Recenze: The DUFF | Za co mě trestáte?

4/14/2015

Název: The DUFF
Série: Samostatná kniha
Autor: Kody Keplinger
Datum vydání: 1. ledna 2010
Datum vydání v ČR: Chystá se
Počet stran: 320
Nakladatelství: Poppy

Sedmnáctiletá Bianca možná není tou nejhezčí ze všech, ale zato má věrné kamarádky, neskutečně prořízlou pusu a je až moc chytrá no to, aby propadla kouzlu školnímu playboyovi Wesleymu Rushovi. Ale situace doma není nejideálnější a Bianca proto touží po rozptýlení. To skončí líbáním právě s již zmíněnou osobou. Nejhorší na tom je to, že se jí to líbilo.

Bianca toužíc po útěku od reality se tak vrhá do náruče svému největšímu nepříteli. Vše jde do kytek, když Bianca zjišťuje, že Wesley ve skutečnosti není tak špatný a že ani jeho život není pohádka. Bianca si tak uvědomuje, že se pomalu zamilovává do člověka, o kterém si myslela, že jej nenávidí.

Ne, vůbec mi netrvalo asi čtyři roky, než jsem se k The DUFF prokousala. Jednoduše jsem na knize neviděla nic, co by mě lákalo a zajímalo. Ale jak to jistě znáte, fakt, že se chystal film, se mi zdál jako dostatečný důvod pro to si knihu přečíst. Ve většině případů ráda dodržuji pravidlo „nejprve kniha, potom film“ a The DUFF není výjimkou. No, i když jsem knihu mohla vlastně vynechat.

Jak z toho může být tolik lidí nadšených? To mi vysvětlete. Jsem pravděpodobně jediná na téhle planetě, komu tahle kniha přišla jako totální kravina. Takový horší průměr. Námět knihy se mi asi jako jediný zdá být něčím zajímavý, ale zbytek je prostě katastrofa. Už si nepamatuji, kolikrát jsem nad knihou vlastně obracela oči nebo kroutila hlavou. Nezbývalo mi nic jiného, než se smát a to knize za to, jak absurdní byla.

Bianca byla vtipná. Většinou. Nebo jen někdy. Jak ale děj plynul, začala mi neskutečně lézt na nervy, až to nebylo pěkné. Dlouho se nestalo, že bych hlavní hrdinku chtěla doslova zamordovat někdy v polovině knihy. Já vážně nechci tuto knihu tolik hanit, ale to prostě nejde. Nejen, že mi Bianca pila krev, byla ale také neskutečně blbá

Jediné, co knihu zachraňovalo, byl samotný Wesley. Nic jiného nebo nikdo jiný mě nedokázal zaujmout ani pobavit. Úplně mi přijde jako bych četla jinou knihu. Kamkoliv jsem se nachomýtla, tam The DUFF vychvalovali do nebes. Jak prý to je parádní a naprosto úžasná kniha. Podle mě není a nedovedu si přestavit, že bych knihu někdy měla číst znovu. To by byl pro mě doslova horor. 

Autorce musím ale uznat to, že vážně umí dobře psát. To jsem zjistila už před lety, kdy jsem četla její další knihu Shut out. Tu jsem mimochodem zbožňovala. I když mi kniha svým obsahem a postavami nesedla, ubíhala dosti rychle a zas tak špatně se nečetla. The DUFF jsem víceméně přečetla na jeden zátah. Věděla jsem totiž, že jakmile jednou přestanu, už se k ní nevrátím. Zvládla jsem to ale rychleji, než jsem doufala.

Právě jsem si pravděpodobně znepřátelila plno příznivců této knihy, ale věřte mi, že jsem jí chtěla mít ráda a oblíbit se jí. Stále mi ale nedochází, jak může být The DUFF takovým hitem. To mi hlava nebere. Knihu bych označila za jednu z nejhorších contemporary knih, které jsem kdy četla a nevím, zdali si něco od Kody Keplinger v blízké době přečtu.

Před několika dny jsem se tedy mrkla i na film a ten se mi víceméně líbil. Rozhodně více než kniha. Lidé si stěžují, že se film knize téměř nepodobá, ale já jsem za to neskutečně ráda. U filmu jsem se smála a bavila a postavy doslova zbožňovala. To ale nemění nic na tom, že i tak to nebyl nijak úžasný výtvor. 

You Might Also Like

0 komentářů