vyšla Valoni jako vítěz a bez ohledu na moc či peníze se ze všech obyvatel země Harrani stali otroci bez jediného práva. Od té doby se pravidelné aukce otroků staly běžnou záležitostí. Po letech však Valoni tento fakt začala brát jako samozřejmost. Všichni zapomněli, že Harrané budou jednou chtít vrátit úder a získat zpět svou svobodu.

Nebudu lhát a řeknu na rovinu, že jsem zpočátku byla více než zmatená. Svět, který Marie Rutkoski stvořila, není vůbec jednoduchý a pokud o knize člověk netuší zhola nic, bude to mít jako já. Netušila jsem v jakém světě se nacházím, nechápala jsem jeho princip, nechápala jsem důvod, proč mají otroky a mohla bych jmenovat další a další věci, jenž mi nešly do hlavy. Autorka to dle mého názoru příliš nevysvětluje a sama jsem to celé pochopila spíše až u konce knihy. Musím ale uznat, že dokázala pokládat dohromady něco skvělého a podmanivého. Tak a komu to nepřijde zajímavé ať se raději nehlásí.

The winner’s curse je soustředěné převážně na milostnou stránku příběhu, což mě výjimečně nijak neočarovalo. Kestrel mi od začátku až do konce nepřišla ničím zajímavá ani výjimečná. Dle mého názoru nemá žádné charisma a jako postava mi přijde hrozně prázdná a bez života. Za to Arin je mnohem zajímavější postava než Kestrel. Skrývá mnohá tajemství a ta vás nutí se o něj zajímat víc. Jejich vztah tak nemá vůbec žádné grády a je spíše hluboko pod bodem mrazu.

Teď to vypadá jakoby se mi kniha vlastně nelíbila, ale tak tomu není. To nejlepší však přišlo až ve druhé polovině knihy. Ta první je zaměřená spíše jen dialogy a objevování nového světa. Postupem času začne čtenář zjišťovat, že ty milé a nevinné momenty jsou u konce a začínají se na povrch dostávat intriky. Kdyby kniha začala až v druhé polovině příběhu, tak by se vážně nic až tak nedělo. Pak jsem totiž u knihy seděla jako přišpendlená a nestačila se divit, co vše se dokázalo během té krátké chvíle změnit. Marie Rutkoski pro to má nadání, ale až zbytečně knihu natahovala a prodlužovala.

Jakmile na scénu přišla akce, kniha se jakoby změnila z mé nevýrazné na pořádnou smršť děje. Pokud vytrváte, tak dostanete knihu, která je překvapivá, nečekaná a neskutečně akční, která za to stojí. The winner’s curse je pouze takovou rozjezdovou knihou, ve které se seznámíte s postavami, světem a náznakem hlavní zápletky. To hlavní a odpovědi na otázky však dostanete až v následující knize.

Druhá kniha v sérii nesoucí název The winner’s crime vyšla jen před pár dny 3. března 2015.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat