Recenze: Život jedna báseň | Nechte si oceán, já beru jezero

Název: Život jedna báseň
Série: Slammed #1
Autor: Colleen Hoover
Překlad: Jana Jašová
Datum vydání: 1. listopadu 2014
Počet stran: 264
Nakladatelství: Yoli

Osmnáctileté Layken zvané Lake nečekaně umírá otec, a přestože jeho ztrátu bolestně prožívá, stává se oporou matce i malému bratrovi. Zvlášť když se rodina musí stěhovat přes celou zemi. A na novém místě, kde Lake neočekává vůbec nic dobrého, poznává Willa, kluka ze sousedství s jedinečným smyslem pro humor a vášní pro poezii. Začínající vztah však ukončí šokující odhalení…

Říkám to vždy a všude, ale na knihy od Colleen nedám dopustit. Tato spisovatelka mě nedokáže zklamat a kdykoliv mám chuť na něco klidnějšího, žádné fantasy, je jedna z jejích knih ideální. Jak jsem už uvedla, o této knize jsem netušila vůbec nic. Vlastně jen jednu maličkost – slam poezie. Do knihy jsem tak šla trochu nejistě a nevěděla, co očekávat, ale během lusknutí prstů byly všechny obavy pryč. Colleen je asi kouzelnice. Cokoliv napíše je tak neskutečně uvěřitelné a reálné. Její jednoduchý a osobitý styl psaní navíc skvěle podtrhuje příhodná atmosféra.

Přesně jako tomu je v jiných knihách, i tady hlavní hrdinové svádějí boj se životem, který ani k Layken ani k Willovi nebyl přívětivý. Nelze se tak divit, že je to pro oba velmi těžké. Layken byla nucena opustit svůj domov, své přátelé, prakticky celý svůj život a začít od znova v zcela neznámém Michiganu. Will byl zas zcela zodpovědný za svého malého bratra, kterému nikdo jiný nezbyl. Pokud se vám už teď, stejně jako mě, chce brečet, tak si ke knize raději připravte pořádnou zásobu kapesníčků. Život jedná báseň je jedna velká emocionální horská dráha, která avšak nezastavuje a jede vždy dál.

Život jedna báseň se samozřejmě zaměřuje na vztah mezi hlavními protagonisty. Četli jste-li Vampýrskou akademii, Losing it, Easy nebo třeba sledujete seriál Pretty little liars, určitě víte, kam teď mířím a co mám na mysli. Neberte mě špatně, ale mám vážně tyhle trochu více zamotané a komplikované vztahy ráda. Dává to příběhu prostor vše trochu více zamotat. Přiznávám se, že v případě téhle knihy zdálo pár míst lehce přehnaných a zbytečných. Layken měla pár okamžiků, kdy se chovala sotva na svých osmnáct, ale celkově Layken a Willa asi zbožňuji.

Velkou roli hraje v knize i tzv. slam poezie (pokud to má v češtině nějaký speciální název netuším). Přiznávám se, že až do loňského roku jsem netušila, oč se jedná a moc mě to zaujalo. Je zajímavé, že v Americe mají takovéto večery plné přednesů. Navíc se mi moc líbily básně uvedené právě v knize Život jedna báseň. Měly svou hloubku a někdy jsem si je četla i dvakrát. V souvislosti s tím se mi moc líbí český název knihy, který právě se slam poezií a přednesem koresponduje.

Jednou bych mohla provést experiment a hodnotit knihy na základě toho, jak moc jsem během jejich četby brečela. V případě téhle, bych dala to nejvyšší hodnocení, které může být. Doufám, že se najde někdo další, kdo prostě u těchto vyčerpávajících knih neudrží slzy na uzdě.

Kniha Život jedna báseň mě doslova zasáhla a vážně uvažuji o tom, že si jí velmi brzy znova přečtu. Zcela rozhodně se ale hodlám pustit do dalších dvou knih této série a dozvědět se o Layken a Willovi něco víc. Pokud se stejně jako já do knihy zrovna nehrnete a váháte, tak mi věřte, že za přečtení kniha rozhodně stojí a budete si jí navždy pamatovat. 

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat