Recenze: Druhá stříbrná kniha snů | Dobrou noc a sladké sny

Název: Druhá stříbrná kniha snů
Série: Silber #2
Autor: Kerstin Gier
Překlad: Tereza Pecáková
Datum vydání: 4. května 2015
Počet stran: 384
Nakladatelství: CooBoo

Liv je v šoku: Secrecy zná její nejtajnější tajemství. Ale odkud? A co před ní Henry skrývá? Co je to za podivnou postavu, která se potuluje a řádí v nekonečných chodbách snového světa? A proč je Livina sestra Mia najednou náměsíčná?

Noční můry, záhadná setkání a divoké pronásledování zrovna nesvědčí dobrému spánku. K tomu se musí Liv vyrovnat se svou nově poskládanou rodinou a intrikánskou babičkou. A faktem, že existují lidé, kteří s ní mají nevyřízené účty. Jak přes den, tak v noci…

První stříbrnou knihu snů si sice už vůbec nepamatuji, ale jedno vím - líbilo se mi to a moc jsem se těšila na Druhou stříbrnou knihu snů, která je sice zelená, ale krásně zelená. Jsem jediná, komu se takový odstín neskutečně líbí? Určitě ne. Hned, jak jsem mohla, jsem se pustila do čtení a nemohla přestat. Ono je to totiž celé tak neskutečně čtivé, že to prostě z té ruky pryč nedáte. 

Kerstin Gier je mistryně slova a tak se nedá čemu divit, že i z té nejobyčejnější věci dovede vykouzlit něco úžasného. Už jen celý koncept jejího způsobu snění mi přijde jednoduše geniální. Usnete, objevíte se na chodbě s desítkami dveří. Každé dveře představují vchod do snu jiného člověka. Není tak problém se podívat, co se zdá někomu jinému nebo se třeba ve snu navzájem navštěvovat. Ono to může znít jako zábava, ale když se ve snech začnou dít zvláštní věci, je jasné, že je něco špatně. 

"Rostlina je také živý tvor," pronesla Persephona tiše.
Ach bože. Jsem vražedkyně.

Druhá stříbrná kniha snů se čte jedna báseň. Nepamatuji si, zdali tomu bylo i v případě první knihy, ale tuhle jsem jednoduše nechtěla dát z ruky. V první polovině knihy se sice neudálo nic zajímavého, spíše se autorka zaměřila na tu komičtější stránku příběhu, ale pak to byla doslova jízda s velkým J.

Sice jsem už s předstihem měla několik tušení, která se nakonec stala pravdou, ale to neznamená, že bych nebyla překvapená. Oproti první knize je tato mnohem živější, akčnější a doslova překypuje humorem. Právě prvky humoru a akce mi přišly parádně vyvážené. Byla to jízda od začátku do konce a klidně bych se do ní pustila hned znovu.

"Rozhodně potřebuju ještě kožich z leoparda sněžného," řekla za mnou B.
"Ále, prosím vás," řekla jsem, "jediný, kdo potřebuje kožich z leoparda sněžného je sám leopard sněžný."

Je to vlastně taková bláznivě ztřeštěná kniha, která má v zásobě vždy něco pro každého. Ať už se vyžíváte právě v těch humorných chvilkách, momentech, kdy se začínáte červenat či ve scénách, kdy vám tuhne krev v žilách. Nemám vůči Druhé stříbrné knize snů jediné křivé slovo. Vše do puntíku mi sedlo. Kam se tak hrabe první kniha. Tohle bylo to pravé ořechové.

Liv vás tímto již podruhé vítá ve své rodina a ukazuje své sny, které nejsou vždy pěkné. A věřte mi, že díky nevlastní babičce, nevlastní sestře a další hromadě rodinných příslušníků, jako má Liv, budete za tu svou rodinu neskutečně rádi. Nezapomeňte ale ani na Secrecy - tajemnou zásobárnu těch nejčerstvějších drbů. Víte, kdo se pod touto přezdívkou skrývá?

Za poskytnutí recenzní e-knihy bych ráda poděkovala nakladatelství CooBoo.

Lucie

Knihomolka, studentka, milovnice kávy, seriálů a cestování.

Žádné komentáře:

Okomentovat